V poslední době nejen ekonomikou celého světa hýbe Řecko. Tento problém se značně dotýká i naší země a to ne pouze z hlediska, že jsme společně členy EU. Příklad Řecka je nám varováním. Pokusím se tedy tuto hrozbu rozvinout více, než jen v podobě strašení, jak nám ji podávají sdělovací média a některé strany.
Všude slyšíme, že za problém může „socialistické“ žití nad možnosti ekonomiky této země. To je dozajista pravda, avšak pouze částečná. Socialismus v Řecku dosáhl opravdu hrozivých rozměrů, ať už ve formě přezaměstnanosti ve státní sféře či neuvěřitelných sociálních výdobytcích. Chce-li něco takového stát zavádět, musí na to mít a to rozhodně není případ v rámci Evropy „chudšího“ Řecka. Zde se nejedná o žádnou sociální spravedlnost, nýbrž o nenažrané žití na úkor budoucnosti, tak vlastní mnohým nezodpovědným národům.
Všechno má však svoje „ale“. Jenže o tom se nám již ekonomové nebo politici raději nezmiňují. Tím „ale“ je nezměrná korupce, kterou je Řecko prosáklé více než jiné země. Vždyť i ty „sociální výhody“ byly pouze projevem korupce, kdy si politici a mocní kupovali hlasy voličů a klid na své řádění. A bylo naprosto jedno, zda se jedná o pravicovou nebo levicovou vládu. Dostáváme se tak k paradoxu, kdy nejvíce zadlužení rostlo a statistiky se falšovaly za vlády „pravicové“ strany a vše prosáklo na povrch až když ji u vlády vystřídala “levicová“. Tento paradox pak pokračoval, neboť nyní pro razantní úspory hlasoval strana levicová, zatímco pravicová byla proti. Však i ten „náš“ Kalousek by mohl vyprávět, jak se dělá politika. 😦
V korupci vidím totiž i největší ohrožení našeho státu. Zde mizí stovky miliard, ne v kapsách nenasytných důchodců. Jenže tento problém neřeší nikdo. Klasické strany, a je úplně jedno jaká je jejich orientace, korupci z důvodu vlastního přežití potírat nebudou. Oni z ní tyjí, většina lidí do politiky nejde z touhy změnit stav, nýbrž ze snahy přilepšit si. To můžeme vidět i u tzv. „politických turistů“, kdy není pro některé vrcholové politiky problém změnit několikrát stranu. Závěrem můžeme tedy říci, že pravice nás zadluží stejně jako levice (což dokazuje i poslední Topolánkova vláda), prostě jen miliardy na dluh nasype jiným. Špatné nejsou pouze jednotlivé strany, nýbrž celý současný na egoismu založený a špínou prolezlý Systém.
Sociální smýšlení neznamená zadlužení a zvýhodňování povalečů, nýbrž co nejvíce spravedlivé rozdělování společných výsledků práce, a to pouze těm, co se na společném budování národní pospolitosti v rámci svých možností podílejí.