III. PERSPEKTIVA
Když se něco dělá v moderním filosofickém pohledu na svět a moderní masové kultuře, neznamená to automaticky, že vám záleží na výsledku. Můžete velmi dobře považovat celý svůj život za rutinní, bezvýznamný výcvik, který podstupujete, abyste získali peníze a omezenou, individualistickou formu štěstí. V tomto případě máte život jako rutinu a věci, o něž máte zájem, lze vytvářet a rušit dle libovůle — což je technicky ideál liberalismu.
Můj nejhlubší odpor vůči liberální filosofii pramení právě z otázky, jak nakládáme s těmi svými vlastnostmi, které si nemůžeme vybrat. V klasické liberální perspektivě jsou takové kvality nakonec špatné; musíte si vše umět dobrovolně zvolit. Z metafyzické perspektivy, kterou sdílí každý tradiční světonázor a náboženství, je však velmi důležité nakládat se svým osudem jako něčím, co si volíte dobrovolně.
Ať už vaši předkové pocházejí z jakéhokoliv evropského národa, sdílíte dědictví velké tradice, jež se klene staletími. Klíčem je kontinuita. Kontinuita se odehrává v širším rámci, v němž je možné komunikovat mezi různými epochami. Neměli bychom se omezovat na zužující pohled nynějšího momentu. Musíme chápat historický a kulturní kontext, v němž existujeme, a rozeznávat kontinuitu našeho etnického dědictví v průběhu času. Naši pohanští předkové se věnovali rekonstrukci a vzkříšením svého dávného etnického dědictví a důkazy o tom lze nalézt v archeologii.
Když klademe otázku, jak zajistit naši etnickou kontinuitu, nejsme pasivními účastníky v krizi svých národů. Rovněž utváříme, jaký náš národ je. Naše reakce utváří podstatu kontinuity a kořeny naší reakce pocházejí z naší etnické minulosti a krizových období. Etnická kontinuita zahrnuje kontinuitu boje o její zabezpečení.
Pravdou je, že je v sázce naše samotná existence jakožto lidu. Naši etnickou kontinuitu ohrožují síly modernity a globalizace, které se snaží nás našeho dědictví zbavit a změnit nás v homogenní masu. Nesmíme však sedět nečinně opodál a nechat , aby se Velký reset a Velké nahrazení odehrály. Musíme podniknout akci, stejně jako to učinili naši předkové v krizových dobách. Musíme naši domovinu chránit před invazí a bojovat za podporu našich rodina komunit. Musíme odolávat pokušení demoralizující masové kultury, která se snaží připravit o naši identitu a smyslu pro účel.
Pouze odolávat však nestačí. Musíme také pěstovat smysl pro poslání a čest, hluboké přesvědčení, že naše kultura a tradice stojí za zachování a předání budoucím generacím. Musíme podporovat mladé rodiny, které jsou budoucností našeho lidu, a učit naše děti, aby byly na své dědictví hrdé.
Až tehdy se můžeme zeptat: Co když otázky přežije hrozbu? Pak se stane pouhou odpovědí či reakcí. Stane se etnickou agendou, příležitostí, abychom poznávali své dědictví a identitu do hloubky..
Jak umění a věda vzkvétají v nejlepších dobách národa, tak i boj za etnické přežití se stává uměním a vědou. Na historii nacionalistické politiky Evropě se příliš často pohlíží zúženou optikou stranické politiky. Musíme poznat, že evropský nacionalismus si vydobyl své místo v historii evropského umění a duchovna a že je vitální součástí naší národní identity.
Nacionalismus skutečně pochopíme, až jej uzříme jako lásku k celému ekosystému, jenž nás zachovává. Tato láska je zakořeněna v hlubokém ocenění přírodního světa, který oslavovali naši předkové jako pramen inspirace, krásy a duchovní obnovy. Z tohoto pohledu není láska k naší zemi jen záležitost politické či sociální oddanosti, ale spíše odraz našich našich nejhlubších duchovních a kulturních hodnot. Tyto hodnoty jsou zakořeněny ve smyslu pro spojení se zemí, přírodním světem a kosmickými silami, které nás zachovávají.
IV. ZÁVĚR
Je naším přirozeným právem cítit spojitost se svými předky a ctít tradice, jež nám byly předány. Rovněž je naším posvátným přirozeným právem vzkřísit chybějící části našeho etnického dědictví a stále znovuvytvářet goblén, jenž spřádá věky a spojuje nás s naší minulostí. Náš etnický duch je posvátný par excellence a dle Mircey Eliade posvátné odkazuje samo na sebe a je nepřeložitelné.
Nacionalismus v naší době potřebuje více než kdy jindy přesahovat politiku. Potřebuje se vrátit k životnímu prostředí, stylu života a umění. Nasměrujme onoho ducha do akce! Musíme převzít zodpovědnost nejen na politické úrovni, ale i na osobní. Musíme skutečně pokračovat, rozvíjet a křísit nejhlubší vrstvy naší kultury a jazyka!
Moji kolegové evropští nacionalisté, nespokojme se s pouhým mluvením o našem národním dědictví. Podnikněme akci k jeho zachování a oživení pro budoucí generace. Buďme generací, jež znovu získá svého etnického ducha a zajistí jeho kontinuitu v průběhu času!