4. Okkultura v akademické obci
Jak již bylo řečeno, oficiální paměť není homogenní a existuje dokonce několik příkladů, jak akademická díla byla ovlivněna vlastními preferencemi autora vůči interpretaci, v níž hraje významnou roli esoterika. Hüser v krátkém odstavci opravuje svého kolegu, známého historika Joachima C. Festa, jenž v Das Gesicht des Dritten Reiches (1963) předkládá myšlenku, že na Wewelsburgu se konaly jisté „oslavy“ (“Feierstunden”), a rovněž odkazuje na zlověstný kult, který se tam odehrával (v Hüser 1982/1987:72). (11) Fest rozhodně není jediný, kdo opakuje bajky známé z populární kultury. Když například Peter Padfield ve své biografii o Himmlerovi (1990:248) představuje Wewelsburg, přebírá popis víceméně přímo z Höhna (1966), ačkoliv se o tom neuvádí žádná formální zmínka.
V prezentaci na semináři na Wewelsburgu, který se konal roku 2009 ve spojitosti s vydáním antologie, její editor Jan-Erik Schulte nabídl zajímavý kritický pohled na to, jak vědeckou koncepci SS ve velké míře celá desetiletí utváří populární obraz, který vytvořil Höhne, navzdory množství pochybných zdrojů, čistých spekulací a nepravd v jeho knize. Schulte předložil vysvětlení, že kniha z roku 1966 mohla vlastně fungovat jako katalyzátor zásadního posunu paradigmatu ohledně vnímání SS v oficiální vzpomínkové kultuře. Na rozdíl od démonického obrazu SS jakožto monolitické, neosobní entity – „státu SS ” (12) – ustaveného ihned po válce, Höhne nabídl novou, diferencovanější perspektivu, v níž byly jedinci viditelnější. The Order of the Death’s Head byl poprvé publikován jako série článků v časopisu Der Spiegel, což je rovněž důležité pro vysvětlení jeho dopadu. Jakožto vědci jsme samozřejmě součást zbytku společnosti, a bylo by velmi mylné se domnívat, že jsme imunní vůči všem vlivům, včetně těch, u nichž bychom si později spíše přáli, abychom se jim vyhnuli.
Nejextrémnějším příkladem nekritického akademického přisvojování populárních mýtů o nacistickém okultismu jsemobjevila ve článku v Journal of Popular Culture od historika profesora Raymonda L Sickingera s názvem „Hitler and the Occult: The Magical Thinking of Adolf Hitler” (2000). Ačkoliv se netýká SS, text si stále zaslouží zmínku, protože ukazuje, jak okkulturní prvky vstupují do akademického diskurzu dokonce i v recenzním časopise. V krátkosti, autor tvrdí, že Hitlerova osobnost a jednání se mají vysvětlovat jeho osobní posedlostí magií a severskou mytologií. Akčoliv ve většine vědeckých výzkumů panuje shoda, že jdeo zcela falešnou domněnku – zvláště, když je dobře zdokumentováno, že Hitler pohlížel na severské náboženství s jistým opoveržením – nezdá se, že by to trápilo Sickinger, jenž másto toho používá velké množství pochybných zdrojů, aby potvrdil své ideje. Ty zahrnují výše zmíněné kryptohistorické „klasiky“, jako jsou Rauschning, Sklar a Pauwels s Bergierem (jenž, aby dodal dojem jejich stylu psaní, popisuje Himmlera jako válečnického mnicha z vesmíru [!]; 1960/1969:276).
Existují jisté produkty médií, které patří do populární historie tím, že je oficiálně neschválila akademická obec či instituce jako muzea, avšak stále vyjadřují silný nárok na autenticitu a přesnost použitím autoritativního způsobu komunikace. Často také používají reference historiků a jiných autorit, ať už akademiků či lajků, kteří jsou v oblasti dobře zámí, aby dále vytvořily obraz serioznosti. To by mohlo být vysvětlení fenoménu, jako byl Sickingerův článek: kdyby byl obeznámen s oblastí výzkumu (či alespoň hledal jiné zdroje), text by pravděpodobně býval byl zcela jiný. Již jsem zmínil některé autory kryptohistorického žánru, je však také pozoruhodné, že jde o oblast, kde se obě vlákna diskurzu setkávají a vytváří mezi nimi diskursivní mosty. Televizní dokumenty jako Nazis: The Occult Conspiracy (1998), který natočil Discovery Channel, tedy mohou zahrnout rozhovory s odborníky jako je renomovaný historik George L Mosse, a přesto jsou stále silně spekulativní a senzacechtivé. To znamená, že ti, kdož se seriozně zajímají o esoterické aspekty nacistického Německa, se portýkají s obrovským množstvím práce, včetně čtění a kritického hodnocení všeho, co dokážou k tématu najít. Ačkoliv tento druh mediální kritiky se v žádném případě neomezuje pouze na ty, kteří mají akademické vzdělání, je takové zázemí jistě výhodou. To se ukáže v další části, kdy se odebereme do Setova chrámu.
11 Wir haben Fest allerdings an einer entscheidenden Stelle berichtigt; denn die von ihm als Realität ausgegebenen
„Feierstunden“ hat es nie gegeben. Auch hat Himmler auf der Wewelsburg niemals „die“ von Fest offensichtlich als bekannt
vorausgesetzen „kultischen Bräuche … mit düsterem Gepränge“ inszenieren lassen.
12 Srov. Kogon 1946.
