Velcí lidé dělají velké věci. Pokud se zajímáte o nejradikálnější a nejkontroverznější hudbu, kupte si dobře napsanou knihu o NSBM, jejímiž autory jsou dva odbormníci Max Ribaric a Davide Maspero.
Někdo má rád taneční hudbu, protože rád tancuje, někdo má rád gotickou hudbu, protože je v souladu s jeho duší. V minulosti chtěli lidé z Mayhem dělat tu nejzlověstnější hudbu na světě. Ten sen se neudržel, ale během let se vyvinul v celý žánr extrémního black metalu. V rámci tohoto žánru jsou lidé, kteří chtějí dělat tu nejvíce rebelskou hudbu proti modernímu světu a zpochybňovat jeho dogmata. Považuji NSBM za hudbu, která nejvíce hněvá a podvrací moderní protibělošský svět a jeho hodnoty. Mnoho skupin jistě hraje NSBM jen pro jeho šokovou hodnotu a ano, je to ta nejkontroverznější věc, co může metalová skupina dělat. Některé skupiny tento žánr jako odbytiště pro svá CD, ale můžete v tomto žánru nalézt skutečné skvosty. Skutečně vyžaduje odvahu NSBM hrát a odvahu vyžaduje i vydat knihu o NSBM? Z jiných než levicových moralistických pozic. Díky za akademicky přesnou knihu bez progresivních keců.
V rozhovoru jsme diskutovali o mnohovrstvém fenoménu NSBM, nové knize obou autorů o hatecoru, komických zážitcích, Nicolasi Goodrick Clarkovi, Michaelu Moynihanovi, jejich projektu Occident Congress, studiu black metalu a duchovních aspektech NSBM.
Ondrej Mann: Čtu různé knihy o black metalu – Black Metal: Evolution of the Cult [celou sérii autora postupně česky vydává Metalgate, viz zde], Lords of Chaos, The Devil’s Cradle, Black Metal: European Roots & Musical Extremities a několik dalších. Avšak pouze vaše kniha se detailně zabývá NSBM. Jak jste dospěli k tomuto tématu a myšlence zpracovat jej v knižně?
Davide Maspero: Myšlenka ohledně knihy vzešla od kluků z Tsunami Edizioni, vydavatelství specializujícího se na knihy o hard&heavy hudbě, které již do Itálie přineslo klíčovou knihu ““Lords of Chaos” autorů Michaela Moynihana a Didrika Søderlinda. Jakožto hudební nadšenci a návštěvníci koncertů jsme často mluvili o black metalu, jeho odnožích a možných napojeních na politiku, a zjišťovali, že není snadné používat nálepky či definovat ideu. Zvláště v tak extrémním oblasti, kde jsou stylistickým znakem výstřednost a rozporuplnost. Tato spontánní výměna názorů vedla k myšlence knihy věnované zcela NSBM, fenoménu, jenž vydavatelský průmysl nikdy jako celek nezohlednil. Věnovali jsme nějaký čas posouzení proveditelnosti projektu, oslovení několika kontaktů a prohrabávání archivů. Nakonec jsme návrh přijali a na projektu Vlci mezi ovcemi jsme pracovali asi 3 roky.
OM: Překvapilo vás něco při hledání informací a psaní knihy?
DM: Ve stručnosti: rozšíření fenoménu. Byla dobře známa skutečnost, že jistá témata jsou kompatibilní s podstatou black metalu, avšak že podžánr nesoucí tak radikální myšlenku se rozšíří do každé zeměpisné šířky, na území, o nichž bychom si nemysleli, že budou obzvláště vnímavá, to bylo překvapení. Zvláště protože v mnoha zemích byl nacionální socialismus odmítnut a adaptován na místní tradice, což vedlo k zvláštním a někdy nepravděpodobným směsicím. Austrálie, Jižní a Střední Amerika, dokonce jihovýchodní Asie daly vzniknout nejextrémnějším skupinám, na které jsme narazili. Částečně kvůli šokové traktice, jež je extrémnímu metalu vlastní, částečně protože Hitler a nacionální socialismus (avšak obecněji všechny formy nacionalismu) nabyly symbolické hodnoty v boji, jenž staví individuální místní identity proti modernímu/kapitalistickému světu, jenž se v těchto oblastech rozvíjí také. Jak napsal italský historik Giorgio Galli: „Mladší generace mohou ve Führerovi nakonec vidět ‚velkého rebela‘, Lucifera, který zpochybnil Boha kulturní homogenizace a bezduchého konzumu.“ Možná poněkud zjednodušené tvrzení, ale jistě pravdivé.
OM: Existuje nějaká metodika, jak zjistit, zda skupina hraje NSBM?
DM: Tato otázka má daleko k triviální otázce a neexistuje žádná vyčerpávající odpověď, protože NSBM je zastřešující termín se zubatými obrysy a hodně závisí na úhlu pohledu pozorovatele. Pro nejupřímnější zastánce politické korektnosti stačí ke spuštění poplachu jakýkoli prvek, který lze vysledovat až do válečného období. Stejně tak odkazy na pohanství nebo jakoukoli formu vlastenecké hrdosti jsou považovány za podezřelé. Sdílení jeviště s ideologicky nejednoznačnou skupinou stačí k obvinění z „kolaboracionismu“. Pokud bychom spoléhali na tato výběrová kritéria, počet pásem NSBM by byl enormní.
Číslo, které by na druhou stranu dramaticky kleslo, kdybychom vzali v úvahu pouze ty kapely, které se samy označují jako NSBM, čímž se odstraní veškeré pochybnosti, jako je Der Stürmer.
Mezi těmito dvěma extrémy existuje rozsáhlá šedá oblast tvořená kapelami, které z nejrůznějších důvodů silně čerpají z kulturního a esoterického prostředí národního socialismu. Pak jsou kapely, jejichž členové mají jasný světonázor, ale ten se do jejich tvorby neprolíná (příkladem může být Burzum, které by nebylo správné nazývat NSBM). Je vidět, jak není vůbec snadné rozlišovat, a to způsobem, který je v pořádku. Toto šílenství připojovat štítek NSBM k té či oné kapele je nedávnou praxí, zvláště v módě mezi moderními black metalovými inkvizitory, kteří mají potřebu sestavit seznamy zákazů.
OM: Proč dělají národní socialisté hudbu, a ne něco jiného? Například malířství, architektura, pivovarnictví, muzea nebo obchodování s akciemi? A proč si jako žánr vybrali black metal?
Max Ribaric: Jsem si jistý, že lidé s prokázaným národně socialistickým přesvědčením mohou být zaměstnáni v těch nejrozmanitějších oblastech (možná aniž by jejich politické přesvědčení bylo nutně veřejně známé), ale hudba dodnes zůstává jedním z těch míst, kde je stále možné vyjádřit a šířit téměř jakýkoli druh ideologického poselství přímým a účinným způsobem. Není náhodou, že v přísně politickém smyslu hraje jistá současná hudba již několik desetiletí vynikající propagandistickou a náborovou roli, a to jak na pravici, tak na levici.
Black metal není jediný žánr, který přijal ideologii NS (jen si vzpomeňte na RAC a určitou identitární lidovou hudbu), ale svým způsobem si myslím, že jsme byli svědky přirozené alchymie: mluvíme o scéně tvořené téměř výhradně bílými dětmi, které jsou odolné vůči systému. Hrdý mladík, který netrpí rušivými vlivy moderního světa.
OM: Kdo jako první vymyslel termín NSBM a definoval tento žánr?
MR: Začněme tím, že NSBM se zrodilo jako reakce na „normalizaci“ black metalu, která doslova explodovala na počátku 90. let. V roce 1995 australské kombo Spear of Longinus použilo k popisu svého prvního dema termín „nazi Occult Metal“ a zhruba ve stejnou dobu (rok je 1996) Funeral z Francie popsali svou hudbu jako „Black National Socialist Metal“. První uznání zkratky NSBM lze vysledovat zpět ke kompilacím nazvaným „The Night and the Fog“: tři díly vydané v roce 1999, 2003 a 2007, kde můžeme najít souřadnice, které potvrdí platnost termínu NSBM pro nadcházející roky.
OM: Sexualita, perverze, fetišismus jsou v black metalu časté. Jsou tyto věci také v NSBM?
DM: V podstatě ne. Každý black metalový subžánr, až na nevyhnutelné výjimky, spoléhá na poměrně rozpoznatelné symbolické/tematické pozadí. Kromě zjevného politického pozadí NSBM zdědí některé stěžejní prvky tradičnějšího black metalu (severské mýty, pohanství, odmítání monoteistických náboženství, fascinace divočinou), jiné však zavrhuje. Zejména nestoudnější satanská obrazotvornost – často zdůrazňovaná vámi zmíněnými tématy a věnovaná vyzdvihování nejrozpustnějších stránek člověka v opozici vůči současné morálce – jen zřídka najde místo v arzenálu kapel NSBM.
OM: V black metalu jsou často okultní motivy a koncerty jsou pojaty jako magický rituál. Existují nějaké okultní, duchovní NSBM kapely?
MR: Jak je vysvětleno v naší knize, NSBM není monolit a existuje mnoho kapel s různými postoji a nuancemi. Je zde prostor pro vysloveně politické kapely, ale ve většině případů je ideologie NS skloňována v okultních, sakrálních a/nebo duchovních pojmech. Takže ano, existuje několik kapel, které bychom mohli označit za nositele tzv. duchovního NSBM. S odkazem na váš popis „koncertů pojatých jako magický rituál“ se mi vybaví vystoupení – kterých jsme byli svědky – ruských kapel Moloth a jejich vedlejšího projektu Adolfkvlt: pódium je připraveno jako skutečný oltář a koncerty se proměňují v mystický zážitek.
OM: Líbí se mi, že jste při psaní knihy použil primární zdroje. Myslím tím, že jsi hodně používal UGBM & NSBM zine. Překvapilo vás něco na těchto zinech? Které NSBM & UGBM ziny vás zaujaly a jsou nejkvalitnější?
DM: Spoléhat se na fanziny byla nutnost i volba. Nezbytnost, protože NSBM má své kořeny v předinternetové éře, takže bylo nutné tento materiál sledovat a používat jako zdroj. Mnoho kapel, o kterých mluvíme, se nikdy nedostalo z undergroundu a nikdy si nenašly cestu do mainstreamových časopisů nebo webzinů. Většinu času, záznamy stranou, jediné písemné zprávy, které mohou osvětlit ideologii protagonistů, lze nalézt v nějakém starém okopírovaném časopise.
Ale byla to také záměrná volba, jak jsem řekl, s cílem vykreslit autentický obraz atmosféry té doby. Tehdy byl přístup velmi odlišný a je to patrné z výpovědí mnoha zúčastněných hudebníků pro mladistvé. Black metal jako celek byl relativně mladým fenoménem a stále měl onu rebelskou, antisystémovou dynamiku, která dnes – téměř čtyřicet let po svém vzniku a se všemi komerčními důsledky, které převzaly – nevyhnutelně odezněla.
Existuje spousta relevantních fanzinů, často skutečných zlatých dolů informací a postřehů (v dobách, kdy nebylo možné otevřít Wikipedii). Počínaje ikonickým Slayer Magazine, také Nordic Vision, Petrified Zine, Imhotep, Moondance, abychom jmenovali několik prvních, které vás napadnou.
Na druhou stranu mezi přísnějšími ziny NSBM nelze nezmínit pro nás zásadní Wallachian Tyrant, Strength Through War, Hatemonger a Dark Blaze. I když je třeba zdůraznit, že tyto ziny pokrývaly black metal jako celek, včetně, ale nejen, NSBM.
OM: Zažil jste při sbírání materiálu a psaní knihy nějaké vtipné historky? Můžete se o tento příběh podělit se čtenáři?
MR: Živě si pamatuji, když jsem kontaktoval hlavního zpěváka jedné východoevropské skupiny a požádal ho o povolení zveřejnit jeho fotografii v knize. V reakci na to jsem dostal e-mail lámanou angličtinou něco jako: „Použij fotku, zabiju tě“, tak jsem mu řekl, že jelikož nemám jeho svolení, fotografie nebude vytištěna. O několik dní později odepsal a vysvětlil, že došlo k nedorozumění, a co měl na mysli, bylo: “Zabil bych, aby byla ta moje fotka zveřejněna ve vaší knize!”
Nemohu se také nezmínit o belgické kapele (která je v knize také uvedena), která – kvůli do očí bijícímu překlepu – věnovala své album „Wafers SS“. [tedy Oplatkům SS…]
OM: Jak se vám podařilo kontaktovat Michaela Moynihana a přimět ho, aby vám napsal předmluvu? Co na tomto spisovateli a hudebníkovi obdivujete?
MR: Michael je dobrý přítel po velmi dlouhou dobu. Osobně sahají naše první kontakty do druhé poloviny 90. let: poprvé jsme se osobně setkali během Indo-European Sacrifice Tour of Blood Axis koncem roku 1998. Naše první kniha, vydaná jako Occidental Congress na jaře 2008, se jmenuje „Day of Blood“ a je to jediná existující biografie zaměřená na život a dílo Michaela Moynihana. Davide navíc vytvořil grafiku pro album Blood Axis „Ultimacy“ (2011), stejně jako obal a vzhled prestižního svazku „Wotan’s Awakening“ (2018), který vydalo Michaelovo vydavatelství Dominion Press. Důvod, proč jsme ho požádali, aby napsal předmluvu k naší knize, je ten, že si myslíme, že existuje určitá kontinuita mezi fakty vyprávěnými v jeho „Lords of Chaos“ a tím, co jsme napsali ve Wolves Among Sheep . První vydání „Lords of Chaos“ z roku 1998 se uzavírá přesně v době, kdy se NSBM začalo objevovat a prosazovat se na black metalové scéně, a to je místo, kde nabíráme příběh ve Wolves Among Sheep . Proto jsme si mysleli, že Michael by byl tím nejlepším člověkem, který by naši práci představil anglicky mluvícímu publiku.
OM: Jsem rád, že píšeš další knihy. Mohl byste čtenářům představit vaši novou knihu Hatecore Connection?
DM: Wolves Among Sheep skončilo krátkým nahlédnutím do tvorby některých předních jmen amerického hatecore. Byl to způsob, jak nahlédnout do radikálních scénářů podobných NSBM, alespoň pokud jde o témata. Ve vší upřímnosti jsme věřili, že na toto téma není moc co říci a že tato krátká kapitola toto téma pokryje. Ale jak se často stává, když se vrhnete do výzkumu, ukáže se, že věci jsou složitější, než se očekávalo.
Skenováním poštovních objednávek a čtením rozhovorů jsme si všimli, že zkratka National Socialist Hardcore se objevuje stále častěji. Zdánlivý rozpor v termínech – vezmeme-li v úvahu kořeny hardcoru, které všichni známe – podnítil naši zvědavost a začali jsme testovat vody, abychom zjistili, zda je dostatek materiálu na nastínění knihy na toto téma. Včasná zpětná vazba byla více než povzbudivá a dobrá pověst Wolves Among Sheep nám otevřela nejedny dveře. Od začátku jsme věděli, že NSBM a NSHC jsou dva velmi odlišné, ale úzce související žánry, natolik, že je můžeme považovat za dvě strany téže mince. Hatecore Connection tak vzniklo jako přirozený společník předchozí knihy. Na rozdíl od NSBM, která má rozšířenější distribuci, stojí NSHC na třech základních pilířích: Americe, Německu a Itálii. Začali jsme přesně od tohoto geografického členění a poté jsme se ponořili do okrajovějších skutečností, které se v průběhu let objevily.
OM: Plánuješ pokračovat v psaní knih, jaká témata bys chtěla zpracovat?
MR: Všechny aktivity, na kterých se podílíme (psaní, produkce a publikování), plynou do našeho „apokalyptického think tanku“ zvaného Occidental Congress . Doposud jsme se zaměřili na industriální kulturu a neofolk (Day of Blood), NSBM (Wolves Among Sheep) a NSHC (Hatecore Connection), ale také jsme editovali staré a obskurní, zapomenuté knihy (jako je La Distruzione Del Mondo z roku 1948) a produkovali kultovní desky (jako Boslide/Svart Jugend’s distra „ Del faretre“ Sartana ). Neřídíme se předem stanoveným programem; pokud něco, počkáme, až nám cestu zkříží „správná věc ve správný čas“. Zatím to vždy fungovalo.
OM: Studium black metalu je relativně nedávný fenomén, protože black metal je komplexní, všestranný a intelektuální žánr. Máte nějaké zkušenosti se studiem black metalu? Co si o tomto fenoménu myslíte?
DM: V oblasti extrémní hudby byl black metal jednou z posledních skutečných subkultur, které se objevily před téměř čtyřmi desetiletími. Kromě nepochybných hudebních předností má black metal svůj vlastní kulturní referenční rámec, nastolil estetický trend, svůj vlastní jazyk a světonázor – ať je jakkoli chaotický a nesourodý. Proto není divu, že jakmile se zakořenila, stala se předmětem (dokonce i norská vláda ji nyní uznává jako jakési kulturní dědictví).
Měli jsme možnost přečíst si některé akademické studie nebo články, které se snaží žánr analyzovat. Domnívám se však, že používání politických a sociologických kategorií nebo obecněji příliš akademický přístup často vede mimo kurz.
Připadá mi užitečnější čerpat z pramenů z první ruky, kterých dnes nechybí. V tomto ohledu je podle mého názoru neocenitelná práce Tera Ikäheimonena (s „The Devil’s Cradle“) nebo obdivuhodná, informativní práce zinu Bardo Methodology pro každého, kdo chce lépe porozumět black metalu a jeho mnoha aspektům.
OM: Setkal jste se někdy s Nicholasem Goodrickem-Clarkem a ovlivnily jeho knihy Černé slunce a The Occult Roots of Nacism vaše psaní?
MR: Ne, neměli jsme možnost setkat se osobně s Goodrickem-Clarkem, ale jeho díla jsou nedílnou součástí našeho kulturního zázemí. Jedna z prvních kapitol knihy Wolves Among Sheep (s názvem „Satan-Jugend“) je specificky věnována kulturnímu a esoterickému pozadí, z něhož později velká většina scény NSBM čerpala, a spisy Goodricka-Clarkea patří mezi zmiňované knihy. Ostatně, kdyby byl zbaven své politicko-duchovní složky, ztratil by black metal s otiskem NS hodně ze své síly a významu.
Přeloženo z: https://counter-currents.com/2024/10/wolves-among-sheep-an-interview-with-max-ribaric-and-davide-maspero/