“Ne všichni jsou takoví” a co je na tom špatně

Výraz „NAXALT” je zkratka „Ne všichni (členové skupiny X) jsou takoví” [Not all (members of group X) are like that.]  Jde o časté vyvracení diskusí o skupinovém chování. Toto X by mohlo odkazovat na jakoukoliv rasu, etnicitu, náboženství, národnost, sexuální identitu, sociální třídu či na opravdu jakýkoliv jiný partikularismus. Pokud například řeknete, že kdokoliv, kdo se identifikuje jako kočka, je pošetilý, někdo by vás mohl „opravit“ za unáhlené zobecnění: určitě ne všechny dvounohé mluvící kočky jsou takové!

Další častý výrok, ekvivalentní k NAXALT, je „Znám X, jenž je úplně jiný”.  Pro usnadnění můžeme to nazvat námitkou n=1. Toto v podstatě znamená „Moje nepodložené pozorování jediné osoby, náležející do skupiny X, znehodnocuje všechna vaše pozorování ohledně chování této skupiny”. Problém je, že jediná abnormální výjimka neznehodnocuje pozorovaný trend. Koneckonců, nemluvili jste o každém jednotlivém X. Nejlepší odpovědí na vyvrácení něčeho tak hloupého, jako je námitka  n=1, je „Jo, no a?”

Stereotypy – k čemu jsou dobré?

“Jedna rasa, lidská rasa.” (NAACP= Národní asociace pro povznesení barevných lidí)

Díky své liberální výchově jsem s argumenty docela obeznámen. Každý je individualita a mělo by se s ním tak jednat, spíše než jako se členem skupiny. U jakéhokoliv zobecnění budou vždy existovat výjimky. Není fér dělat unáhlené domněnky. Ani stereotypy nejsou fér. Co je skutečně špatné, je předsudek. Pokud bychom to všechno dokázali překonat, mohli bychom se jako společnost posunout. Každopádně si nejsem jistý, zda nebílým dětem říkají jejich rodiče stejné věci, ale hádám, že se jim dostává zcela odlišného druhu poselství.

Libertariáni mají často podobný motiv. „Nevnímám rasu. Všichni jsme jen individuality!” Často se to říká, jako by se mraky rozestoupily a byla zjevena světu velká kosmická pravda jako dlouho trvající tajemství o tom, co znamená prostřední písmeno v Jesus H. Christ. Jistě, někteří této kaši věří, ale zdá se, že jde pravděpodobněji o záminku, jak se vyhnout ožehavé diskusi o rase. Je pravda, že levičáci udělali hodně pro to, aby tyto diskuse byly silně nepříjemné, avšak tématu se nelze vyhýbat věčně.

Je jedině dobře přemýšlet o každém jako o jedinci. Proč tak nezacházet s celým světem? Problém je, že celý svět neznáte. Ať se vám to líbí, nebo ne, lidé jsou neznámé veličiny, než se s nimi seznámíme prostřednictvím zkušenosti. Ze všech miliard lidí na světě nepoznáte nikdy více než jen nepatrný zlomek. Jediný způsob, jak získat užitečné informace o lidech, s nimiž jste se právě setkali, je úsudek na základě pozorovaných charakteristik, přičemž důležitou součástí je jejich demografická identita. Ve skutečnosti v jistých kruzích je ignorování a předstírání, že každý je stejný, dobrou cestou k tomu, dostat se do mnoha potíží. Je bezpečnější jít podél zástupu japonských babiček, nebo podél zástupu salvadorských „mladíků”, pokrytých tetováním? Odpověď již znáte. Průměrné rozdíly mezi skupinami mohou být velmi výmluvné!

Představte si městečko v Minnesotě, krásné místo, kde se každý zná s každým. Míra kriminality je na nule, tudíž se neobtěžují zamykat své vchodové dveře nebo vytahovat klíče ze zapalování. Nikdo se nebojí o bezpečnost dětí, které si hrají samy. Obyvatelé města jsou potomky Němců a Skandinávců, a problém je, že toto je tam jediná rozmanitost – tak obyčejná!  Nudou stižený obyvatel, tak liberální, že má na své předzahrádce žulovou sochu Waltera Mondale v sedle koně v životní velikosti, se domnívá, že hluboko uvnitř jsou všichni na světě stejní. Jednoho dne na strunu jeho srdce zabrnká obrázek žalostné somálské uprchlice. Tato pěkná stará dáma se přece ve skutečnosti neliší od tety Mildred! Po diskusi s luteránským pastorem (nebohou obětí ultrakalvinistického myšlenkového viru) se jejich církevní skupina sejde a diskutuje o tom, jak by bylo ohromné pozvat pár set nových kámošů ze Somálského poloostrova. Pokud se to stane, natvrdo poznají, že Somálsko je takové kvůli Somálcům.

V hloubi duše je většina liberálů praktičtějších. Je stěží pravděpodobnější, že se přesunou do černého sousedství než členové klanu. A to navzdory nízkým nákladům na bydlení, snadného přístupu do centra a ponoření se do rozmanitosti, které si tak cení. Ví velmi dobře, že kdyby se přestěhovali do no-go zóny, nebílí, které tak milují, by jim jejich náklonnost přinejmenším neoplatili. Liberálové jsou mistři kognitivní disonance. Pamatuji si, jaké to bylo kdysi dávno. Kdyby jen mohli přestat každého poučovat o vztazích mezi rasami, mohli bychom se jako společnost posunout vpřed.

Samozřejmě je snadné být “poučený” ohledně rasy z nóbl uzavřené komunity na předměstí nebo z liliově bílého okraje Yankeelandu. V takový oblastech bude těch pár přítomných menšin s větší pravděpodobností odpovídat bílým normám. Když to zjistí, nastartuje se liberální potvrzující zaujatost a prohlásí asimilaci za úspěch. Možná se obrátí na odpůrce, jako jsme my, a prohlásí: “Vidíte? NAXALT!” Samozřejmě se situace změní, až minoritní populace naroste do bodu, kdy se nepochopení miláčkové konečně cítí sami sebou, načež se přestanou přizpůsobovat a vrátí se k svému typu.

Sledovat skupinové chování a vyvozovat závěry není předsudek; je to poznání. Jedním ze zhoubných aspektů argumentu NAXALT je zaměřování se na výjimky místo na obecné trendy. Je chybou zakládat veřejnou politiku na abnormálních výjimkách. Onen druh špatného vedení státu je nebezpečný pro společnost nesprávným výkladem kompatibility. Když na sebe populace působí, zahrnuje je to všechny, včetně průměrných i méně zastoupených, a ne jen jisté dobře vychované, vysoko fungující, fotogenické představitele. Věřit opaku je shovívavé zbožné přání, které nemá ve veřejné politice legitimní místo.

Například:

Průměrný celoživotní dopad jedinců na rozpočet USA dle jejich rasy

Někdy je spousta negativity vůči černým. Budu na chvíli pozitivní. Znal jsem doslovnou Shaunequu z předchozího zaměstnání – navzdory stereotypům ohledně lidí s tím jménem má příjemnou osobnost a nemohu o ní říct nic špatného. Nemám žádné námitky vůči černochům, s nimiž dnes  na profesionální úrovni pracuji. Všichni spolu vycházíme. Myslím si, že pomáhá, že máme povolání ve vyšší třídě. Pokud jde o černé dámy z kostela, mám pro ně jen laskavé pozdravy.

Bylo by báječné, kdyby všichni černoši byli tak vynikající, ale znovu, musíme posuzovat skupiny spíše v jejich celosti než jen pozitivní výjimky. Máme-li být k sobě  upřímní, není možné přehlížet soubor zvýšených sociálních dysfunkcí v rámci černé komunity, jež z nich činí obrovskou zátěž pro společnost. Opravdu bych mohl napsat celou monografii o tom, jak prostě nejsou kompatibilní s námi jakožto celek a že by i za nejlepších okolností představovali úhrnem zátěž. Zkrátka, pro černé i bíle by bylo lepší, kdyby se oddělili.

Pokud jde o Židy, znám množství těch, co jsou slušní občané či jinak bezúhonní. U těch bych nedokázal ani mírné výtky. Prostě jen mají trochu exotické náboženství – jistě, to moje je podstatně divnější – tak proč bych jim to měl vyčítat? Jsou dobrými vyslanci pro své lidi, bolí mne tedy, když řeknu, že jsou jiní, jejichž špatné chování to všem kazí.

Naneštěstí, mezi další Židy patří neurotici, levičácká paka a záludní sionisté. Je tragické, že to zahrnuje jejich tzv. elity, které více méně jednají jako jasně patrná etnická mafie. Protože mají mocný vliv v našich médiích, vládě, financích a obchodu, stali se problémem pro každého. Zahrnuje to jejich souvěrce, jejichž reputaci škodí, stejně jako destabilizování společnosti, v níž také žijí. Nemuselo to takto být. Kdyby to jen přestali dělat, tento otravný sektářský konflikt mohl konečně skončit a mohli bychom spolu vycházet. Bylo by to pro každého obrovskou výhodou, pokud by střízlivě uvažující Židé drželi potížisty na uzdě a řešili tyhle problémy ve své komunitě, ale naneštěstí nevidím, že by se to dělo.

Pak se zamyslete nad Josém, imigrantem bez dokladů. Jaký je to pilný pracovník! Měli bychom z něj udělat občana, protože žádná lidská bytost není ilegální. Kromě toho, všichni jsou stejní, že? A jak se vláda odvažuje říkat lidem, kam mohou jít a kam ne? Jak se opovažují omezovat volný pohyb pracovních sil po světě?  Ať identické jednotky pracovníků jdou tam, kde je management může použít, aby se držely mzdy co nejníže, jak to jde. ¡Somos un pueblo sin fronteras!

Panečku – ne tak rychle. . . Zamysleme se také nad Josého manželkou, podnikatelkou v sociální oblasti, která právě porodila své čtvrté kotevní dítě [anchor baby, čímž se označuje dítě, které získá občanství země, kde se narodilo, i když jej jeho rodič nemá]. Účet půjde na náklady daňových poplatníků, stejně jako vždy, kdy ona použila nemocnici jako bezplatnou kliniku zdarma. Pak je tu její bratr, který pašuje drogy přes hranice. Kromě toho, Josého náctiletí synovci jsou už v gangu. Odhlédneme-li od tohoto fiktivního příkladu, existují Hispánci, kteří do společnosti zapadají. Přesto, bráno jako celek, mají obrovský negativní fiskální dopad, i když zlato zde získávají černoši. Velké podniky těží z levné pracovní síly, ale daňoví plátci platí účet za všechny negativní externality.  Nakonec, pokud potřebujeme lidi jako José, aby pomohli naší ekonomice, proč nepomohli své vlastní ekonomice tam, odkud přišli?

Nakonec je tu Hassan, pracovitý manažer čerpací stanice. Byl jedním z prvních příchozích do své rostoucí komunity. Je skutečně upřímný chlap a stěží by se na něm dalo vytknout. Ačkoliv se přestěhoval do oblasti, která není jeho vlastní, chyba je konec konců u politiků, kteří to dovolili. Naštěstí nevěnuje moc pozornosti částem svého svatého písma, jež mu říkají, aby vedl válku proti nevěřícím.

Zpočátku se nově příchozí zdáli spíše exotičtí, ale na tom opravdu není nic špatného. Jak proudili přes hranice a vytvářeli místní komunitu, začali se zdát izolovanější a nepatřiční. Když se přistěhovává jiná populace, je nevyhnutelné, že to zahrnuje dobré i špatné. K některým z těch posledně jmenovaných patřili ti, kteří věřili, že mučednictví při teroristickém útoku jim bude vstupenkou do nebes. Ačkoliv většina komunity je mírumilovná, dostali se do bodu, kdy se politicky prosazují, chtějí, aby věci běžely dle nich, a někdy je jejich agenda v rozporu se zbytkem země. V Evropě, kde věci zašly ještě dál, se jejich etnické enklávy vyvinuly v no-go zóny, a může se to dostat i sem. Pokud platí vzorec staletí historie, když jejich populace dosáhne okolo 30%, pak začnou mít představy, že jim to místo patří. Vše řečeno, “bombardujte svět, pozvěte svět” nefunguje. Hassanovi lidé by měli zůstat tam, kam patří, a neokonzervativci by měli přestat tam způsobovat problémy.

Slovo na závěr

Naneštěstí, mnoho obětí našeho vzdělávacího systému prostě nechápe, co je průměr a co znamená. Ve chvílích, kdy se více zabývám konspiračními myšlenkami, se musím ptát, zda tato část osnov nebyla utlumena z nějakého důvodu. Ať už je důvod jakýkoliv, není váš problém, pokud se kdokoliv, komu se to snažíte objasnit, chodil místo matematiky za školu, nebo měl neschopného učitele, nebo je prostě záměrně ignorant a doufá, že si toho nevšimnete. Pokud se někdo dostal tak daleko, nemá další debata moc smysl, protože vaším úkolem není poskytovat doučování z matematiky. Nejlepší odpověď, kterou jsem na to slyšel, je: “Když je váš černý soused tak chytrý, ať vás naučí, co je průměr.”

Přeloženo z: https://counter-currents.com/2024/09/the-naxalt-argument-whats-wrong-with-it/

Leave a comment