Vnější ohrožení se mění na vnitřní

t

„Válka proti terorismu“ je novodobým zaklínadlem. Díky ní lze omezit svobody nám všem či promrhat neuvěřitelné částky na bezpečnostní složky. Místo přípravy armády na obranu vlasti dochází k nesmyslným exhibicím v zahraničí. Místo policistů v ulicích a potírání korupce se vytváří rozsáhlé struktury na šmírování politických oponentů. A to jsme ještě naštěstí oproti USA či Británii úplní břídilové. Nic však nevylučuje možnost , že dojde k jejich dohánění mílovými kroky.

Stále slýcháváme, jak válka v Afghánistánu je záležitostí NATO, že se na ní musíme aktivně podílet. Mně osobně je přínos jakési pokřivené demokracie mezi barbary v afghánských horách zcela ukradený, obzvláště když si ji ani místní nepřeji. Mně jsou ukradeny zisky nadnárodních koncernů, jejíž zájmy zajišťuji námi placené vojsko, a které odvádí stejně daně jinde či vůbec. Obehnat ostnatým drátem a nechat si je dělat co chtějí. Jen ať hlavně nepřenáší své představy sem k nám.

Války v Afghánistánu a Iráku mají pro Evropu ve svém důsledku značně negativní dopad. V Iráku vládl diktátor, v Afghánistánu diktátorské hnutí, jenže v těchto zemích jiné varianty není. Jejich odstraněním došlo pouze k chaosu, k rozsáhlým občanským nepokojům. Ty znamenaly útěk statisíců či možná i miliónů uprchlíku, a to ve stále se zvětšující míře do Evropy. Oni se na rozdíl od nás svých tradic nevzdají, proto sebou přináší podivné cizorodé zvyky a dravost. S jejich zvětšujícím se počtem se mohou časem objevit malé Afghánistány i u nás v Evropě. Nejprve jsou to ghetta , později čtvrtě a nakonec celé rozsáhlé oblasti.

A tak zatímco slepě posíláme vojáky a vynakládáme nemalé prostředky na ně v dalekých zemích, roste nám stále větší ohrožení přímo v evropských zemích. Historie by nám měla být poučením! I ta Římská říše padla pod náporem barbarů zevnitř, ti vnější pak pouze ve směšných množstvích dorazili její zbytky.

Napsat komentář

Zjistěte více z WhiteRenaissance.org

Přihlaste se k odběru a pokračujte ve čtení. Získáte přístup k úplnému archivu.

Pokračovat ve čtení