Na současné alternativě je hodně reflektován fatální úpadek západních zemí a paralelně s tím se hodně diskutuje o tom, jaké jsou naděje tento úpadek zastavit, jak je vlastně možné ho zastavit a jak civilizaci opět otočit k rozkvětu a prosperitě – pokud možno trvalé.
Primární roli hrají debaty o otázkách systémových a hodnotových, tedy jak má být společnost, politika a ekonomika uspořádána nebo jaká má vládnout ideologie, jaký má ve společnosti panovat hodnotový rámec. To ale není to nejdůležitější, i když na těchto věcech samozřejmě také hodně záleží. Rozhodující jsou ale pro osud civilizací rasové, genetické a demografické faktory. Tímto prizmatem je třeba se otázky přežití a záchovy na prvním místě dívat. Primárně třeba jakákoli naděje na prosperitu a celkově vysokou civilizační úroveň může být založena jen na dostatečně vysokém průměrném IQ populace. Tím disponují jen dvě rasy: bílá a severoasijská. Sebelepší systém nebo hodnoty nemohou přinést vysokou úroveň rasám, jejichž IQ je nižší. A zrcadlově naopak platí, že jakékoli systémové defekty, chybná uspořádání politiky a ekonomiky nebo morální úpadky a éry dominance pomýlených škodlivých hodnot mohou být vždy zase napraveny vhodnými reformami a změnami myšlenkového klimatu. Ze všeho toho se může civilizace opět obrodit a zotavit – pokud si ovšem obyvatelstvo udrží rasovou identitu, kvality a dostatečné počty.
Na prvním místě je tedy třeba se věnovat těmto otázkám. Na alternativě často přetřásané otázky a představy o žádoucích změnách a reformách systému a hodnotového klimatu ve společnosti jsou sice jistě žádoucí a rovněž důležité, ale samy o sobě k naší záchraně nestačí. Pokud alternativa má být skutečně pozitivní alternativou, tedy že by na rozdíl od současného destruktivního směřování naši civilizaci nasměrovala k pozitivnímu vývoji a trvalé záchově, musí být schopna otevřeně hovořit i o tomto. A musí se vyhnout některým chybám a ideologickým dogmatům, které se na ní často vyskytují a které dokonce znamenají, že sama si zavírá cestu k řešení některých fatálních trendů, a dokonce je v jistých ohledech na straně dnešního mainstreamu.
Dvě velké chyby
Velké často se vyskytující chyby jsou dvě. Za prvé, přílišný důraz na národ a přehlížení důležitějšího rasového principu. Avšak naše civilizace je primárně utvářená bílou rasou a až sekundárně jejími národy a základní bází západních národů je jejich bělošská rasová identita. U některých povrchních nacionalistů to dokonce zachází tak daleko, že rasovou bázi národní identity úplně přehlížejí a důležitější je pro ně, když si dotyčný osvojí jazyk, povrchní kulturní zvyklosti nebo náboženství hostitelské země – a rasovou identitu vůbec nepovažují za důležitou. V jejich představách toto stačí, aby se odkudkoli příchozí stali lidmi k nerozeznání podobnými původnímu obyvatelstvu a teoreticky pak může být bílé obyvatelstvo nahrazeno třeba africkým, aniž by se v civilizační a kulturní rovině cokoli změnilo. Což je samozřejmě absurdní myšlenka a sebevražedný přístup (vyvstává z obecnějšího chybného názoru, že člověk je determinován pouze prostředím a kulturou, přičemž se zcela ignorují vrozené vnitřní síly – rasa a genetika). Mimo jiné také proto není možné omezit imigrační hrozbu na islám. Skutečnou hrozbou je příchod lidí odlišné rasové identity, nikoli to či ono náboženské vyznání (islám jen přidává k imigračnímu problému jednu dimenzi navíc, to je vše). Omezený nacionalismus bez celorasové nadnárodní solidarity také nestačí, pokud jde o zabránění fatální imigrační hrozbě. Pokud by měla být zastavena, musely by proti ní kolektivně vystoupit všechny bílé národy. Přistupovat k tomu tak, že si stačí hájit území vlastního státu s tím, že okolní země ať si klidně imigranti z třetího světa zaplaví a nás se to netýká, je samozřejmě nesmysl. Pokud bude jednoho dne celá Evropa zaplavena imigranty, nakonec se převalí i do Maďarska – i pokud vytrvá v současném protiimigračním kurzu. Hájit si výhradně své národní „hřišťátko“ tváří v tvář masivním migračním vlnám do celého bílého světa opravdu nestačí.
Druhou zásadní chybou je přehlížení dysgenického úpadku bílých národů a odmítání eugeniky, která jediná nabízí jeho eliminaci. Tento fatální trend alternativa na rozdíl od dalších dvou (imigrace a vymírání) zcela přehlíží, ale je objektivní skutečností. Odmítáním eugeniky se velká část alternativy řadí po bok politicky korektního mainstreamu vedoucího naši civilizaci do zkázy a v tomto hledu spolu táhnou za jeden provaz. Z výše uvedených důvodů je mimo jiné třeba zchladit naděje na alternativě týkající se třeba Orbána nebo Fica.
Tři chybné přístupy
Pokud zhodnotíme možné přístupy vládnoucí elity z hlediska jejich přístupu ke skutečně zásadním faktorům určujícím osudy civilizací, vyjeví se nám čtyři způsoby, jak si mohou počínat. Tři jsou špatné. Jeden je jasně nejhorší, jeden špatný a jeden méně špatný, ale všechny tři vedou nakonec k zániku civilizace. Jen jeden je správný (a zcela vzácný, vlastně nikdy úplně neexistoval). Zároveň je třeba poznamenat, že většinou v tomto ohledu celkem moc nezáleží, jaký vládne režim (demokracie, totalita, monarchie atd.), protože fatální genetické, rasově demografické apod. trendy obvykle nebývají pro vládnoucí elity důležitým předmětem zájmu – a když už, tak jen nedostatečně a nedomyšleně, neboť těmito otázkami se zabývají jen když jim samým může ovlivnění těchto trendů přinést prospěch (např. totalitní režimy mají často expanzivní záměry a proto přistupují k podporování porodnosti vlastního národa). Lidské myšlení je totiž obecně po celé dějiny náchylné k přeceňování kulturně-hodnotových a systémových otázek a přehlížení sil rasy a genetiky, neboť ty první jsou jasně viditelné a ty druhé skrytější. Působení těch prvních je zřetelné, jasné a okamžité, působení těch druhých je spíše skryté, často pozvolné a nejasné. To zapříčinilo dlouhodobý fatální klam, kterému lidstvo podléhá dodnes. Ve skutečnosti jsou totiž dlouhodobě v určování osudů civilizací důležitější rasové, genetické a demografické vlivy, přestože působí nejasně, neexplicitně a pozvolna. Naopak otevřeně, jasně, důrazně a okamžitě působící kulturní a jiné vnější vlivy jsou dlouhodobě méně významné, slabší, povrchnější a přechodnější.
Navíc řešení skutečně rozhodujících trendů (otázka vývoje genetických kvalit, rasové demografie obyvatelstva apod.) vyžaduje hlubší vědecké poznání, kterého se nedostalo žádné civilizaci v minulosti, až té naší. A navíc jejich řešení vyžaduje jisté oběti a úsilí, což většinu lidí nikdy moc neosloví. Tento způsob myšlení také vyžaduje myšlení v dlouhodobějších perspektivách, zatímco politické elity i běžní lidé obvykle sledují okamžité a rychlé efekty svých rozhodnutí a usilují o okamžitý prospěch či uskutečnění cílů majících přinášet výsledky ještě za jejich života.
Jasně nejčastější je druhý nejhorší přístup: elita prostě ony fatální trendy neřeší, ale ani je cíleně nepodporuje. Vlastní národ či obecněji civilizace je jako bezprizorní neřízená loď, kterou její vedení nechává volně unášet a ponechává náhodě, kam ji vývoj rasových, genetických a demografických trendů zanese. Nějakou dobu to může fungovat, protože většinou nějakou dobu trvá, než se situace v této oblasti otočí destruktivním směrem (např. cizorodá imigrace nadejde nebo dysgenický trend vypukne až v určité době atd.). Ale nakonec fatální trendy vypuknou, a protože nejsou řešeny, nakonec civilizaci zničí. Většinu dějin velkých civilizací doprovází tento přístup.
Pak je tu nejhorší přístup: elita se chová idiotsky a ještě fatální trendy podporuje. To je v dnešní stav v současné západní civilizaci. Imigrace je podporována, množení problémových elementů s dysgenickým efektem neadresným rozdáváním dávek rovněž atd. Občas se to vyskytlo i v minulosti – když třeba některé civilizace cíleně zatahovaly cizince na svá území jako levnou pracovní silu, ale takto důsledně na své zkáze podporou fatálních trendů pracuje až naše civilizace.
Pak je tu méně špatný a polovičatý přístup, který je ale nedostatečný. Ten se vyskytuje také občas a dnes představuje většina alternativy a politiků jdoucích proti establishmentu. Na něco správně poukazují a o něco se i snaží, když se dostanou k moci, ale celkově to na odvrácení všech fatálních trendů nestačí. Příkladem byl Viktor Orbán v Maďarsku. Když se podíváme na fatální trendy, kterým Maďarsko čelí, tak jsou čtyři: imigrace z třetího světa, dysgenický úpadek, vymírání a narůstání cikánské menšiny. Z těch Orbán vyřešil jen jeden: imigraci z třetího světa, kterou celkem úspěšně blokuje. Ale další fatální trendy neřeší (také by bylo už náročnější je řešit; u imigrace stačí hlídat hranice). Takže přes všechnu chválu ze strany alternativy nelze říci, že by byl úplným spasitelem. Předpokládá se, že v roce 2050 už budou Cikáni tvořit 15 až 20 % populace, zatímco Maďarů ubývá už od roku 1981. S tímto vývojem není třeba nad budoucím osudem Maďarska dlouho bádat. Jeho osud se nakonec nebude příliš lišit od zemí západní Evropy.
Proti této kritice jistě mohou být vzneseny jisté námitky na obranu Orbána. Tedy že Orbán tak či tak zasloužil uznání z jiných důvodů: kladl odpor progresivistické agendě v hodnotové oblasti (jako LGBT+) a vůbec vystupoval proti globalistickým elitám. Tyto námitky však byly v úvodu co do významu zpochybněny. Orbánovu obhajobu vlastenectví a tradičních hodnot stejně jako odmítání progresivismu a globalismu je jistě možné ocenit, ale jak bylo v úvodu řečeno, kulturně-hodnotové a systémové otázky nejsou pro osudy civilizací rozhodující. Není to ve skutečnosti zas tak důležité. Navíc Orbána se týkají i ony dvě v úvodu nastíněné zásadní námitky dnes zatemňující myšlení na alternativě. Orbán je typický národní konzervativec, což znamená že také nepojímá všechno správně. U Orbána chybí důraz na širší vizi překračující omezené nacionalistické hledisko, tedy že nestačí zastavit jen imigraci do Maďarska, ale do všech zemí, kde je bílá rasa (zatím) dominantní a že primárně jde o bílou rasu, nikoli o ten či onen národ (maďarský nebo kterýkoli jiný). Stejně tak u něj chybí jakýkoli zájem o řešení dysgenického úpadku a uznání eugeniky jako jediného možného řešení. O tom většina „košer“ konzervativců na alternativně nechce ani slyšet. To se jistě týká i Orbána, který se na toto téma nikdy neobtěžoval vůbec vyjádřit – buď nemá odvahu a zájem, anebo, což je dost možné, o této problematice ani nic neví (což samo hovoří za vše – když někdo, kdo je mnohými považován za příslib změny k lepšímu, jeden z fatálních trendů ničích naši civilizaci ignoruje nebo o něm ani neví).