Před časem proběhly nepokoje v Británii v reakci na děsivou vraždu tří dívek černochem rwandského původu (na druhou stranu to obecně není nic až tak mimořádného, podobných incidentů s imigranty už zažila Evropa mnoho, i když většinou ne tak tragických). Určitá část bílých domorodých Britů, které už došla trpělivost, se razantně projevila protesty a vyvoláním nepokojů. Někdo to mohl považovat za známku jistého posunu. Od počátku však bylo jasné, že si od toho nelze nic slibovat. Byla to zase jen časově omezená vlna odporu kvůli konkrétnímu incidentu, která zakrátko odezněla. To jsme v minulosti viděli už několikrát. Nebyl to a ani v reakci na to nevznikl žádný soustavný, dlouhodobý masový odpor vůči imigraci všeobecně bez ohledu na to, co konkrétně nějaký imigrant zase spáchal. Establishment je stále pevně na svých pozicích a jeho mocí to vůbec neotřáslo. Zase se jen zvedla časově omezená protestní vlna početně omezené skupiny, která nic nezměnila a systém si s ní snadno poradil – ba dokonce dostal vhodnou záminku k dalšímu utažení šroubů a posílení vlastní moci.
Establishment tak místo, aby imigraci konečně zastavil a snažil se již příchozí přimět k odchodu ze země, což by bylo jediné skutečné řešení, reagoval represemi, výhrůžkami demonstrantům a zatýkáním za pouhé projevení protiimigračního názoru na sociálních sítích. Jen se potvrdilo, že je hlavním viníkem budoucí imigrační katastrofy, kterému jsou obavy domácích obyvatel lhostejné, a dokonce se staví proti nim, když ti projeví nespokojenost – a tedy vlastně na stranu imigrantů. Ostatně dvojí metr tu přímo bije do očí: když třeba přivandrovalkyně z Indie P. Gopalová, věnující se na Cambridgi feministicko-genderovým pseudooborům na účet britských daňových poplatníků, drze prohlašuje, že na bílých životech a vůbec na běloších nezáleží a že má být bělošství zrušeno, nebo když odporně agresivní barevní přivandrovalci radikalizovaní islámem celkem bez obalu proklamují nenávist k domácí kultuře a obyvatelstvu, mají svobodu slova zaručenu (Gopalová byla dokonce vzápětí povýšena!). Domácí veřejnost je zjevně zrádnými elitami opuštěna a vydána napospas, a příkopy se ještě prohlubují.
Je však třeba si přiznat, jakkoli je to nepříjemné, že celá věc je složitější. Na vině nejsou jen elity, neboť je třeba se také ptát, kolik bílých Britů ve skutečnosti imigraci skutečně jednoznačně odmítá. Ve volbách se to totiž zatím nějak neprojevilo. Kolik Britů v minulosti volilo Britskou národní stranu, která jako jediná radikálně vystupuje imigraci už mnoho let? Téměř nikdo z nich. Její volební výsledky se blížily a stále blíží nule. Nemálo bílých Britů brzy nato vyšlo do ulic demonstrovat proti „rasismu a xenofobii“ – proti těm, kteří konečně projevili nespokojenost. Británii zachvátila vlna dojetí nad oběťmi, ale podstatná část bílých Britů se nad hlubšími důvody tragédie zřejmě ani nezamyslela. S takovým přístupem se nelze divit tomu, co se děje. Je to důsledek všeobecné laxnosti, ignorance a naivity k fatálnímu imigračnímu trendu. Elity Británie praktikují sebevražednou imigrační politiku už dlouhá desetiletí, jejich hlavní město je první v Evropě, kde je původní bílé obyvatelstvo v menšině (od roku 2010). Běloši jsou v menšině už i v Birminghamu a Manchesteru. Bílí Britové mají probíhající zkázu vlastní země přímo před očima, ale nedělají proti tomu skoro nic. Veřejnost se nikdy k důslednému a širokému odporu nevzchopila. Přitom to celé začalo už v dávném roce 1948, kde Británie umožnila imigraci z Commowealthu. Stala se tak vlastně první západní zemí, která se imigraci z třetího světa začala legálně otvírat. Na protiimigrační „probuzení“ měli Britové času víc než dost.
Pro hlubší pochopení imigračního problému je víc než důležité zmínit, že pachatelem je v tomto případě černoch, který se v Británii už narodil, a vyznáním křesťan. Může to posloužit jako vhodné upozornění na ty, kteří falešně mluví jen o islámu a islámské imigraci jako jediné hrozbě pro Západ (a může to posloužit i jako probuzení pro ty, kteří jejich překrucování jistých skutečností podlehli). A potažmo je to i upozornění na povrchní kulturalisty, kteří tvrdí, že je „kulturu a hodnoty“, ne o rasu. Ze strany islamobijců a kulturalistů je to manipulace a mlžení, které používají, jen aby se vyhnuli ještě nekorektnější podstatě problému: primárně jde o rasu, ne o náboženství/kulturu. Hrozbou je imigrace z třetího světa obecně, nikoli jen ta islámská. Islám jen dává imigračnímu problému jednu dimenzi navíc – nic víc, nic míň. Vyvolává v mnoha imigrantech náboženský radikalismus a posiluje jejich negativní vztah k západní kultuře, někdy i zvyšuje agresivní sklony vůči bělochům. Ale jádrem problému je, že přicházejí masy rasově odlišných lidí, tedy lidí odlišné mentality a povahových sklonů, s nižší inteligencí a většími sklony ke kriminalitě a dalšímu problémovému chování. Dotyčného nedovedl k trojnásobné vraždě islám, ale to, že mnozí lidé ze Afriky a Blízkého východu mají k takovým věcem vrozeně určité sklony. Imigranti z těchto oblastí budou v Evropě na základě své rasové odlišnosti nevyhnutelně generovat a utvářet jinou, se západní civilizací neslučitelnou kulturu a společnost – i bez islámu a i když už se narodí v hostitelské západní zemi. Společnost zaostalejší, chudší, chaotičtější, násilnější – a s výraznou měrou autoritářství, nehumánnosti a intolerance (což působí ironicky, když vidíme, jak se vítači imigrace ohánějí právě svobodou, humanitou a tolerancí).
Ještě ironičtěji vražedný incident působí, když navíc víme, že černošský pachatel diskriminací a útlakem rozhodně netrpěl. Těmi takové zločiny vítači imigrace mnohdy omlouvají. V roce 2018 vystupoval v televizním klipu BBC, vybrala si ho jistá talentová agentura a otevírala se před ním herecká kariéra. Tedy právě naopak se mu dostalo exkluzivního zacházení, neboť takto se zřejmě prosadil hlavně díky svému černošskému původu a nikoli díky tomu, že by prokazoval nějaké zázračné herecké nadání.
Nelze se nezmínit, že nepřekvapivě se skutečností týkajících se pachatelova původu nadšeně chytla prolhaná režimní média, která začala halasně šířit, že to přece nebyl imigrant ani muslim. Někdo to na alternativě opravdu unáhleně proklamoval – takže to s velkou slávou označila za „dezinformace“. V jejich pomýlenosti a demagogii je to prostě Brit jako poleno: narodil se v Británii, má britské občanství a je to křesťan. Takže jeden rodilý Brit prostě zavraždil jiné tři rodilé Britky a není důvod to s imigrací jakkoli spojovat. Že je to ale původem černoch rodičů přistěhovalých z Rwandy, to nám již samozřejmě média nesdělila či to jaksi taktně přešla mlčením. Je to samozřejmě typický manipulativní přístup dnešní politiky a médií – kladou důraz na nepodstatné technikálie (občanství, místo narození a vyznání), čímž mohou rasovou podstatu imigračního problému účinně zastírat. Anebo to ve své politicky korektní pomatenosti za podstatné skutečně nepovažují a naprosto neevropské vzezření dotyčného je jim lhostejné: rasa je přece jen „barva kůže“ a nic víc, zato je důležité, že se narodil v Británii a má v počítači napsáno, že je britským občanem.