Panenku Barbie se nebojím nazvat jedním z hlavních příkladu amerikanizace, co se týče kultury hraček pro děti. Tradiční panenky, mající děvčátkům připomínat miminko, jsou takto nahrazeny podobou anorektické modelky, která evokuje vše jiné než vhodný vzor pro děti.
V článku, který se objevil na zpravodajském serveru ČT24 k 50. “narozeninám” panenky Barbie, jsme se mohli dočíst zajímavé věci: “Vím, že dřív byla Barbie vnímána jako špatný vzor pro dívky, ale ve skutečnosti je posláním Barbie přesvědčit ženy, že mohou být tím, čím chtějí,” uvedla britská sběratelkaBarbie, pětatřicetiletá Angela Ellisová, která vlastní více než 250 panenek. “Domnívám se, že je pro dívky skutečně důležité, aby měly příležitost hrát si s Barbie, která je podle jejich názoru reprezentuje, ať už jsou odkudkoli,” dodala.
Dle této multikulturně uvědomělé paní je promiskuitní a nafoukaná fintilka zřejmě vzorem pro všechny dívky. Dále si je třeba všimnout slov – ať jsou odkudkoliv. Zde paní Ellisová pokračuje: „Panenka Barbie na sebe za posledních 50 let vzala různé podoby, od sexy ženy až po dívku na invalidním vozíku. Panenky, které symbolizují různé světové kultury, dopomáhají tomu, aby děti lépe přijímaly kulturní rozdíly.“ Důkazem naplňování této ideje je i nová podoba panenky, kdy je oblečena do burky (tradičního muslimského oděvu).
Někdo by mi mohl namítnout, že firma Mattel chce prostě jen své výrobky prodávat i v jiných částech světa. Určitě, zisk je hlavním mottem veškerého podnikání a firma Mattel není určitě výjimkou. Proč však nespojit příjemné s užitečným, tedy zisk se šířením myšlenek, které by v budoucnosti vedly ke vzniku multikulturního a konzumem prodchnutého globálního trhu. Snu to každého majitele nadnárodního koncernu.
Panenka Barbie je jedním z více viditelných příkladů, bohužel ne zdaleka jediným, kdy dochází k ovlivňování povědomí děti. Stačí se například podívat na modernější pořad pro děti v TV a shledáme zde multietnickou rozmanitost až okázale přehnanou. Starého psa novým kouskům nenaučíš, a tak nastupuje systematický nápor na nevinou dětskou duši. Je potřeba připravit děti na to, že svět do kterého vstoupí již nebude harmonicky poklidný, nýbrž pestrobarevně zmatený a neklidný. Na svět, kde již nebude místa pro národní hrdost.
Smutná je doba, kdy k propagaci určitých myšlenek jsou využívány i hračky pro děti. Smutné je, když dochází k vymývání nevinných mozků od útlého dětství. K pokřivování charakterů těch, co si teprve vytváří názor na svět a nejsou schopni se bránit atakům novodobých sociálních inženýrů.