Bardův příběh: část VIII. – Náboženství nebo rozum

Když dnes přijímáme pohanství, musíme být opatrní, abychom nepřijímali letitou neznalost a chybná pojetí. Kouzelníci doby kamenné byli prvními vědci našeho světa; byli to astronomové, bylinkáři, meteorologové, geologové, mozkoví chirurgové (trepanace), zubaři, matematici atd., a to, co dělali, byly v podstatě pokusy o vyřešení fungování věcí. Nicméně kvůli skutečnosti, že museli začínat od začátku, mnohé z toho, co viděli, byla iluze a většina jejich teorií byla chybná. I když v průběhu objevili některé prospěšné, nadčasové a univerzální pravdy, a tyto pravdy bychom měli všichni naprosto přijmout. Skutečně viděli a rozuměli tomu, co je pro lidstvo dobré, co je podstatné a správné, jako je eugenika, a všechno tohle, můj milý čtenáři, je to, co tvoří moderní pohanství. Je zpátečnické být pohanem stejným způsobem jako naši vzdálení předci. Potřebujeme moderní vědecký rozhled, spočívající na podkladě tvořeném pohanskými hodnotami a ideály: věrností, moudrostí, odvahou, láskou, disciplínou, poctivostí, inteligencí, krásou, zodpovědností, zdravím a sílou. Může být romantické, nádherné, okouzlující a dokonce fascinující praktikovat pohanství, jak to dělali naši předkové, ale je to naprosto zpátečnické a nesmyslné.

Co  pohanství odlišuje od židokřesťanství, je skutečnost, že pohanství není dogmatické. Židokřesťanství zmizí, či nejlépe,  bude zredukováno v určitý kult pro idioty (což už se do určité míry stalo), protože jeho dogmata jsou založena na nevědomosti a chybném pojetí. Jenom hlupák následuje víru v „Boha“ (jakéhokoli boha!) nebo partenogenezi, když víme, že tyto myšlenky jsou založeny na neznalosti a mylné představě člověka doby kamenné. Tehdy neznali nic lepšího, ale my ano. Například víme, že duše neovládá let slunce; víme, že se nám pouze zdá, jako by se slunce rodilo a umíralo každý den, protože Země se otáčí kolem své vlastní osy. Víme také, že samotná představa bohů se zrodila proto, že tito pomyslní duchové byly antropomorfizováni v pozdní době kamenné a době bronzové. Zda věříme v několik bohů nebo jenom jednoho, v tom není žádný rozdíl, je to stejná hloupost. Dále nevěděli, že díky  pohlavnímu styku ženy otěhotní; věřili, že to způsobovaly sluneční paprsky nebo déšť, nebo že můžou přenést úrodnost Matky Země na ženy šleháním jejich zadnic březovými větvemi na jaře. Idea partenogeneze byla možná pouze proto, že před dvěma tisíci lety mnozí lidé na Středním východě stále nevěděli, jakým způsobem ženy otěhotní. Dnes už to všichni víme lépe.

Australští domorodci byli a stále jsou příliš hloupí, aby pochopili, že neexistují žádné duše. Černoši a ostatní nižší rasy byli a jsou příliš hloupí, aby pochopili, že neexistují žádní bohové nebo bůh jediný. Nejbystřejší Evropané odmítli náboženství a víru v boha podruhé v 15. století, kdy zažila věda klasického starověku renesanci, a víra v Boha se proměnila v náboženství pro nejhloupější mezi námi (a reformace přišla jako výsledek tohoto; pokusili se zbavit křesťanství veškerých nesmyslů doby kamenné, ale jak víme, uspěli jenom částečně). Východní Asiaté, oslniví Japonci a Korejci, a také Číňané, brzy následovali a od té doby zůstali na stezce vědy.

Jestli má být pohanství smysluplným, potřebuje být ideologií, nikoli náboženstvím, a bohové a bohyně musíme vidět v roli vzorů, a ne jako skutečné bytosti jakéhokoliv druhu. Ovšem, několik otázek zůstává vědou nezodpovězeno, v pořádku, jako například skutečně nevíme, odkud pocházíme, ani kam jdeme, až zemřeme, nebo dokonce, zda vůbec někam jdeme, takže v těchto případech se vždy můžeme obrátit pro odpovědi k mýtům. Ve všech případech, kdy toho víme víc než naši předkové, bychom měli a musíme vždy nahradit mýty a náboženství fakty a rozumem. Činili tak i kouzelníci vždy, když mohli, a nepřestali by tak činit, kdyby nebyli povražděni poskoky židů, když byla od 4. století a dál Evropa pokřeštanšťována (tj. mentálně zotročována!). 

Varg Vikernes