4. Kognitivní nároky v severních zeměpisných šířkách
Problémy přežití v severních zeměpisných šířkách Eurasie spočívaly v chladných zimách a spočívaly především v získávání potravy a udržování tepla. Na rozdíl od tropů a subtropů byla rostlinná potrava sezónní a nebyla k dispozici po mnoho měsíců během zimy a jara. Lidé se proto stali zcela závislými na lovu velkých býložravců, jako jsou mamuti, koně a sobi, aby si zajistili zásoby potravy.
Lee (1968) ukázal, že mezi současnými lovci a sběrači se poměr potravin získaných lovem a sběrem liší v závislosti na zeměpisné šířce. Lidé v tropických a subtropických zeměpisných šířkách se zabývají převážně sběrači, zatímco lidé v mírném pásmu se více spoléhají na lov. Lidé v arktickém a subarktickém prostředí se spoléhají téměř výhradně na lov a rybolov, a to z nutnosti, protože rostlinná potrava není k dispozici s výjimkou bobulí v létě a na podzim.
Efektivní lov velkých býložravců by s sebou nesl kognitivní problémy. Velcí býložravci dokáží rychle běhat a je prakticky nemožné je chytit pouhým pronásledováním. Obzvláště obtížné je lovit v otevřených travnatých porostech, jaké se vyskytovaly v severní Eurasii, kde je dobrá viditelnost na několik tisíc metrů a býložravci mají dostatek varování před blížícími se predátory. Lov v otevřených travnatých porostech je obtížnější než lov v lesích tropů a subtropů, kde je pro lovce dostatek úkrytů. Jediným způsobem lovu zvířat v otevřených travnatých porostech bylo využití přírodních pastí, do kterých bylo možné zvířata zahnat. Jednou z nejběžnějších pastí byla úzká rokle, kde některá zvířata zakopla a mohla být probodnuta členy skupiny čekajícími v záloze. Kromě toho mohli být býložravci obklíčeni a zahnáni přes útesy, do bažin nebo do říčních říčních toků (Geist, 1978; Mellars, 1989).
Pro efektivní lov velkých býložravců museli lidé vyrobit různé nástroje z kamene, dřeva a kostí pro výrobu hrotů kopí a pro sekání. Když tito lidé zabili velkého býložravce, museli ho stáhnout z kůže a rozporcovat na kusy takové velikosti, aby se daly odnést zpět do základního tábora. K tomu bylo nutné vyrobit řadu sofistikovaných nástrojů pro sekání a stahování kůže.
Druhá hlavní suma problémů, s nimiž se lidé setkávali v severních zeměpisných šířkách, se pravděpodobně soustředila na udržování tepla. Lidé museli řešit problémy s rozděláváním ohňů, oblečením a přístřešky. Oheň používali hominidi na evoluční úrovni Homo erectus v subsaharské Africe již před 1,4 miliony let a v Číně a Evropě asi před půl milionem let (Goudsblom, 1986), ale v Africe muselo být získání ohně mnohem snazší než v Eurasii. V Africe docházelo k spontánním požárům buše, z nichž si hominidi mohli vzít zapálené větve, odnést je zpět do tábora a založit si oheň. V chladnějších částech Eurasie během zalednění k žádným spontánním požárům buše nedocházelo. Lidé museli rozdělávat oheň třením nebo údery v terénu, kde bylo málo dřeva. Suchá tráva se pravděpodobně musela skladovat v jeskyních jako troud a hlavním palivem byl hnůj, zvířecí tuk a kosti. Problémy se zakládáním ohňů a jejich udržováním v plamenech byly v Eurasii podstatně obtížnější než v Africe. Kromě toho oblečení a přístřešky nebyly v subsaharské Africe nutné, ale v Evropě se vyráběly během hlavního wormského zalednění. Jehly se vyráběly z kostí k sešívání zvířecích kůží a přístřešky se stavěly z velkých kostí a kůží (Geist, 1978; Mellars, 1989).
Problémy s lovem, porážením a stahováním z kůže velkých býložravců a s výrobou oděvů by vyžadovaly výrobu rozmanitějších a sofistikovanějších nástrojů, než jaké byly potřeba v tropickém a subtropickém prostředí. To potvrdil i Torrence (1983), který prokázal souvislost mezi zeměpisnou šířkou a počtem a složitostí nástrojů používaných současnými lovci a sběrači. Zjistil, že lidé v tropických a subtropických zeměpisných šířkách mají 10 až 20 různých nástrojů, zatímco lidé v severních zeměpisných šířkách jich mají 25 až 60. Severní národy navíc vyráběly složitější nástroje zahrnující sestavování součástí, jako je nasazování ostrého kusu kosti na konec kopí a upevňování kamenné sekery na dřevěnou násadu.
Výroba sofistikovaných nástrojů a rozdělávání ohňů, oděvů a přístřešků by byly kognitivně náročné. Skupiny, které by nedokázaly uspět, by vymřely a přežily by ty s alelami pro vyšší inteligenci. Tímto procesem by se kavkazské a mongoloidní národy Eurasie vyvinuly k vyšší průměrné úrovni inteligence než černoši vystavení méně kognitivně náročnému prostředí v subsaharské Africe.