Po takzvané éře totality k nám pronikají informace, že slavná Darwinova evoluční teorie má trhliny. Chybějí spojovací články mezi jednotlivými živočišnými druhy, docházelo i k umělým zásahům z řad Darwinistů, např. aby cíleným výběrem vhodných obrázků a jejich úpravou byla dokázána podobnost embryonálního vývoje jednotlivých druhů. Vědce udivuje obrovská složitost kódu DNA informace člověka, kdy lze těžko uvěřit, že má vývojový původ v bakterii, a je velmi malá pravděpodobnost, že by uspořádání bází ve šroubovici, které má konkrétní informační dopad, vzniklo jen náhodou.
Někteří vědci se proto přiklánějí k takzvanému inteligentnímu plánu (podporují teorii kreativity, stvoření), kdy předpokládají předchozí zásah a nastavení systému stvořitelem, včetně stvoření druhů (vzhledem k přítomnosti dennodenního utrpení na Zemi by však stvořitel musel být sadista, pokud by život na zemi skutečně nebyl pro člověka jen zkouška). Odpůrci tohoto názoru oponují mimo jiné tím, že takový svět by měl dokonalý, ale absolutní dokonalost na světě není, což se projevuje různými aberacemi (vrozené vady živých organismů, dopady meteoritů, zánik živých organismů nehodami apod.), pokud tedy opět nejde o záměr.
Člověk, díky technickému pokroku, negativně zasáhl do podnebí země, což minimálně dokazuje, že naše životní forma má možnost svět určitým způsobem modifikovat. Křesťanské učení nám sděluje, že Bůh nezničil tzv. zlo, poněvadž má člověka tak rád, že mu dává možnost svobodně se rozhodnout. K tomuto je však třeba dodat, že pokud člověk byl stvořen, tak ne úplně dokonale, je rozpolcen v různém individuálním poměru mezi instinkty a pudy a “vyšší duševní vlastnosti” (lidskost, humanitu), kterými se odlišuje od zvířat. Tuto “lidskost” není navíc možno v rámci individua stejně kvalitně nabudit a rozvíjet. V kombinaci s tím, že jednak tento vstupní poměr není u všech stejný a možnost duševního rozvoje též není rovná a jednak i člověk s převahou oné “lidskosti” musí být v interakci s jedinci s opačným poměrem, je tato svoboda spíše otroctvím.
Vrátíme se nyní k důležitosti výše uvedených evolučně-kreativních úvah. Vzhledem k současné pozici člověka je především nutné, aby si lidstvo uvědomilo priority, vzhledem ke kritickému stavu, a řešilo především otázky současnosti a budoucnosti. Při tomto řešení je třeba vycházet zejména z moderních vědeckých poznatků, zkušeností ze studia dobře zmapovaného historického vývoje lidstva a též náboženských a filozofických konceptů, zejména těch, které jsou historicky blízké lidem v dané oblasti. Obecně je třeba lidstvo sjednotit – pospolitně uspořádat do národnostních celků, jenž vytvoří určité základní kameny mozaiky a budou vzájemně spolupracovat.
Smysl lidského života je třeba spatřovat nejen v životě samém a přežití, ale především ve fyzickém a duševním rozvoji jednotlivců za účelem podpory a rozvoje takto vytvořených národnostních pospolitních celků (kam daný jednotlivec spádově náleží), které budou opřeny o svoje kulturně-historické kořeny, budou sociálně spravedlivé a budou reflektovat schopnosti, píli a tvořivou snahu jednotlivců. Rozumný, logicky uvažující člověk by si měl uvědomit, že vírou v nepodložené pohádky se vzdaluje realitě a podléhá podvodníkům. Dále, že války z historického hlediska nic nevyřešily (nepoučily lidstvo, ani ho neučinily altruističtějším). Sobectvím, honbou za mamonem, přízemními požitky a hrabáním na vlastním písečku člověk pozbývá svou “lidskost” a blíží se ke zvířeti. A o aktivizaci “lidskosti” by mělo jít především.
(přišlo e-mailem)