Za onoho času, kdy jsem byl mladý, jsme neměli počítače. Trávili jsme čas hraním si na ulicích, hraním fotbalu, hraním si na kovboje a indiány, lezením po stromech, lezením na malé útesy, běháním, jízdou na kole, hraním na schovávanou, zkoumáním, lyžováním, sáňkováním, bruslením, hraním na krále kopce, špehováním jiných dětí, stavěním chatek ze dřeva, plaváním, bojem s jinými dětmi, plavením se, rybařením či plavbou na svých lodích mezi šéry. Někdy jsem si hrál sám, v lese, s dřevěným mečem či svou vzduchovkou, nebo jsem vyrobil skvělé brnění z prázdných kartonových krabic. Když jsme byli doma, hráli jsme si s Legem, autíčky, vojáčky, Playmobilem a ve vzácných případech jsme hráli deskové hry.
Mladší já:
Pak přišel “pokrok”…
Množství aut v ulicích zcela znemožnilo, abychom si tam hráli. Většina stromů byla pokácená, aby udělala místo více domům a bytům. Už nebylo kde lyžovat nebo sáňkovat, a jezírko, na němž jsme bruslili, se proměnilo v močál, protože celé údolí vysušili, aby tam vecpali další byty pro boomery. Na ulicích už nebyly žádné děti a už nebylo kde co stavět. Tehdy už jsem byl v pozdní pubertě. Myslím, že jsem možná patřil k úplně poslední generaci v Bergenu, která trávila volný čas více méně tak, jak by jej děti měli trávit.
Alespoň můj volný čas jsem strávil dobře, což nemohu říct o svém čase stráveném ve školce či škole. Sbohem, dětství. Kéž bych mohl s tebou strávit víc času, ale nebylo mi to umožněno. Většině dětí to už umožněno není. Uvidíme se příště. Doufám, že to už bude svět jiný. Au revoir.
II
Zdravější dětství [viz výše] lze samozřejmě mít i dnes, pokud žijete stranou měst, ve více venkovském prostředí. Pokud chcete, můžete dokonce učit (či neškolit) své děti doma.
Většina z nás si to však nemůže dovolit. Jsme otroci systému, zapletení v obrovské pavoučí síti. Nemůžeme se osvobodit. Nemůžeme sami přežít.
Nebo můžeme?
Nebo jen chtějí, abychom věřili, aniž bychom se o to vůbec pokusili?
Skutečně potřebujete všechny ty věci, co si dnes kupujete? Skutečně potřebujete všechny ty služby, co si kupujete? Skutečně potřebujete životní standard, který dnes máte?
Nemyslím si.
My – a naše těla – se dokážou přizpůsobit všemu a ještě mnohem víc, než si uvědomujeme. Právě jsme přizpůsobili nejprve své mysli a zbytek bude následovat. Samozřejmě existují hranice toho, na co si dokážeme zvyknout, ale stejně.
Některé věci, na které jsme si doteď zvykli, nás nejen činí línými a slabými, ale vlastně nás dělají slabomyslnými a nešťastnými.
Trávím hodně času před PC a v jistém smyslu jsem jeho otrok. Bojuji, abych se osvobodil. Vím, o co by byl můj život lepší, kdybych byl od tohoto zařízení osvobozen, pokud bych strávil všechen ten čas prací na zahradě, hraním si s dětmi, učením se, přemýšlením, běháním, budováním věcí, údržbou věcí… V jistém smyslu se svět kolem mě rozpadá částečně proto, že se o něj nestarám tak, jak bych měl.
Pokud jsem otrokem tohoto moderního světa a to, co v něm je, a nemohu se z jakéhokoliv důvodu, slabé ekonomiky či slabé vůle, osvobodit, pak by mi změna civilizace či dokonce její pád mohly prospět. HailaR WôðanaR!
Varg Vikernes
25. a 26. října 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com