Salut! Salut! Salut! Už jsme slyšeli dost pozdravů, a tak jsme ve vesnici Dömös vystoupili z auta a převlékli se do vojenského oblečení. Od Maďarské legie (LH) jsme dostali sportovní trička a rychle jsme se začlenili do jejich skupiny.
Nasadili rychlé tempo a šli do kopce. Celou cestu autem jsme se na to těšili, a tak jsme se navzdory obtížím – já jsem tu noc nespal, můj kamarád se vracel z dvanáctihodinové noční směny a další kamarád už několik hodin řídil – vydali za nimi s velkou motivací.
Video: https://videa.hu/videok/sport/v.-nacionalista-sporttabor-legy-resze-Ia6hy7eI4cqllini
Den první: Žádné teplé sprchy až do rána!
Problémy začaly už při prvním rozcvičení. Hned po náročné cestě jsme měli asi sto kliků, dřepů a výpadů, vše v deseti sériích a počítané v maďarštině. Maďarské počítání se nám tak líbilo, že pokud budeme pořádat podobný kemp pro Čechy a Slováky, budeme ho používat také. Jakmile jsme uslyšeli egy, kettő, három, věděli jsme, co máme dělat.
Pak nás čekala túra do kopce k soutěsce Rám (Rám Szakadék). Na prohlížení památek a přemýšlení moc času nebylo, ale dodám, že Rám Szakadék je soutěska sopečného původu a jedna z nejhezčích maďarských krás v regionu. Ve skalním korytě soutěsky neustále bublá voda a mezi kluzkými skalami a tekoucím potokem s vodopády jsou nerezová zábradlí a různé žebříky.
V soutěsce musí turisté překonat výškový rozdíl 112 metrů. Z bezpečnostních důvodů je soutěska Rám Szakadék jednosměrná ze směru od Dömösu, takže jsme při sestupu zvolili jinou trasu. Po náročném výstupu jsme vystoupali na horu Dobogókő s krásným výhledem na zákruty Dunaje a poté jsme si dali svačinu. Po celou dobu se o nás LH staral, co se týče jídla, a jídlo bylo kvalitní.
Celý tábor byl striktně bez alkoholu a telefonů, k čemuž se dostanu později. Když jsme se vrátili na základnu, byli jsme unavení, ale stále jsme vtipkovali. Během celého pobytu, i když jsme si mysleli, že už nic nezmůžeme, jsme si stále našli něco, čemu jsme se zasmáli, a dělali jsme si ze sebe spoustu vtipů. Maďaři se za naše vtipy museli občas stydět.
Jakmile jsme dorazili do pokoje, věděli jsme, že nás čeká další náročný program s nácvikem úderů pěstí, kopů a běhu. Poté jsme měli přednášku v maďarštině s tlumočníkem. Hned jsme vymysleli naše slogany:
Dáme si rychlou sprchu, žádné horké sprchy až do rána!
Lepší dvě přednášky v maďarštině bez tlumočníka než jedno školení!
Jsme Češi, nikdy se nevzdáme! (heslo českého odboje ve druhé světové válce)
Asi jsou Maďaři drsnější než my!
Trénink vedl profesionální trenér, který přijel speciálně pro tuto akci. Byl z organizace Skins 4 Skins a centrum bojových umění bylo jeho vlastní. Obzvlášť jsem ocenil, že se věnoval pomoci nováčkům, protože jsem se nikdy nic podobného nezúčastnil a jsem spíše spisovatel než bojovník.
Trénink utekl poměrně rychle a den se chystal končit. Přednášku měl Chad Ferenc, účastník několika maďarských reality show s krajní pravicovou orientací, a také lídr Betyársereg, starší maďarské organizace zaměřené na sport, se kterou bude LH v budoucnu spolupracovat. Betyársereg byl první nacionalistickou organizací, která povzbuzovala maďarské nacionalisty ke sportu a zdravému životnímu stylu. K tématu měl co říct i Béla Incze, muž známý stržením sochy BLM v Budapešti a jeden z lídrů LH.
Betyársereg je aktivní od 90. let, což bylo období krádeží ze strany maďarského státu a totální korupce mezi politiky, jak zdůraznil jejich předseda. Vyjádřil radost, že LH oslovuje mladé lidi, a řekl, že to musí být atraktivní organizace, protože každým rokem sílí.
Každý, kdo pracuje s hnutím Betyársereg, musí mít nějakou sportovní specializaci. Jejich vůdce uvedl, že by bylo dobré rozšířit organizaci i do jiných sportů než bojových umění, jelikož ta tvoří většinu specializací Betyárseregu. Nejdůležitější je podle něj dostat mladé lidi od elektronických obrazovek. Pokud chtějí evropští bílí přežít, logicky musí mít vůli žít. Vyzval proto všechny přítomné, aby si odložili telefony a užili si sportovní kemp offline, bez rušivých vlivů od dívek, rodičů, přátel a médií.
Pak promluvil Chad Ferenc, zatímco kouřil doutník. Ferenc byl první krajně pravicovou osobností, která se objevila v mainstreamových médiích a v několika reality show, což z něj udělalo superhvězdu maďarské krajní pravice. Ferenc vyprávěl různé příběhy ze zákulisí maďarských reality show a dá se říci, že si svá slova nešetřil. Televizní stanice z něj šílely a když se objevil na obrazovce, jejich sledovanost prudce rostla. Některá Ferencova chytlavá hesla se stala populárními, například o tom, jak dítě po několika dnech bez mobilního telefonu začalo pochybovat o tom, že jeho otec je skutečný.
Ferenc dále zmínil, že bojové sporty jsou v době imigrace velmi důležité a že slabost vede k rovnostářské levici. Podle něj je důležité vést děti k opravdovým zájmům a sportu a držet je dál od televize a telefonů, protože to vede k nihilismu.
Sám mám kamarádku, která si prakticky nic neužívá a jen se poflakuje s partou cikánů a kouří trávu. Nemá žádné cíle ani chuť do života; je to multikulturní zombie. Jejím opakem jsou odolní, silní a motivovaní bílí nacionalisté, kteří se řídí principy kaloka gathos .
Takové nacionalisty najdete ve sportovním kempu LH. Aby se zvýšila síla a motivace nacionalistů, vytvořili tři řečníci, které jsem zmínil, Velkou výzvu, která trvá čtyři měsíce a měla by vést k tomu, že zástupci budou moci otevřeně prezentovat nacionalistické názory na veřejnosti a v mainstreamových médiích. Výzva má také vést nacionalisty k tomu, aby se stali elitou ve své vlastní zemi. Tito tři řečníci již tuto Velkou výzvu sledují.
Béla nás pak ujistil, že jsme ten den nebyli nejhorší, protože tam měli jiného chlapa, který jim řekl, že jeho život je sport – a přitom nedokázal udělat ani pět kliků.
Den druhý: Noční iniciace
Ráno začalo během a rozcvičkou, poté snídaní na základně a výletem do slovenské vesnice v Maďarsku a také prohlídkou hor. Byli jsme jen kousek od slovenských hranic, takže nebylo neobvyklé najít slovenskou vesnici s hospodou s názvem U Janosika. Uvnitř hospody, jak řekl Béla, je velká mapa Maďarska z doby před rokem 1920, kdy bylo Slovensko součástí Uherského království. Maďarští Slováci se zde nazývají Tótok a mladší generace je kompletně maďarizovaná, navštěvuje maďarské školy, už nemluví slovensky a přijímá Maďarsko za své. Je to tady běžné. Jediné, co jim zbylo z slovenských kořenů, jsou příjmení, která lze vidět na tabuli se jmény místních farářů před farou. Většina z nich měla maďarské jméno a slovenské příjmení.
Poté jsme pokračovali ve výstupu do hor a navštívili jsme chatrč Miklóse Horthyho, kde se na konci války ukrýval. Horthy byl vůdcem Maďarska od roku 1920, dokud nebyl v roce 1944 Němci sesazen za pokus o vyjednávání se Stalinem. Chatrč údajně postavil se svým synem. Béla vysvětlil, že Miklós Horthy je kontroverzní postavou maďarských dějin a že si ho dodnes nárokují vlastenci. LH si obzvláště váží jeho antikomunismu. Vyprávěl nám příběh o tom, jak slavný důstojník SS Otto Skorzeny unesl Horthyho syna, zabalil ho do koberce ve své vile v Budapešti a vyhrožoval mu popravou, pokud Horthy neodstoupí (což se stalo). Když válka skončila a Maďarsko bylo okupováno Sověty, Horthy byl nucen emigrovat.
Po konci výletu následovala vydatná večeře, krátký odpočinek a další trénink: nošení vody z Dunaje, běh s pneumatikou, přeskakování a přesouvání pneumatik, kliky na výdrž a kopání míče do branky, následoval fotbal. Večer jsme si vyslechli další přednášky organizátorů bojových turnajů: Alexe z Kampf der Nibelungen a Tomasze z Pride France. K tématu se vyjádřil i Béla Incze a náš aktivista z České republiky Jan Kuřec z organizace nacionalistů.
Tomasz hovořil o propojení bojových sportů a scény bílého nacionalismu, o svém vlastním turnaji a vlastní značce oblečení. Spolupracuje také s Alexem z Kampf der Nibelungen a Denisem z White Rex. Vysvětlil, že ve Francii je snadné bojovat v ulicích, ale těžké bojovat v politice, a to jak na místní, tak na národní úrovni. Na Francii mu vadilo, že Generation Identity nespolupracuje se skinheady a národními socialisty a starší gardu volá pouze tehdy, když mají problém s antifa. Tomasz také bojuje pod značkou King of the Streets, přestože je tato značka multikulturní, ačkoli se snaží propagovat bílý nacionalismus v rámci ní a mezi jejími bojovníky.
Dále všichni čtyři diskutovali o tématech šovinismu, rusko-ukrajinské války, organizování akcí, spojenectví mezi bílými nacionalisty a nejlepších nacionalistických akcích, kterých se zúčastnili.
Pak jsme se ještě jednou rozcvičili a šli spát. Moc jsme se ale nevyspali, protože byl spuštěn noční budík, takže jsme se všichni během pár sekund oblékli a shromáždili venku. Opozdilci dostali penalizaci 20 kliků a pak už se vydávali do lesa na noční pochod. Po mnoha sportovních výkonech to bylo velmi náročné. Lezli jsme po laně, slaňovali, brodili se potokem, lezli přes překážky, dřepěli, běhali, nosili klády v nočním lese a zvládli zkoušku sebevědomí. Nakonec jsme se dotkli dna! Tohle byla opravdová cesta na konec noci!
Den 3: Klub rváčů
Začali jsme rozcvičkou, snídaní a pak jsme běželi na sportovní hřiště na sparing. Maďaři byli mnohem drsnější než my, takže jsme spíše dostali pěstí, než abychom je rozdali. Na sparing přijeli dva zkušení chuligáni z Budapešti. Byli to profesionální bojovníci v každém slova smyslu. Příjemným aspektem celé akce bylo, že každý den přicházeli noví hosté, kteří pomáhali s organizací akce a podporovali aktivity LH. Po sparingu následovala ústava , jak se ve východní Evropě říká bitvě mezi chuligány. Rozdělili jsme se do dvou týmů a začalo to. Nikdo nikoho nešetřil. Naštěstí se nikdo nezranil, ale i na to byla připravená zdravotní sestra. Takhle si představuji moderní Fight Club pro naše prostředí.
Salut! Salut! Salut! Už jsme slyšeli dost pozdravů a nastal čas se rozloučit. Dal jsem Bélovi výtisk časopisu Reconquista , pro který píšu. Všichni jsme dostali diplom za absolvování sportovního tábora a pak jsme se vykoupali a šli si zaplavat do Dunaje. Cestou zpět jsme navštívili bývalé hlavní město Uherska Ostrihom a Primaciální baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Vojtěcha. Také jsme se před ní zvěčnili s našimi absolventskými diplomy. Pak nás řidič odvezl do našich domovských měst.
Celý pobyt byl velmi náročný a doporučil bych ho zejména těm, kteří mají zkušenosti s chuligánstvím a/nebo bojovými uměními. Nikdy v životě jsem neviděl lidi tak odhodlané, silné a motivované jako během mé návštěvy LH. Mám ale podezření, že podobné jedince lze nalézt v ukrajinských dobrovolnických praporech a v ruském prostředí chuligánů a bojových sportů.
Pro obyvatele Západu bych organizaci popsal jako skutečný nacionalistický Fight Club. LH jí, trénuje a pochoduje společně a to vše bez alkoholu a telefonů. Ve srovnání s běžným Fight Clubem to kombinují se zájmem o vlastní historii, podnikáním náročných výletů do otevřené krajiny a nacionalismem. Pokud provozujete malou nacionalistickou organizaci a chcete uspořádat venkovní sportovní tábor pro aktivisty, určitě se příští rok obraťte na Légió Hungária a zúčastněte se. LH již uspořádala pět takových táborů, takže mají zkušenosti a vědí, jak na to. Jejich tábor byl profesionální ve všech ohledech.
Přeloženo z: https://counter-currents.com/2022/09/legio-hungarias-sports-camp/