Evropskou mytologii nám interpretují žido-křesťané a jejich verze našeho dědictví se rozšířila po celém vzdělaném světě.
Naše mytologie byla umenšena na legrační zajímavost, primitivní pohádku, bláznivé nepochopení skutečnosti. Nic jiného na ní není, opravdu…. nejedná se ani o náboženství; je to jen mytologie.
Náš svět byl vnímán jako strom, a pokud strom padl, zhroutila by se i obloha a samozřejmě všichni pohané byli přesvědčeni, že je to nesmysl, když slavní a hrdinní kněží křesťanstva v Německu porazili Irminsul, a obloha nespadla. Ha ha, jak mohli být tak hloupí a neznalí, že?
Naši bohové jsou jako animované postavy, létající v povětří na osminohých koních a vozech taženými kozly či kočkami. Freyja je bohyní lásky. Óðinn bohem války a poezie. Þórr bohem hromu. Et cetera. Všichni z nich jsou jednorozměrné postavy, tak povrchní, že i průměrná postava ze 4. epochy D&D by ve srovnání s nimi vyčnívala jako nesmírně hluboká.
Není třeba se tím zabývat hlouběji… je to všechno nesmysl. Zábavné, ano, ale to je vše. Posuňte se dál. Posuňte se k vyspělejším monoteistickým náboženstvím. Ano, evoluce zajistila, že jsme vyvinuli vyspělejší náboženství než jsou tahle primitivní polyteistická. Náboženství s morálkou. Ano, v primitivních náboženstvích morálka není.
Jak asi tušíte, výše uvedené je v podstatě to, jak nám všem naše společnosti představují světonázor a náboženství našich předků. Je to všechno nesmysl, navždy pryč a díky bohu za to… Již se k tomu nevrátíme, jako se nevrátíme k víře, že je svět placatý.
Jenže… naši předkové si nikdy nemysleli, že svět je placatý. Toto je moderní mýtus. Víme, že velmi dobře věděli, svět je kulatý. Shodují se na tom všichni jazykovědci a máme mnoho archeologických důkazů, které to rovněž potvrzují. jako tyto sochy: zobrazovaly by svět jako glóbus, kdyby si mysleli, že je plochý? Používali by vůbec výraz “glóbus”, aby svět popsali, pokud by si mysleli, že je plochý? (Google “Atlas nesoucí na svých ramenou svět” u dalších obrázků, jako je ten níže…… si povšimněte, že všechna tato vyobrazení Atlase ze starověku ho ukazují, že nese glóbus.)
Ne, nemysleli si, že svět je plochý, a když si to uvědomíte, měli byste pochopit, že všechno, co nám říkají o mytologiích našich předků je také lež.
Dovolte, abych začal skandinávským stromem světa, zobrazovaným jako strom rostoucí na plochém disku (vždyť přece věřili, že Země je placatá, ne?…), s kořeny sahajícími ho Helu a korunou k obloze, kde sídlili bohové. Kmen je umístěn ve světě živých, Středozemi… je tedy svět mrtvých, svět živých a svět bohů.
Hlavní problém, který tu spatřuji, je, že oddělují člověka od božského; člověk je na Zemi a božské v nebi a někdy se božské pohybuje zde na Zemi mezi námi hloupými smrtelníky. Promiňte, ale to není pohanství: to je žido-křesťanský světonázor. V pohanství se člověk stává božstvem na Zemi, tím, že je ztělesňuje. Podstupuje zasvěcovací proces, zlepšuje se, dospívá, stává se lepším; pěstuje v sobě božské s tím se sám stává bohem! Božské je vždy přítomno, v jeho nitru, všude kolem něj a ovlivňuje průběh událostí. Bohové a člověk tedy žijí vedle sebe, v témže světě. Oni všichni žijí v Ásgarðru (“duchovní zahradě”), koruně stromu života.
Ano, správně:
Co je pak Miðgarðr (“Středozemě”)? nachází se mezi světem života (Ásgarðr) an světem smrti (Hel). Co to však je? Narození? Umírání? Nějaký druh světa nemrtvých? Vlastně: ano…
Středozemě je pohřební mohyla, ohrazená na posvátném místě, kde spočívají těla ctihodných mrtvých. Ctihodní mrtví však nejsou mrtví navždy: jen čekají na znovuzrození, nejsou tedy v Helu (“skryto”), kde spočívají stíny, ale ve Středozemi, světě mezi životem a smrtí: když jste mrtví, ale jen čekáte na znovuzrození.
Příklady Středozemě:
Tudíž: mrtvé je pouze to, co není ctihodné a zasluhující si vzpomínky.
Myšlenka je ta, že když zemřu, můj stín (tj. to špatné, co jsem udělal), bude vržen do Helu, aby navždy zmizel) (tj. byl zapomenut). To nechceme. Chce si pamatovat, jen to dobré, co jsem udělal. Chceme si s sebou do budoucnosti přinést jen vzpomínku na mé skutky hodné cti. Proč by příští generace měla chtít pěstovat mé špatné aspekty či mé chyby? Tím by se nestali božskými! Nestanou se božskými jen pěstováním dobrého, správného, silného, čestného, statečného et cetera. Budou se zlepšovat jen ze vzpomínky na své mrtvé, pokud na ně vzpomínají za dobré, co vykonali. Nepřebývejte ve stínech; to jen zatemní vaši mysl.
My, dámy a pánové, žijeme v Ásgarðru, společně s bohy a bohyněmi. Že je nevidíte, je jen proto, že vám stín zahaluje mysl, protože závoj lží zakrývá oči, nebo proto, že žido-křesťanský sbor vám křičí do uší lži a tak vám brání slyšet božskou píseň. Božské je zde: ve vzduchu, ve stromech, ve vodě, v půdě a kamenech, a co je nejdůležitější: ve vás! Sami máte potenciál se stát bohem či bohyní. Jen se natáhněte a sáhněte po všem, co je dobré, a svírejte v náručí do posledního dechu. Držte se toho vší silou a nikdy nepouštějte, jakkoliv silně stíny tahají a snaží se vám to vytrhnout z rukou. Staňte se jedním s božstvím; sami se staňte bohem! Zajistěte, aby to, co je dobré, se stalo neoddělitelným od toho, co jste! Pokud tak učiníte, nemohou vám uškodit:
Výroky Vysokého, verš 76:
“Deyr fê
deyja frændr,
deyr sjâlfr it sama;
ek veit einn,
at aldregi deyr”
hveim er sêr gôðan getr.”
“Zajde majetek,
zemřou přátelé,
ty sám též zemřeš.
Jen toho paměť
potrvá věčně,
kdo si ji zaživa zasloužil.”
Pro ctihodné není smrti. Žijí navždy: vrací se k životu ze Středozemě, světa mezi světem mrtvých a světem živých, když si je děti vyvolí, aby se znovuzrodili – jako ony.
Evropské náboženství je systém pěstování dobra v člověku, skutků hodných cti a a ctihodného života – s cílem změnit společnost v “nebe na Zemi” (protože život na Zemi je tím, který máme!) a změnit nejlepší muže a ženy v božstva. Je to způsob, jak, tak říkajíc, v změnit olovo ve zlato v duchovním smyslu.
Evropské náboženství je oslavou života na Zemi, ve velkém kontrastu ke smrt uctívající žido-křesťanství, jež nešíří nic jiného než pohrdání životem na Zemi, a upřednostňuje jakýsi fiktivní “Ráj”, kde žido-křesťané nejspíše nemusí už nikdy dělat nic těžkého (či hodného cti…). Žido-křesťanství je jen pěstování lenosti, požitkářství a zbabělosti.
***
Jsem pohan, proto kráčím po zarostlých stezkách, hustým podrostem rozlehlé stinné divočiny. Někdy kráčím v temnotě a vím, že mě do ní vede osud. Někdy kráčím v mrznoucím dešti a bojuji, abych zůstal naživu. Často klopýtám o staré kořeny a skryté trhliny v zemi. Padám na ostré kameny a pařezy, do chladných proudů a ze strmých útesů. Ale kdykoliv se tak stane, usmívám se, jsem hrdý na své modřiny a šrámy, vstanu a jdu dál. Život je dobrý, ne “dokonce” ve strasti, ale zvláště ve strasti, protože strast je to, co vám vytváří příležitost se osvědčit, získat čest!
Vaše čest bude to, proč si vás budou vaši potomci pamatovat, obdivovat vás a stávat se lepšími díky vám.
Sláva božstvům! Slávu a radost!
Související příspěvek: Per aspera ad astra.
Varg Vikernes
14. března 2014
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com