Když jsem byl malý, chodili jsme každou zimu do ulic sáňkovat . Chodili jsme bruslit na jezero za naším domem a lyžovat na druhou stranu zalesněného kopce, asi 50 metrů od našeho domu. Každé jaro jsme vyzvedli svá kola ze sklepů nebo kůlen a spěchali jsme navštívit přátele. Každé léto jsme si hráli na rozkvetlých loukách, chodili jsme plavat do moře, holky i kluci, a chytali ryby jenom asi sto metrů od naší letní chaty. Každý podzim pršelo a my stavěli přehrady ze spadlých listů a větví, dělali jsme loďky z kůry a nechávali je plout po ulici dolů, když jsme přehrady otevřeli. Když se temnota s podzimem vrátila, hráli jsme si také na schovávanou mezi umírajícími stromy a skrývali se ve stínech a pod hromadami žlutých, červených a oranžových listů. Dětství bylo nekonečnou hrou, ukončovanou pouze jídlem a spánkem, přerušovanou pouze školkou, školou a pár povinnostmi, a krutě ukončenou časem a věkem.
Jak čas plynul, ulice se zaplnily auty, takže se pro všechny stalo velmi nebezpečné si na nich hrát. Když postavili řadové byty na druhé straně údolí, jezero se proměnilo v bažinu. Stromy byly pokáceny. Podnebí se změnilo a sníh se stal vzácným. Cikáni si každou chvíli postavili v sousedství tábor a vždy, nám ukradli vše, co bylo možné snadno odnést. Venku už nebylo vidět žádné hrající si děti, dokonce ani na jaře. Ryby se z moře pomalu vytratily. Všechno je špinavé od výfukových plynů a bahna, šedivé a páchnoucí.
Takto vzpomínám na dětství a dospívání. Všechno bylo v pohodě, ale jen na chvíli. Jak jsem vyrostl, téměř vše dobré zmizelo. Zdravá společnost se změnila v nemocnou. Vše světlé se změnilo v šedé. Byl jsem očitým svědkem „pokroku“; jak se Norsko zbavilo chudoby a nalezlo své štěstí v ropě. Norsko se vůbec poprvé stalo bohatou zemí!
Když jsem vyrůstal, nebylo tu blízko ke zločinu. Jen jsem slyšel o jednom vloupání v celé oblasti. Stalo se to pár kilometrů odtud a pro nás to byla obrovská a znepokojující událost. Od konce 60. a začátku 70. let podíl kriminality v Norsku stoupl o 5000% (!). Není to jenom kvůli afro-asijské imigraci a nejen kvůli úplatné moci bohatství, ale také proto, že nám náhle není umožněno dělat něco jiného. Nazývají to „pokrokem“. Teď nemáme žádnou svobodu (dělat co chceme) ani svobodu (od zločinu a útlaku).
Pokud je tohle pokrok, už se těším na krizi.
Varg Vikernes
21.1. 2007
Corruptissima re publica plurimae leges. (Tacitus)
(Nejhorší stát má nejvíc zákonů.)