6. Nadržování jedné straně
Na „nepřátele“ je ze strany médií snaha vždy něco vyšťourat a následně to použít v očerňovací kampani. Reportéři se chytají jakékoliv drobnosti, aby z toho učinili kauzu.
Naopak „přátelé a kamarádi“ jsou hájení.
Na slovenského nacionalistu Mariána Kotlebu útočila média kvůli tomu, že si údajně na svém úřadě za krajské peníze tisknul volební plakáty pro svou stranu. I pokud by to byla pravda, jde o naprostou malichernost za pár euro. Média z toho ale dělají kauzu ve snaze odradit jeho voliče.
Na poslance SPD pana Volného zase vyslídili, že prý draze pronajímá byty nepřizpůsobivým. Ignorují přitom řadu faktů. Například to, že v domech s nepřizpůsobivými dochází k rychlé devastaci a vybydlování nemovitosti, takže je nutné z nájmů šetřit na milionové opravy.
Ideologicky spřízněné struktury jsou ze strany velkých médií většinou hájené.
Objeví-li se indicie o nějakých špinavostech kolem osob z multikulturní/lidskoprávní /neziskové/havloidní scény, je ze strany médií tendence se tomu vyhýbat. Jednoduše to přechází, ignorují, zamlčují.
Objeví-li se nějaké indicie kolem osob z vlastenecké a proti-imigrační scény, jsou presstitutky hned celé nažhavené. Okamžitě po tom jdou, zveličují to, rozmazávají a dělají z toho kauzu.
7. Manipulativní výběr fotek
Reportáže a články o „strážcích demokracie a humanismu“ jsou téměř vždy doprovázeny fotkami nebo záběry, které mají vyvolat pozitivní dojem. Fotografie dané osoby jsou záměrně stylizované, upravené, aby daný jedinec působil co nejlépe. Záměrem je u čtenářů vyvolat pocit sympatie a pozitivní dojmy.
Příklad: článek na Idnes o propagátorce multi-kulturního a inkluzivního školství Laurenčíkové. Fotka byla záměrně vyfocena někde v ateliéru, aby aktivistka vypadala co nejlépe.
Naopak reportáže a články o nacionalistech a lidech z proti-imigrační scény bývají často doprovázeny negativními snímky. Novináři účelově vybírají ty nejhorší fotky, nebo záběry. Schválně použijí takové, kde daná osoba vypadá rozčíleně, agresivně.
Cílem je vzbudit u čtenářů a diváků negativní dojmy a pocit nesympatie k vlastencům.
Někdy novináři používají i zcela nesouvisející grafiky a fotky, aby u čtenářů podvědomě navodili negativní pocity.
Příklad: Článek na Novinky.cz o tom, jak si nacionalisté nechávají dělat testy DNA – pod titulkem je velká grafika s fotkou nesympatického, šklebícího se týpka ( který ovšem vůbec není nacionalista a nemá s tím nic společného).
Opět jde o podprahovou manipulaci, která má docílit toho, aby se v podvědomí čtenářů negativní dojem z „ošklivé“ fotky propojil s představou nacionalistů a odpůrců imigrace.
8. Hra na city
Notorický známý a profláknutý způsob manipulace.
Reportáže na téma imigranti – vybírají si zejména ženy s dětmi, nejlépe se smutným a zoufalým pohledem.
Zejména před 2 a 3 roky, v době vrcholící invaze, se média zoufale snažila touto cestou zmanipulovat společnost, aby se invazi nebránila – dojemné fotky, „příběhy uprchlíků“, pomáhající dobrovolníci, vítající skauti atd.
V poslední době jsou na scéně témata: Trump a jeho opatření na vyhoštění stovek tisíců ilegálů, kteří do USA přišli jako děti. Dále německý zákon, který zpřísňuje imigrantům možnost přivést si i svou rodinu a Brexit a s tím spojené zpřísňování migrační politiky.
Téměř každá reportáž na toto téma v České televizi je doprovázena dojemným, ubrečeným příběhem pečlivě vybraného, „slušného“ imigranta, který vypráví reportérovi, jaká je to nespravedlnost, jak se mu rozpadne rodina a jak jsou na něj všichni zlí.
Manipulátorům nejde o nic jiného, než hrát na strunu emocí, vyvolat soucit a zatemnit racionální uvažování. Imigranti jsou chudinky, buďte soucitní a nebraňte se, musíme je přijmout, je to morální povinnost…
9. Výběr odborníků
Manipulace a propaganda prostřednictvím předem vybraných „odborníků a expertů“, kteří budou hlásat přesně to, co si havloidní sekta z ČT přeje.
Vybraní „experti“ složí k tomu, aby se navodilo zdání nezávislé, odborné garance a aby diváci odcházeli s přesvědčením, že když to tvrdí „nezávislý expert“, tak to přeci musí být pravda.
Média také často přebírají tendenční průzkumy a studie z dílny lidskoprávních, nebo genderových neziskovek a prezentují jako fundovaný vědecký výzkum.
Česká televize si vydržuje úzký okruh názorově spřízněných komentátorů, publicistů, odborníků, politologů a univerzitních intelektuálů, kteří jsou stále dokola zváni do vysílání.
Příklad: Česká televize, ČT24, datum: 6. 2. 2018, čas: kolem 17:00
ČT24 vysílá přímý přenos tiskové konference na téma Zákon o referendu, kde vystupují zástupci ANO, SPD a KSČM. Tyto strany předtím jednaly o možných parametrech zákona a o tom, zda by bylo možné hlasovat i o vystoupení z EU.
Okamžitě po skončení přenosu tisk. konference následuje rozhovor s „expertem“, kterým je Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru.
Moderátor se ptá: „Dobrý den. Jaké by tedy byly dopady na českou ekonomiku v případě vystoupení ČR z EU?„
„Já bych řekl, že by byly značně fatální“, odpovídá pozvaný odborník. Následně divákům předkládá katastrofický scénář, podněcuje strach a obavy, mluví o hromadném odchodu investorů, uzavřených podnicích, milionu ohrožených pracovních míst a propadu někam do středověku.
Tím zpravodajská relace končí a vyděšený, zmasírovaný divák si odnáší dojem, že vystoupení z EU by nás pohřbilo zaživa.
10. Znevěrohodnit konkurenci
Velká mainstreamová média čelí dlouhodobému tlaku a konkurenci ze strany opozičních internetových portálů, sociálních sítí a náhradních informačních kanálů, kde si lidé sami sdílí informace mimo hlavní proud.
V posledních 2 letech prolhaná masmédia převzala strategii Fake news. Je to snaha vše opoziční, mimo mainstream, znevěrohodnit nálepkami typu hoax, fake news, dezinformační web atd.
Jde o to vyvolat u veřejnosti dojem, že jedině mainstream je důvěryhodný, vše ostatní jsou dezinformace řízené z Ruska.
Závěr
Média byla využívána k manipulaci v každé době. Formy propagandy praktikované současným systémem lidskoprávních euro-demokracií často překonávají propagandu v dobách totalitních režimů.
Dnešní propaganda už není tak těžkopádná a snadno odhalitelná, jako v dobách komunismu. Je více podprahová a skrytá, je mnohem sofistikovanější, psychologicky propracovanější a zákeřnější.
Nejzákeřnější a nejvíce manipulativní obvykle bývají ta média, která se okázale hlásí k obraně lidskoprávní demokracie, k antirasismu, k Evropské unii a k hodnotám západního humanismu.
Vyšlo v roce 2018 na již neexistujícím webu White Media.