Dodatek: Jak to bylo s vakcínami
Z vakcín se za covidové éry stala jakási nedotknutelná modla a jediná spása, která nás mohla zachránit. Údajně měla vést k eliminaci viru, k zastavení jeho šíření nebo alespoň k jeho zneškodnění a zabránění těžkých případů covidu. Nic z toho se neprokázalo. Je také třeba dodat, že ani nešlo o skutečné vakcíny, nýbrž spíše jakousi nepovedenou genovou terapii.
Přirozená imunita porazila nepovedené proticovidové vakcíny na všech frontách
Dlouhodobě je jedinou cestou k potlačení nového viru do neškodné pozice získávání přirozené imunity, ta je nejsilnější, širokospektrální, dlouhodobější, je i na sliznicích, poskytuje i částečně zkříženou imunitu na nové mutace. Přirozená imunita dobře zvládá i nové kmeny, při reinfekci i novým kmenem je riziko těžkého průběhu mnohem nižší. Už nyní je evidentní, že první reinfekce jsou celkem vzácné a reinfekce s těžkým průběhem hodně vzácné. Přirozená imunita přetrvává dlouho a před těžkým průběhem reinfekce asi člověka ochrání na hodně dlouhou dobu, možná i doživotně (nějakou míru „paměti“ si i při velkém poklesu protilátek imunitní systém udrží na velmi dlouho). A s každou další reinfekcí je imunitní systém lépe připraven a ještě lépe se vytrénuje. Takže časem díky přirozené imunitě se patrně covid stane málo rizikovou nemocí, která navíc bude v populaci kolovat v omezené míře a v malých infekčních dávkách. Jak se s tím mohou měřit současné vakcíny, které jsou jak se zdá skoro k ničemu.
Výsledky studií ukázaly, že ochrana poskytovaná mRNA vakcínou od Pfizeru nebyla nijak omračující a tím spíše je jasné, že měla snad smysl jen u těch nejrizikovějších při první vlně covidu. Jinak u všech ostatních bylo lepší nechat se přirozeně nakazit a vytvořit si přirozenou imunitu – jak proto, že riziko vážného průběhu covidu bylo velmi nízké (nižší než riziko nežádoucích účinků vakcíny), tak proto, že tato imunita byla lepší a dlouhodobá.
Autoři na SMIS shrnuli výsledky studií: „Ukazuje se, že ochrana proti infekci dosahuje vrcholu cca měsíc po druhé dávce, a pak postupně slábne a přibližně 5. až 7. měsíc po druhé dávce dosáhne nízké úrovně. Po sedmém měsíci je účinnost proti infekci nedetekovatelná. [Chemaitelly, Nordström]. Tato zjištění naznačují, že velká část očkované populace v ČR by mohla v následujících měsících ztratit ochranu proti infekci. Ochrana proti hospitalizaci a úmrtí klesá pomaleji než ochrana proti infekci.
Katarská studie autorů Chemaitelly et al zjistila, že ochrana proti infekci (symptomatické i asymptomatické) vyvolaná BNT162b2 (Comirnaty, Pfizer&Biontech) dosáhla vrcholu v prvním měsíci po druhé dávce a poté postupně měsíc po měsíci slábla, přičemž minima dosáhla 5 až 7 měsíců po druhé dávce. Ochrana vyvolaná BNT162b2 proti hospitalizaci a úmrtí přetrvávala po dobu 6 měsíců po druhé dávce bez výrazného poklesu. (…)
Obrázek 2: Účinnost vakcíny proti infekci virem SARS-CoV-2 (Chemaitelly et al.)
Švédská studie autorů Nordström et al. zveřejněná v preprintu došla k velmi podobným výsledkům. V této studii se účinnost vakcíny BNT162b2 (Comirnaty, Pfizer&Biontech) proti symptomatické infekci postupně snížila z 92 % (stanovených 1 měsíc od podání druhé dávky) na 47 % ve 4.-6. měsíci, od 7. měsíce nebyla prokázána žádná účinnost. Účinnost vakcíny proti symptomatické infekci SARS-CoV-2 slábla v průběhu času ve všech podskupinách, ale různou rychlostí v závislosti na typu vakcíny. Klesala rychleji u mužů a starších křehkých jedinců.
Obrázek 3: Účinnost vakcíny proti symptomatické infekci COVID-19 (Nordström et al.)
Pokles účinnosti v reálném čase také velmi dobře naznačují data MZČR‚Ochranný efekt vakcinace vůči infekci kalkulovaný v daném čase v % (Příloha č. 4, Sloupec W)‘. V uvedenou dobu (v říjnu 2021) nebyli očkovaní lidé motivování k testování a je tedy možné, že reálné incidence mezi očkovanými jsou vyšší a kalkulovaný efekt vakcinace je nadhodnocen.“
Za povšimnutí stojí, že podle švédské studie po uplynutí více než 200 dnů od vakcinace začíná její efekt u stále více jedinců klesat dokonce do záporných hodnot, tedy dotyční jsou k infekci naopak náchylnější než neočkovaní a mRNA vakcína se nakonec ukazuje jako škodlivá. Je přitom třeba zdůraznit, že tato studie se nezabývala efektivitou vakcíny proti infekci bez ohledu na průběh, ale pouze ochranou proti symptomatické infekci, kdy se projevila příznaky – mírnými, středně závažnými i vážnými. Takto to tedy vypadá, že dlouhodobě nakonec zvyšovala náchylnost k příznakovému průběhu covid, včetně vážných případů poškozujících zdraví a někdy vedoucích i ke smrti.
Na internetu se objevila zpráva o studii z Izraele, podle níž přirozená imunita je 6x až 13x efektivnější než ta, kterou poskytují vakcíny (a je taky mnohem dlouhodobější): „Nová analýza vychází z databáze společnosti Maccabi Healthcare Services, která zahrnuje přibližně 2,5 milionu Izraelců. Studii vedli Tal Patalon a Sivan Gazit ze společnosti KSM, která je součástí systému pro výzkum a inovace.
Ve dvou analýzách studie zjistila, že u osob, které byly očkovány v lednu a únoru, byla v červnu, červenci a první polovině srpna šestkrát vyšší pravděpodobnost nákazy než u neočkovaných osob, které již byly koronavirem infikovány.
V této analýze, která srovnávala více než 32 000 osob ve zdravotnickém systému, bylo riziko vzniku symptomů COVID-19 u očkovaných osob 27krát vyšší a riziko hospitalizace osmkrát vyšší.
‚Tato analýza ukázala, že přirozená imunita poskytuje delší a silnější ochranu proti infekci, symptomatickému onemocnění a hospitalizaci v důsledku varianty delta,‘ uvedli vědci.“
Podle jiné studie z Izraele je přirozená imunita oproti té z vakcín efektivnější sedminásobně.
O další izraelské studii psali na SMIS: Definitivní tečku za touto debatou však učinila retrospektivní izraelská studie zahrnující 700 tisíc lidí, jejíž závěr doslova říká ‚Tato studie prokázala, že přirozená imunita poskytuje dlouhodobější a silnější ochranu před nákazou, symptomatickým průběhem a hospitalizací způsobenou delta variantou viru SARS-CoV-2 než imunita po dvou dávkách BNT162b2 vakcíny‘.
Autoři srovnali (A) pacienty očkované dvěma dávkami Pfizer vakcíny, kteří před očkováním nemoc neprodělali a (B) pacienty neočkované, kteří dříve nemoc prodělali. Skupina očkovaných měla 13krát vyšší riziko nákazy delta variantou koronaviru než skupina neočkovaných po infekci. Riziko symptomatického průběhu i riziko hospitalisace bylo významně vyšší u skupiny A než u skupiny B.
Debata tedy končí. Koronavirus s mutací delta vakcínu Pfizer jednoznačně obelstil, ale prohrává u lidí s přirozenou imunitou. České ministerstvo by mělo na svém webu „Dezinformace, lži, hoaxy a alternativní fakta o covid-19“ upravit informace. Seznam zaručeně pravdivých výroků z dílny MZdr obsahuje tato tvrzení:
- ‚Tzv. post infekční imunita není celoživotní ani dlouhodobá. Očkovací látka vytvoří daleko vyšší hladiny protilátek a buněčnou imunitu. Taková imunita je robustnější, a proto také dlouhodobější.‘
2. ‚Dá se proto předpokládat, že po očkování bude imunita solidnější a dlouhodobější než po vlastním proděláním nemoci.‘
České ministerstvo zdravotnictví tedy přesně ilustruje oblíbený český vtip: Víte, jaký je rozdíl mezi fake-news a news? Asi tak půl roku.“
Následující tři grafy ukazují, že časem mají ti, kteří nemoc prodělali a mají přirozenou imunitu, jsou vůči covidu dlouhodobě odolnější, a to jak ohledně incidence nákaz, tak ohledně těžšího průběhu a hospitalizace, a i ohledně těžkého průběhu vyžadujícího umístění na JIP.
Jedinou ochranou proti covidu se přitom v době covidistického blouznění podle tvrzení politiků, samozvaných „expertů“ a mainstreamových médií mohla stát jen aplikace vakcíny. Přirozená imunita pro ně jakoby neexistovala, podle jejich řečí to vypadalo, jako by se vytratila ze světa. Její existence a ve srovnání s vakcínami vyšší efektivita totiž nevyhovovala lockdownovo-vakcinačnímu dogmatu. Přirozeně totiž vedla k závěru, že minimálně převážná většina populace, kterou covid příliš neohrožoval, by se celkem v klidu mohla nechat promořit a imunizovat bez lockdownové buzerace a nucené rizikové vakcinace.
Čísla byla přitom jasná. Přesně podle předpokladů a v souladu z jedním ze základních poznatků imunologie poskytovala přirozená imunizace po prodělání nemoci o mnoho lepší (a delší) ochranu než vakcína. Podle čísel vidíme, že jistý, ale nijak omračující benefit v nákazách, hospitalizacích a vážných průbězích přinášela vakcinace jen u těch, kteří nemoc ještě neprodělali. Ti, kteří nemoc již prodělali a neočkovali se, byli na tom v případě nákaz a hospitalizací poté dokonce lépe než ti, kteří ji prodělali a nechali se očkovat. Pouze vážné případy na JIP hovořily ve prospěch těch, co prodělali a ještě se očkovali. Tyto bonusové efekty vakcinace ale byly beztak jen dočasné. A tak či tak, rozhodující ochranou bylo prodělání nemoci a zisk přirozené imunitní obrany.
Je třeba říci, že u starších lidí bylo riziko vážného průběhu covidu a úmrtí vskutku vysoké, ale kvůli jejich chatrnějšímu zdraví bylo přítomno také vyšší riziko poškození vakcínami. Kromě toho ani vakcíny zejména v pozdější době, kdy koronavirus mutoval a vakcíny ztrácely účinnost a zastarávaly, už nepřinášely prospěch ani rizikovým skupinám. Snad se měly dát jedna nebo dvě dávky těm nejrizikovějším při prvním „nárazu“ viru, kdy ještě neměli žádnou vlastní imunitu. Ale potom i oni měli již být ponecháni, aby si utvářeli vlastní trvalou imunitu, neboť bylo jasné, že budou muset nákazou také nakonec projít a virus se mění rychleji než vakcíny. Nemluvě o tom, že dlouhodobé podávání vakcín pak naopak imunitu oslabuje radikálně výskyt nežádoucích účinků zvyšuje (viz dále). Dokonce i u lidí nad 60 let v dobrém zdravotním stavu by tak asi bylo lepší promoření než vakcíny.
Pravda je, že vysoké riziko nežádoucích účinků se samozřejmě týkalo i rizikových skupin s velkou pravděpodobností vážného průběhu covidu. A dále se ukazovalo, že očkování nesnižuje pravděpodobnost těžkého průběhu na nulu, jen ho snižuje – a to jen po omezenou dobu – vzhledem k rychlému poklesu imunity po očkování a vzniku nových variant koronaviru.
Měly být ale hlavně pro rizikové a staré skupiny co nejrychleji vyvinuty klasické vektorové vakcíny, s nimž máme zkušenosti a rizika s nimi spojená jsou velmi nízká. Tím by byl problém zvažování risk-benefit u těch částí populace, kde očkování skutečně dávalo smysl, dopředu eliminován.
Nežádoucí následky vakcinace
Už brzy po spuštění masové vakcinace se začala objevovat spousta hlášení na vážná poškození a dokonce i úmrtí. Data z VAERS koncem prosince 2021 byla takováto:
Počet hlášených úmrtí na covid vakcíny: 24 300 – všechna hlášení, 9 800 jen USA;
Život ohrožující poškození: jen USA 11 100, permanentní poškození: jen USA 11 400.
Zastánci vakcín se hodně ohánějí tím, že vakcíny zabránily mnoha úmrtím a vážným průběhům. Ale to se – snad – týká jen skupiny nad 60-65 let věku a lidí s nějakým chronickým onemocněním či obezitou. Tam snad vskutku zpočátku byl benefit v odvrácení mnoha těžkých průběhů vyšší než míra výskytu nežádoucích účinků (ale jen když tu byla ještě původně verze viru, pro niž byla vakcína vyvinuta). U mladších lidí a lidí celkově zdravých (což se může týkat i lidí nad 60 let) ale naprosto zjevně neměla vakcinace žádný smysl, neboť u nich bylo riziko vážného průběhu covidu minimální. Naopak riziko poškození vakcínami u nich bylo mnohem vyšší, a to se také stalo a potvrdilo. Podle jedné ze studií na zabránění jedné hospitalizaci připadlo u mladších lidí 98 poškození zdraví vakcínami.
Jejím hlavním autorem je ředitel Harvardské lékařské fakulty pro globální lékařskou péči.
Na D-FENSu anonymní autor napsal: „V počtu usmrcených vakcínou v databázi ADR dodaných Holandskem počítali fatální collateral damage vakcinace. Data z Holandska použili, protože škodlivých účinků v přepočtu na 100 000 lidí je nejvíc, a tedy nejblíže realitě. Výsledkem je, vyjádřeno nejmenšími celými čísly, že k zabránění tří smrtí vakcinací musíme přijmout dvě smrti na vakcínu a osm těžkých následků vakcinace.“
K tomu je ovšem třeba započíst méně závažné zdravotní následky vakcinace, a také zhoršení plodnosti žen i mužů vedoucí k tomu, že je zmařeno mnoho životů dětí, které se kvůli vakcinaci nenarodily. Navíc je vůbec otázkou, zda i tento výpočet je správný, neboť mohou být značně zkreslena tzv. efektem zdravého očkovaného (o něm viz dále).
Největší nehoráznost bylo nucení vakcín mladým lidem a dětem, u nichž bylo riziko těžkého průběhu covidu téměř nulové a rizika z vakcinace ho dalece převyšovala.Autoři SMIS uvedli: „V analýze Bardoshe a kol. porovnávali přínosy a rizika očkování u mládeže. Na zabránění hospitalizace jedné mladé osoby je třeba naočkovat 31-42 tisíc osob. U takto velké skupiny však dojde po vakcinaci k 18,5 závažným nežádoucím reakcím a k dalších 1430 – 4626 středně závažným ovlivňujícím běžné denní aktivity. Očkování zdravých mladých lidí proto autoři dotčené studie považují za neetické. (…) Závěr: U dětí a mladých lidí rizika spojená s vakcinací převyšují přínos vakcinace. Domníváme se, že je nutné klást mnohem větší požadavky zejména na dlouhodobou bezpečnost. Při nedostatku jasných důkazů o prospěšnosti vakcinace by měl být na prvním místě uplatněn princip předběžné opatrnosti – primum non nocere.“