Rodnověrské hnutí: hledání předkřesťanského původu a okultních věd II

Rodnověrský světonázor a víra

Rodnověří ve svém pojetí víry nepostrádá napětí. Jedná se o “náboženství otevřených zdrojů” (21) a tudíž částečně následuje New Age hnutí, dle něhož svět zakouší různé úrovně reality. Také volá po věrnosti tradici, tvořené odkazem slovanských předků, jimž náleží ten nejpřísnější respekt. Některé skupiny nicméně připouští, že to, co je o autentickém slovanském náboženství známo, je velmi roztříštěné, a proto je jeho rekonstrukce osobní záležitostí. Dle většiny stoupenců v rodnověří neexistuje ani jediné dogma ani svrchovaná autorita. Trvají na přímém vztahu mezi člověkem a božstvem, bez prostředníka. Rodnověří je víra bez proroka, svatého textu (i když někteří nakládají s Velesovou knihou jako s textem modliteb), bez nějakého institucionalizovaného místa uctívání (s výjimkou některých menšinových skupin, které podporují stavění chrámů, se uctívá v přírodě), bez kléru (kněží existují, ale nemají autoritu zasahovat u boha, jak je tomu v pravoslaví či katolictví), bez dogmat a zákazů či povinných obřadů a modliteb. (22) 

Hledání smyslu může být pouze individuální a každý člověk má nárok sestavit si vlastní panteon víry v různých kombinacích. Individuální výklady a pocity převládají nad jakýmikoliv institucionalizovanými ideami. Toto tvrzení se často objevuje s diskursem o demokratické povaze víry. Rodnověří bývá prezentováno jako náboženství zbavené jakéhokoliv sociálního vykořisťování, mocenských vztahů, či finanční a institucionální reality. (23) Lidská svoboda se tedy vyjadřuje skrze rovnocennost lidí v jejich přístupu k božstvu. Sociální spravedlnost je proto důležitým referenčním prvkem. Křesťanství je kritizováno jako hierarchická, centralizovaná síla, jež během své historie bránila bohaté, akceptovala zotročování člověka člověkem a legitimizovala otrockou mentalitu. Ačkoliv jisté rodnověrské skupiny založené charismatickým vůdcem mají sklon k relativní autoritářským vizím moci a pěstují obraz hlavního guru, většina volá po zavržení mocenských vztahů a autonomii a odpovědnost jednotlivce a aktivně vede kampaň proti pití, kouření a drogám. (24)

Přívrženci si neuvědomují eklektismus a synkretismus náboženské inspirace jako protichůdné. Je proto obtížné určit, zda novopohanští stoupenci uvažují o své víře v monoteistických, polyteistických či panteistických termínech. Někteří z nich prosazují existenci jedinečného svrchovaného principu (Rod či Svarog), kdežto jiní obhajují existenci četných bohů s odlišnými funkcemi. Někteří trvají na duálním konceptu, kdy Bělbog představuje dobrý princip a Černobog zlý; jiní raději věří v trojici, tvořenou Stvořitelem, Ničitelem a Slaďovatelem. Obecné zásady vycházejí z myšlenky trojice Jav (viditelný svět), Nav (zásvětí) a Prav (svět zákonů), které představují různé úrovně reality. Ani ruský panteon, o němž se zmiňují všechna rodnověrská hnutí, není unifikovaný. Několik bohů z dávné slovanské mytologie, jako jsou Svarog (sluneční bůh), Veles (bůh země), Perun (bůh hromu). Dažbog a Chors si vzájemně konkurují, kdy každé hnutí preferuje jednoho před druhým. Jiní odkazují na dávné germánské bohy jako Tór či Ódin, inspirované západními tradicemi, zvláště skandinávskými. Většina má několik desítek bohů; bohy ohně, plodnosti, rybolovu, Země, Měsíce, zvířat a mrtvých doplňují bohové přírodních živlů.

Všechna hnutí navíc své členy vyzývají, aby do panteonu přidávali své předky, protože uctívání svého původu (rod) se považuje za základní princip (25). Každý si může vytvořit své vlastní náboženské kombinace. “Každý z nás si může zvolit objekty uctívání,”oznámila skupina Slavia; nicméně při respektování minimálního rámce,v němž dominuje myšlenka národní tradice. (26) Každé hnutí si např. tvoří vlastní kalendář a organizuje slavnosti kolem přechodu ročních dob, vzpomínky na mrtvé a přírodních živlů (27).  Pomáhají pořád populární dávné ruské rolnické svátky (Ivan Kupala, Koljada a Maslenica) a oslavy slunovratu, jimž se podařilo shromáždit široké publikum, které se více zajímá o slavnostní a folklorní aspekty události než o náboženské. (28) Některá rodnodnověrská hnutí částečně čerpají inspiraci z orientálních náboženství, čímž sledují populární tendenci ruské inteligence z posledních desetiletí Sovětského svazu k východní spiritualitě. Zmiňují Budhu, Zarathuštru a Manua, jakož i mnoho hindských božstev a svatý text krišnů, Bhagavadgíta. V rámci těchto trendů patří k široce čteným autoři jako Elena Blavatská (1831–1891), Sri Aurobindo (1872–1950)a Carlos Castaneda (1931–1998), z nichž dva posledně jmenovaní byli přeloženi do ruštiny v devadesátých letech. Totéž se týký dílá George Gurdjieffa (1873–1949), Petr Uspenského (1878–1947), Nikolaje Rericha (1874–1947) a teoretiků kosmismu. Praktikování uzdravování energií, asijské medicíny, bojových umění a rozličné verze jógy jsou nedílnou součástí tohoto Orientem inspirovaného rodnověří. Některé z nich se zaměřují na ideje bioenergie, karmy, reinkarnace, telepatie a příběhů o UFO a záhadách vesmíru. Nejzpolitizovanější hnutí dávají přednost odkazování na němeské a rakouské ariosofy raného dvacátého století a tradicionalistické myslitele jako Julius Evola či René Guénon.

Rodnověří se prezentuje jako postmoderní a pokoušející se obnovit duchovní na úkor materiálního. Institucionalizovaná náboženství přisuzují aspektům svých rituálů a teologie přílišný význam, kdežto rodnověří by do centra svého poselství umístilo morálku, etiku a duchovnost. Eschatologické vzory a problematické vztahy k modernitě se v rodnověří opakují. Jeho stoupenci se často domnívají, že lidstvo je na cestě k zničení popíráním náboženských hodnot ve prospěch materiálního blahobytu. Rozvoj technologií a znalostí přírodních věd dalo lidem iluzorní ideu o vládě nad přírodou. Moderní svět se tak vydal do slepé uličky, což by celé lidstvo dovedlo k jeho pádu, zatímco sovětská zkušenost potvrdila nemožnost člověka vládnout přírodě. Toto odmítání industriální modernity představuje opakující se prvek rodnověrského diskurzu, v němž není v sázce materiální pohodlí, ale smysl dávaný životu. Dle nich lze nalézt původ současného technologického šílenství ve velkých historických náboženstvích. V důsledku toho odmítají křesťanství a další abrahámská náboženství jakožto antropocentrická. Tvrzením, že člověk podoben Bohu a že ten se mohl vtělit do člověka (křesťanství), nebo mohl přenést své poselství prostřednictvím člověka (islám), tato náboženství deformují umístění lidstva v přírodě. Pouze příroda by se mohla považovat za představitele božského na Zemi, zatímco člověk zaujímá v této hierarchii skromnější postavení.

Rodnověří, jež se prezentuje jako přírodní náboženství, trvá na potřebě“návratu”k přírodě a obraně ekologických nároků. Skupina Slavia tak pravidelně na svých webových stránkách zveřejňuje zlostnou kritiku Zimních olympijských her v Soči, které budou mít významný dopad na odlesnění a pranýřovali je Greenpeace i World Wildlife Fund. (29) Obraz rodnověří často evokuje krajinu jako “typicky ruskou”— březové a jedlové lesy, jezera a dřevěné vesnice ve sněhu, kdy se opírá o staré odkazy, tvořené romantickou malbou z 19. století a národních folklórních umělcích Ivan Bilibin (1876–1942). Idea, že “ruskou duši” zásadně poznamenává krajina země, utvářela od 19. století klasický prvek“ruské ideje”. Tento diskurz patří k nejtrvalejším klišé ruské historie, který by nevyhovoval západním schématům: rozlehlost území a plochá, nudná a bezútěšná povaha velké ruské pláně by člověka vybízela stáhnout se do rodinného života, náboženské meditace a kontemplace, ale ne k politickému či sociálnímu závazku. Kromě toho již v šedesátých letech 20. století bylo ekologické cítění jeden z hlavních zdrojů požadavků z ruských nacionalistických kruhů, které se stavěly proti sovětské ochotě podřizovat přírodu průmyslovým potřebám režimu. Některé rodnověrské skupiny přijaly za své dávné ruské tradice kultu matky Země, kdy tvrdí, že Slované, děti lesa, jako první znovuobjeví soulad s přírodou. (30)  

Poznámky:   

21. “Náboženství otevřených zdrojů” zdůrazňuje individuální zapojení se a doktrinální evoluci, přičemž požaduje osobní vytvoření náboženského systému víry.

22. Kaarina Aitamurto, “Russian Paganism and the Issue of Nationalism: A Case Study of the Circle of Pagan Tradition,” Pomegranate: The International Journal of Pagan Studies 8 (2006), 2, 184–210.

23. Mariya Lesiv, “Glory to Dazhboh (Sun-god) or to All Native Gods?: Monotheism and Polytheism in Contemporary Ukrainian Paganism,” Pomegranate 11 (2009), 2, 147–164.

24. Viz např. striktní pravidla, která vyžaduje Kriviči ohledně užívání alkoholu a cigaret, a úcta k přírodě, http://www.krivichi.3dn.ru/index/0-2

25. Viz např. důležitost, jakou klade skupina Rodstvo a na genealogii, http://rodstvo.ru/

26. “Nasha vera. Osnovanie,” http://www.slavya.ru/vera.htm

27. “Prazdniki,” http://www.rodnovery.ru/prazdniki.html

28. “Nasha vera. Osnovanie,” http://slavya.ru/vera.htm

29. “Olimpiada v Sochi. Ubiistvo prirody,” http://slavya.ru/rings/viewtopic.php?t=1924

30. Adrian Ivakhiv, “Nature and Ethnicity in East European Paganism: An Environmental Ethic of the Religious Right?,” The Pomegranate 7 (2005), 2, 194–225

Leave a comment