V severské legendě o Ragnaröku vzniká nový svět poté, co je svět ponořen do ohně a vody, a v tomto novém světě žijí bohové a lidé v míru až navždy.
V reálném světě to tak jednoduché není. Když byly bílé civilizace starověkého světa zaplaveny, vždy se otevírala nová území a nové země. Když padla Mezopotámie, povstal Egypt. Když padl Egypt, povstalo klasické Řecko. Když padlo klasické Řecko, povstal Řím. Když padl Řím, vznikly evropské státy. Poté se otevřel Nový svět a k mateřským zemím bílé rasy se připojily Severní Amerika, Austrálie a Nový Zéland.
Nyní jsou však všechny tyto země ohroženy masovou imigrací z třetího světa. Neexistují žádná další nová území ani země, které by bylo možné otevřít. Je to poslední výzva pro bílou západní civilizaci.
Může Západ přežít? Jednoduchá odpověď zní ano, pokud budou podniknuty určité základní kroky.
1. V první řadě musí mít bílí lidé více dětí. Veškerá ostatní politická aktivita je bez tohoto základního stavebního kamene bezvýznamná. Historie, politika a lidské záležitosti jsou produktem demografie. Neschopnost rozmnožovat se je přírodou trestána vyhynutím.
2. Politická aktivita musí být zaměřena na probuzení co největšího počtu bílých Evropanů k realitě rasy a její základní roli ve světovém dění.
3. Tato politická aktivita musí být vždy prováděna s ohledem na kontext dané doby. Veškeré pokusy o politickou nekrofilii (které se snaží znovu vytvořit určitá minulá období, jako například Ku Klux Klan/Konfederaci nebo nacistické Německo) jsou odsouzeny k neúspěchu. Éra „bílé nadřazenosti“ je pryč a všechny pokusy o její znovuvytvoření jsou pošetilé. Bílá rasa přežije nebo zmizí v jednadvacátém století, a ne v minulých stoletích.
4. Tato politická aktivita musí být vždy vedena rozumným, umírněným a společensky přijatelným jazykem, termíny a prezentací. Koneckonců není nic špatného na tom, požadovat pro národy prvního světa stejná práva, která jsou přiznána všem národům třetího světa (svoboda od kolonizace a právo na sebeurčení). Je to ve skutečnosti zcela rozumné a normální.
5. Tato politická aktivita se nesmí omezovat „pouhým“ vydáváním nějaké knihy, webové stránky nebo časopisu. Je nesmyslné tvrdit, že „neexistují žádní politici, kteří podporují zájmy bílých lidí“, když lidé, kteří si stěžují, nejsou zapojeni do praktické politiky. Samozřejmě nebudou žádní probílí politici, pokud všichni politicky uvědomělí lidé, kteří jsou probílí, nebudou vést kampaně a nebudou kandidovat ve volbách.
6. Politický realismus musí být heslem všech aktivistů. Příliš mnoho lidí vstupuje do politiky s falešným očekáváním okamžitého vítězství a záhy to vzdají, když se očekávaná sláva nedostaví. Aktivisté si musí být vědomi toho, že rasový světonázor jde proti téměř století levicové indoktrinace. Masmédia jsou z velké části zcela nepřátelská a v rukou těch, kteří tleskají rasové destrukci Západu. Není to snadná cesta a vítězství na probílé politické platformě je, jednoduše řečeno, tím nejtěžším cílem, s nímž se jakýkoli aktivista může setkat.
7. Naštěstí není nutné dosáhnout plného politického vítězství [a tedy celkového obratu ve stávajících bílých státech – pozn.]. Stačí, aby si významná menšina západních lidí uvědomila rasovou realitu. Největší hrozba pro budoucí existenci bílé rasy nepochází od jiných rasových skupin, ale spíše od vlivu, který bílí liberálové mají nad celou společností. Všechny ostatní rasy a skupiny dělají to, co dělají, protože jim to vládnoucí bílá liberální elita dovoluje.
A v tom spočívá háček; podstata moderního liberalismu je sebevražedná. Liberálové se, pokud jim bude poskytnut dostatek času, zničí sami. Přestanou mít děti; budou se křížit a pak přestanou existovat. Dokud budou mít probílí političtí aktivisté dostatek dětí a budou se angažovat v rozumné a přiměřené politické činnosti, jejich politické názory nebudou mezi přežívající bílou komunitou narážet na odpor.
Ti, kdo by mohli namítnout, že rasově uvědomělý počet přeživších bude příliš malý na to, aby na něm záleželo, by si měli být vědomi toho, že původní evropská populace v době vrchního paleolitu nečinila více než několik set tisíc. V Evropě už nyní existuje více lidí – ve skutečnosti miliony – kteří volili probílé nebo protiimigrační strany. Není důvod k pesimismu ohledně čísel.
8. A konečně, přeživší bílé komunity budou muset být realistické ohledně svých geografických okolností. Není dobré být rasově uvědomělou menšinou v moři nepřátelských nebělochů, jak si k vlastní škodě uvědomili Afrikánci v Jižní Africe. Proto bude nutné, až přijde čas, vážně zvážit geografickou konsolidaci bílých. V tomto ohledu pravděpodobně východní Evropa a „bílé Rusko“ sehrají rozhodující roli při vytváření vlasti, v níž se bílí lidé z celého světa budou moci reformovat, přeskupovat a přežít – a doufejme, že se poučí z lekcí historie.
Je něco z toho možné? Vy, milí čtenáři, a vaše činy pomohou rozhodnout o odpovědi na tuto otázku.
Závěrečná kapitola knihy Pochod titánů – Kompletní historie bílé rasy.