Má každý člověk stejnou hodnotu? Nebavíme se o rasových, národnostních či věkových rozdílech. Pro křesťany jsou všichni lidé, i špatní, Božími stejnohodnotnými tvory, jejichž život a životní dráha má vyšší smysl, který zná jenom Bůh. Na zlo je třeba reagovat dobrem, poněvadž zejména tak je možno dosáhnout vlastního spasení, což je klíčové pro život věčný. Zde je paralela s buddhismem, kde jsou navíc posvátní i jiní živí tvorové, poněvadž jsou součástí reinkarnačních cyklů. V případě, že vysíláme pozitivní energii, ta se nám vrací a naopak, proto je, z pohledu buddhismu, třeba šířit hlavně dobro a pokoru. Pouze tak je možno, v kombinaci s rozjímáním, ukončit reinkamační cyklus dosažením nirvány.
Pro dnešní Bruselem řízené, ponejvíce ateistické pseudohumanisty v čele státu mají nejvyšší hodnotu beznázoroví konzumenti, příživníci a nepřizpůsobiví, kteří buď obcházejí daně a neúměrně zatěžují státní aparát nebo vysávají, z půjčených peněz ze Světové banky vytvořený, nedokonalý sociální systém a zvyšují tak neúměrně dluh státu, který již nezvládá splácet ani úroky (Pokud se někdo domnívá, že současný konzumní, prací nepodložený standart bude navždy, je hodně naivní). Co bychom taky mohli čekat, když národ reprezentují především zlatokopové, lháři, tuneláři, mafiáni, dekadentní filozofové a kosmopoliti, kterým jde především o osobní obohacení či uspokojení vlastního ega a mají destruktivní vliv na národní soudržnost a sociální jednotu?
Zbývající většina to bohužel toleruje, na výše uvedený fakt rezignuje, a spíše ji mrzí, že si nemůže nahrabat taky, popř. věcem, které jsou proklamovány v masmédiích a bulváru věří, konzumuje a degeneruje a místo vzájemné spolupráce věnuje svůj životní čas přízemnostem a pouhému příjmu líbivých podnětů.
Co bychom mohli čekat ve společnosti, kde mezi největší ikony patří velikáni typu šaška a nočního milovníka multikulti dětí Michaela “rukavrozkroku” Jacksona a úspěšného podnikatele Viktora Koženého?
Ale jak se stavět k pojmu hodnota člověka z pohledu současného logicky a odpovědně uvažujícího Evropana?
Měřítkem hodnoty člověka by měl být především jeho společenský přínos a jeho snaha o svůj vlastní rozvoj v kontextu tohoto společenského přínosu. Klíčová je kvalita, nikoliv kvantita, Možnosti života je třeba nezneužívat a tuto možnost je třeba reflektovat pracovitostí, snahou a pílí. Jinak se člověk stává pouhým odpadem, který zatěžuje planetu. Vycházíme z premisy, že především poctivá tvořivá manuální či duševní práce je měřítkem hodnot (samozřejmě neopomíjíme práci ve službách, distribuci zboží apod.), nikoliv např. lichva a burzovní či jiné spekulace, které slouží k především k obohacení se na práci jiných a bezpracnému nezaslouženému zisku, či další formy parazitických způsobů života. Výjimku samozřejmě tvoří lidé, kteří utrpěli úraz, popř. se u nich objevilo onemocnění, na kterých se nepodílí vlastním přičiněním, děti a lidé přestárlí, kteří poctivě pracovali během svého produktivního věku. Všem ostatním, kteří ujídají z našeho krajíce, aniž by se podíleli na jeho tvorbě, ba dokonce pracovní výkon ostatních brzdí, je třeba důrazně říci “Kdo poctivě nepracuje, ať nejí”. A těm, kteří nevěnují alespoň část svého času na pozitivní rozvoj společnosti, “mlátí prázdnou slámu”, ostatním lžou a demoralizují je, kradou, berou či šíří drogy, podléhají alkoholismu popř. jiným neřestem, které je zdravotně poškozují a asociálně modulují, propagují nám cizí kulturu (cizí mentalitu, cizí stupnici hodnot) na úkor naší či kulturní hodnoty devastují, jsou arogantní až agresivní vůči druhým, praktikují či šíří dekadenci, lásku ke konzumu, bezobsažnému materialismu a ničí ideály “Mezi nás nepatříte, nebudeme Vás nijak tolerovat, Vaše hodnota je nulová”.
(přišlo e-mailem)