Vlastenectví (nacionalismus) se dnes vůbec nenosí, spíše je přímo ostrakizováno. Nechápu to, jedná se přeci o základní lidský cit. Lásku můžeme pociťovat k mnoha věcem, avšak ta k vlasti je stále více zesměšňována a haněna. Přitom v dějinách to byl vždy jeden z nejvíce oceňovaných osobních postojů.
Z lásky k vlasti se obrodil náš národ a vybojoval si své místo na slunci. Z lásky k vlasti vznikla spousta nejen uměleckých výtvorů, ale i mnozí obětovali své životy. Vlastenectví přinutilo i jindy bojácné chopit se zbraní a bojovat za svá práva a lepší svět. Ano, jako vše, bylo i vlastenectví občas zneužito ku prospěchu moci chtivých jedinců. Ale to neupřímné vlastenčení nemělo nikdy dlouhého trvání, neboť nevycházelo přímo z lidských srdcí.
Dnes jsme svědky řízeného potlačování vlastenectví, které nemělo obdoby ani za nejtěžšího internacionálního komunismu. Ten tlak je převeliký. Mnozí ovlivnění mediální masáží se zříkají své vlasti, i přesto, že hluboko v jejich útrobách tento přirozený cit přežívá. Vítězí však diktát doby nebo minimálně touha mít klid a nebýt z ničeho obviňován. Spousta pokřivenců si na hanění všeho vlasteneckého zakládá úspěšnou kariéru. Vlastenec je automaticky vykreslován jako násilnická holohlavá bestie vraždící malé děti. Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou, a tak takhle směšná představa je přijata za všeobecnou.
V hlavách pokřivených intelektuálů se zrodila myšlenka odnárodněného harmonického společenstva, které se chopili tvůrci globalizovaného světa a prostřednictvím masmédií ji nám nyní očkují ve smrtících dávkách. Lehce ovladatelnou společnost bastardů bez kořenů, to se zde snaží stvořit dnešní sociální inženýři. Multikulturní masu, která bude za trochu toho konzumu dřít ve fabrikách nadnárodních koncernů. Šedý dav novodobých otroků bez morálky a vyšších cílů. Společenství, které se již nikdy nevzchopí na odpor.