Závěrečná část přednášky na Mezinárodní konferenci ve francouzském Bordeaux, 2007.
II. Zkreslování obrazu
Globalismus vs. nacionalismus
Mnoho rodnověrců má negativní postoj vůči globalizaci a zastává velmi slavofilní ideály, dle nichž by mělo Rusko jít vlastní cestou a zavrhnout cizí vlivy. Na druhé straně tyto argumenty nutně nevylučují spolupráci či komunikaci s jinými kulturami. Heslo „jednota v mnohosti“, které si přivlastnil Kruh pohanských tradic 38) vyjadřuje ideál, který podporuje mnoho rodnověrských skupin. Dle tohoto směru uvažování není respekt a rozvíjení vlastní kultury pouze nacionalistická vlastnost, ale také nezbytná podmínka k skutečnému dialogu a interakci mezi kulturami a národy.
Při diskusi o vícedimenzionálních konceptech jako je globalizace, má životní důležitost začít vysvětlením použitých významů. Globalizace se odehrává na několika úrovních, jako ekonomie, kultura, informace a politika, a je docela možné, být např. proti ekonomické globalizaci a zároveň schvalovat kulturní. Navíc kritika globalizace se nutně nezaměřuje proti globalizaci per se, jako proti jejím výrazům či jejím vedlejším produktům. Proto je koncepce „antiglobalizace“ stejně nejasná jako nechvalně úlisná „globalizace“. Používá se ve smyslu tendencí působících jako zpětná reakce na globalizaci, ale také jako odkaz na její kritiku. Nacionalismus, stejně jako fundamentalismus a konzervativní religiozita, nabral kvůli globalizaci rychlost. Ještě to ale neznamená, že by tyto ideologie či náboženská hnutí globalizace těšila, nebo by ji vědomě nějakým způsobem podporovaly.
Je nepopíratelnou skutečností, že globalizace několika způsoby pomohla vzestupu rodnověří. Za prvé, souhra mezi lokálním a globálním z velké části popohnala touhu po návratu ke kořenům a přispěla tím k vzestupu nacionalistického cítění a politiky. Za druhé, jak připouští mnoho rodnověrců, moderní telekomunikační technologie, zvláště internet, jsou důležitými médii, které umožnily osamoceným pohanským „náboženským disidentům“, aby se navzájem našli a vytvořili komunity a sítě, včetně mezinárodních.
Synkretismus vs. tradicionalismus
Pro zjednodušení rodnověrských náhledů na tradici, lze rozlišit dva základní druhy: dle některých rodnověrců je hnutí pokračováním staré víry, nikdy nepřerušené tradice. Jiní připouští, že to, co o starém náboženství víme, je velmi útržkovité a náznakové. Zatímco rekonstrukci staré tradice, jak to nejvěrněji jde, si kladou za cíl mnohé rodnověrské skupiny, často se tvrdí, že podstatná není forma či detaily náboženství, ale jeho duch. Stále není neobvyklé, že v jednom rodnověrském textu koexistují a překrývají se oba tyto náhledy. Rodnověrci obvykle zdůrazňují, že se nechtějí vracet do minulosti a nepředstavují si, že by náboženství z doby železné bylo platné pro moderní společnost. Naopak mnozí uvádějí jako výhodu pohanství, že není svázáno s žádným svatým písmem, zapsaným v zcela odlišném společenském kontextu. Rekonstrukcionistický duch nicméně ovlivňuje všechny rodnověrské komunity a argumenty o předkřesťanském náboženství či společnosti jsou velmi často používány jako argumenty v diskusích „jak by pohanství mělo vypadat“.
Rodnověrci na sebe odkazují jakožto na následovníky „ rodné víry“, tj. slovanského duchovna. Nicméně některé komunity si přisvojují prvky z jiných etnických tradic. Jednotliví rodnověrci mohou bránit právo na eklekticismus a invenci odvoláváním se na nedogmatickou povahu rodnověří, což předpokládá, že náboženství by nemělo popírat či přemáhat osobní zkušenost. Eklekticismus je subjekt, který byl skutečně příčinou mnoha sporů uvnitř hnutí. Několik skupin odmítá eklekticismus proto, že narušuje tradici, ale eklekticismus lze obviňovat i z toho, že kazí jedince. Protože mnoho rodnověrců vnímá etnicitu jako velice podstatnou záležitost, okořeněnou ideami inspirovanými jungovskými kulturními archetypy, osvojování cizí tradice může být vnímáno jako něco „nepřirozeného“. Nicméně i v rámci tradicionalistických rodnověrců, kteří souhlasí s důležitostí tradice, neexistuje shoda ohledně její podstaty a hranic. Např. z vnější perspektivy, je jednou z nejvíce synkretických forem rodnověří nacionalistická a ultrakonzervativní Staroruská ingliistická církev ortodoxních starověrců (SICOS). Védy a ingliisté pojímají ideje a dokonce pasáže, které lze nalézt ve skandinávských ságách či odkazu Indů. Nicméně dle ingliistů to neznamená synkretismus či eklekticismus. Dle nich se učení SICOS zakládá na dávné tradici, společné všem „bílým“ lidem, a tudíž je jen logické, že jeho fragmenty lze nalézt v jiných oblastech, kde „árijci dříve sídlili“.
Jak bylo zmíněno dříve, rodnověrské výklady historie se nutně neshodují s akademickým výzkumem. V důsledku toho bylo rodnověří při výzkumu subjektu často zkoumáno v duchu hobsbawmiánského konceptu „vymyšlené tradice“. V nedávné době se nicméně konceptu dostalo jisté kritiky. Např. Giddens poznamenává, že tvořivost a úpravy v rámci tradice není moderní fenomén 39). Giddens si místo toho všímá jiných fundamentálních změn v povaze tradic, zapříčiněných reflexivní modernitou. Dle něj musí v moderním světě i tradice přenášet „filtr reflexivity“, než jsou jedinci přijaty 40). Teorie byla kritizována kvůli podceňování reflexivity v religiozitách minulosti a normativisty v moderních 41). Giddens však poukazuje na důležitý posun či rys moderní religiozity, který nás přivádí k otázce autority.
Individualismus vs. autoritářství
Dle proslulého ingliistického spisovatele Alexeje Trechlebova, tradice poskytuje tři předpoklady pro poznání pravdy: Slovo, Vedy, opyt, tj. slovo, Védy a zkušenost 42). Při posuzování hodnoty daného tvrzení, by měla osoba naslouchat názoru svého duchovního učitele, přečíst si, co o tom říkají Védy, a zamyslet se, jestli se to přijatelné i ve světle vlastní zkušenosti. Bez kritického rozboru, nakolik dobře takový princip zaručuje svobodu svědomí, stojí za povšimnutí skutečnost, kterou ideál představuje. Odhaluje to, že osobní gnose se vyskytuje i při ospravedlnění náboženských pravd i u SICOS, jedné z nejvíce autoritářských rodnověrských organizací.
Dříve jsem hovořila o pozici vůdce a otázku hierarchické struktury v rámci rodnověří. Ačkoliv nezávislost myšlení a osobní odpovědnost jsou často zdůrazňovány jako pohanské ctnosti, zůstává rysem, který spočívá v samotném jádru ruského odkazu, příslušnost ke komunitě. Tato ruská tradice je ceněna, protože ukazuje na morální hodnoty Rusů, a považuje se za příspěvek, který Rusko může darovat světu. Nicméně individualita a příslušnost ke komunitě jsou rysy, jež byly často vnímány jako neslučitelné. Protože rodnověrci se zaměřují na to, aby se neprezentovali jako povýšenečtí či předpjatí, je pochopitelné, že vztah mezi jedincem a komunitou se stal ústředním tématem rodnověrských diskusí 43). Ohledně vztahu mezi jednotlivcem a společnostmi, v kontextu pozdní modernity, lze zdůraznit několik bodů. Za předpokladu, že se společnosti již nemohou opírat o jediný hodnotový systém a morální kodex, alespoň na velmi specifické úrovni musí být znovuvyjednán samotný základ sociálního smíru. Jak globalizace vyprazdňuje metodologii národního státu, anuluje jedno z ústředních ospravedlnění sociální solidarity, které se v moderně užívá. Otázka sociální či globální solidarity a spravedlnosti se tudíž stala zvláště naléhavá v poměrech pozdní modernity a globalizace.
Rodnověrci mohou být zapřisáhlí konzervativci a mohou propagovat hierarchické sociální modely. Avšak i lidé, kteří podporují některé formy kastovního systému 44) , zdůrazňují, že systém by se měl zakládat na osobních přednostech a na svobodě a odpovědnosti jednotlivců. Heslo „Nejsme Boží otroci“ odkazuje nejen na pravoslavné křesťanství a takové křesťanské koncepty, jako je hřích, spása či pokora. Staví se také proti mýtům jako „ruská otrocká duše“ či „nepřetržitá ruská tradice totalitarismu“. Demokratický odkaz Ruska se připomíná ideou věče, jakožto původní ruskou formou vlády, od níž se opustilo až následkem cizích vlivů. Zatímco fakticky všichni rodnověrci usilují o sociální solidaritu, založenou na osobní zodpovědnosti a sociální spravedlnosti, řešení a prostředky k dosažení tohoto cíle se liší. Velice často je nacionalismus projevem této touhy, jakož i lék, podávaný k léčbě sociálních problémů. Sféra solidarity nicméně může zahrnovat celé lidstvo a základ solidarity ukotvený místo etnicity či otčiny ve společné podstatě a Zemi jako takové.
Pluralismus vs. fundamentalismus
Jak je již zřejmé, existují jisté formy rodnověří, které se fundamentalismu blíží. Na druhé straně, jakožto přírodní náboženství rodnověří oslavuje různorodost přírody a tudíž se zdá, že přispívá k hodnotám rozmanitosti a pluralismu. „Příroda“ skutečně stojí jako metafora a příklad pluralismu, ale na druhé straně může být použita i jako standard pro to, co je rodnověrci považováno za dobré a hodnotné. V tomto smyslu lze navrhnout, že „příroda“ formuje „fundamentální“ či „fundamentalistickou“ stránku rodnověří. Logicky se vnukává následující otázka, co je to „přírodní“, o němž mluvíme, a co je ještě důležitější: co se považuje za „přírodní“? Vnímání není v žádném případě jednotné. Např. jako použitý ideální model „přírodní“ lidské společnosti lze formulovat jako „přežití nejuzpůsobenějším“, ale také jako říši bez nenasytnosti a nesmyslného násilí. Dokonce ideál „přírodní rozmanitosti“ může vést k dosti odlišným závěrům. Např. etnické rozdíly lze vnímat jako součást „přírodní rozmanitosti“ a sňatky mezi rasami odsuzovat jako hanobení této různorodosti. Tento závěr by nemohl být vzdálenější přírodně zaměřenému ideálu západní kontrakultury šedesátých let 20. stol., který mj. hlásal, že každé kytce by se mělo umožnit vykvést. Avšak opakuji, většinu rodnověrců by bylo možno nalézt někde uprostřed mezi oběma rozpornými pohledy. Mohou oceňovat kulturní či i etnickou rozmanitost, ale nutně nepodporují omezování osobní svobody k ochraně této rozmanitosti.
Shrnutí
V rámci ruského rodnověří existují různé velmi odlišné skupiny a orientace. Ohledně otázek jako je autorita či individualismus, zastávají tyto skupiny zcela opačná stanoviska. Na druhé straně, při bližším pohledu, se stává obtížné rozdělit tyto pohledy do dvou různých kategorií. Místo toho rozporné názory či to, co se z vnější perspektivy jako rozporné zdá, může v jednom textu koexistovat a překrývat.se. Tudíž se nezdá možné umístit rodnověří či dokonce jednotlivé rodnověrské skupiny do abstraktních kategorií, pokud máme být k subjektu spravedliví. Nicméně při analýze rodnověří lze pro rozlišení jednotlivých tendencí v konkrétní diskusi také použít teoretické konceptualizace, které zachycují reakce a postoje ke globalizaci a modernitě. Ačkoliv tento druh detailní analýzy může vylučovat obecnější závěry, zůstávají tak zachovány vnitřní rozpory, které se nakonec mohou ukázat jako nejzajímavější část konverzace.
Analytické studium jakéhokoliv náboženství pravděpodobně nakonec skončí nakupením protikladů. Namísto přístupu, že se jedná o selhání logiky, by se mělo na protiklady pohlížet jako na komplexní rozjímání o subjektu, který nelze vysvětlit jedinou, jednorozměrnou odpovědí. Lze namítnout, že složitost ve skutečnosti spočívá v samotném srdci náboženství. Jasná sbírka pravd a přikázání by se lidí nedotkla, ani je neokouzlila tak, jako to dokáží náboženské texty a mýty. Rozpory odrážejí rozmanitost světa, jsou lidem zdrojem inspirace a vhledu, zatímco s těmito otázkami zápasí.
Zajímavou otázkou zůstává, jaká témata v daném náboženství a dané době vyvolávají největší vášně. Lokalizací toho, kde dochází k největšímu zhuštění těchto sporů, můžeme získat důležité vhledy do náboženství i společenského kontextu. V rámci rodnověrských diskusí se zdají ústřední témata překrývat s tématy, které se představují jako centrální společenská a individuální dilemata, jež vyvolala pozdní modernita. Jedním z nich je pnutí mezi jedincem a komunitou, individualismem a tradicí. Vzhledem k tomu, co se zdá být idealistickým cílem mnoha rodnověrců – zavést individuální formy tradice a tradici, která by tolerovala svobodu jedince – jsou spory patrně nevyhnutelné.
Poznámky
38) Jedná se i o heslo Světového kongresu Etnických náboženství.
39) Giddens 2002, 36-41.
40) Giddens 1990, 38, Mellor 1997.
41) Mellor 1997.
42) Trechlebov, 2004, 425-426.
43) Tento rys se však netýká pouze rodnověří, ale je soudobého pohanství patrný ve větší šíři. Např. v diskusi o americkém pohanství autorka Maglioccová píše: „Napětí mezi touhou po komunitě a touhou po individualismu je ústředním motivem americké pohanské kultury, která zrcadlí přítomnost dvojích rozporných tužeb v okolní dominantní kultuře Spojených států.“ Maglioccová 2004, 60.
44) Koncept „kastovního systému“ je součástí několika rodnověrských frakcí. Nicméně namísto obdivu k indickému společenskému modelu se obvykle vztahuje na romanticky interpretovaný Dumézilův model indoevropské společnosti, složené z válečníků, kněžích a rolníků, všech žijících harmonicky při plnění svých přirozených úkolů.
Literatura
Aitamurto, Kaarina 2006: “Russian Paganism and the Issue of Nationalism. A case study of organisation the Circle of Pagan Tradition.” In: The Pomegranate. The International Journal of Pagan Studies. Vol. 8. 2., 2006, 184 – 210.
– – – 2007: In: Neoyazychestvo or Rodnoverie? Reflection, ethics and the ideal of religious tolerance in the study of religion. In: Obshchestvo ka so-bytie: “Sistema” i “zhiznennyi mir”. (Ed. ) Razumov, V. I. Omsk: SIBIT, 53 – 70.
Akhramovich, V. 1991: “Aleksandr Belov: ‘Mne otkylas’ yazycheskaya ideya – garmoniya estestva’”. Nauka i Religiya: 2 (fevral’), 27.
Asov, Aleksandr 2002: Mir Slavyanskikh Bogov. Tainy zemli russkoi. Moscow: Veche.
Beyer, Peter 1994: Religion and Globalization. Sage London, Thousand Oaks, New Delhi: Publications.
Burdo, M & Filatov, S. 2005 – 2006: Atlas Sovremennoi Religioznoi Zhizni Rossii. I – II. Moscow and St. Petersburg: Letnii Sad.
Fedosov, V. K. & Tishchenko A. B. 2004: Rodovoe Slavyanskoe Veche. In: Yar’. No. 2 (5), 2 – 3.
Giddens, Anthony 1990: The Consequences of Modernity. Cambridge: Polity Press.
– – – 2002: The Runaway World. How Globalization is Reshaping our Lives. London: Profile Books.
Hanegraaff, Wouter 1996: New Age Religion and Western Culture. Esotericism in the Mirror of Secular Thought. Leiden, New York, Köln: Brill.
Hinevich, Aleksandr 2004: (An interview) Velikoi lyubvi vsegda predshestvovali mudrye znaniya. In: Vedicheskaya kul’tura 3: 12 – 13.
Hutton, Ronald 1999: The Triumph of the Moon. A History of Modern Pagan Witchcraft. Oxford: Oxford University Press.
Höllinger, Franz 2004: Does the Counter-Cultural Character of New Age Persist? Investigating Social and Political Attitudes of New Age Followers. In: Journal of Contemporary Religion. Vol. 19, No. 3, 289 – 309.
Kazakov, Vadim 2005: Mir slavyanskikh bogov. Moscow: Russkaya Pravda.
Koskello, Anastasia 2005: Sovremennye yazycheskie religii Evrazii: Kraynosti globalizma i antiglobalizma. (Ed.) Filatov, S., Religiya i globalizatsiya na prostarakh Evrazii. Moscow: Neostrom, 296 – 332.
Kääriäinen, Kimmo 1999: Religiousness in Russia after the Collapse of Communism. In: Social Compass 46 (1), 35 – 46.
Laqueur, Walter 1993: Black Hundred. The Rise of the Extreme Right in Russia. New York: HarperCollins Publishers.
Luckmann, Thomas 1999: The Religious Situation in Europe: Background to Contemporary Conversions. In: Social Compass. 46 (3), 251 – 258.
Magliocco, Sabina 2004: Witching Culture. Folklore and Neo-Paganism in America. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
Mellor, P. A. 1997: Reflexive Traditions: Anthony Giddens, High Modernity and the Contours of Contemporary Religiosity. In: Anthony Giddens. Critical Assessments. Vol. IV. (Eds.) Bryant, C. G. A. & Jary, D. London & New York: Rotledge, 439 – 452.
Moroz, Evgenii 2003: Yazychniki-stalinisty ili “Kontseptual’naya partiya “Edinenie”. In: Religiya v svetskom obshchestve, 24. 11. 2003, http://www.religare.ru/print7488.htm (Accessed 26. 1. 2006)
Nagovitsyn, Aleksey 2005: “Vozrozhdenie dokhristianskikh traditsionnykh verovaniy v sovremennoy Rossii”. Vestnik Traditsionnoy kul’tury: Stat’i, izvednik.Vyp. No. 1. (Ed.) Ngovitsyn, A. Moscow: Vorob’ev, 2 – 8.
Pilkington Hilary (with Strkova, Elena) 2002: “Progressives” and “Normals”. Strategies for Glocal Living. In: Looking West? Cultural Globalization and Russian Youth Cultures. (Eds.) Pilkington H. et al. Pennsylvannia: Pennsylvania State University Press.
Pribylovsky, Vladimir 1999: ”Russkoe neoyazychestvo – kvazireligiya natsionalizma i ksenofobii.” Dia – Logos. Moscow: Istina i Zhizn’, 137 – 159.
Prokof’ev, A., Filatov, S. & Koskello, A. 2006: Slavyanskoe i skandinavckoe yazychestva. Vikkanstvo. In: Sovremennaya religioznaya zhizn’ Rossii. Opyt sistematicheskogo opisaniya. Part IV. (Eds.) Burdo M. & Filatov S. B. Moscow: Logos, 155 – 207.
Shnirel’man, Viktor 1998: Neoyazychestvo i natsionalizm. Vostochno-evropeiskii areal. Moscow: RAN, Institut etnologii i antropologii.
Shterin, Marat 2000: New Religions and the Changes in Religious Legislation in Russia. In: Beyond the Mainstream: The Emergence of Religious Pluralism in Finland, Estonia, and Russia. (Ed.) Kaplan J. Helsinki: SKS, 361 – 371.
Slavyano-Ariiskie Vedy. Kniga pervaya. Santii Vedy Peruna. 2007 (7515 (106784)) Asgard-Omsk: Tserkovnoe izdatel’stvo “ASGARD”.
Smith, Anthony D. 2001: Nationalism. Cambridge: Polity Press.
Sobolev, N. A. 2004: Problema izdanii-fal’sifikatov. In: Chto dumajut uchenie o “Velesovoi knige”. (Ed.) Alekseev, A. A. St. Petrsburg: Nauka, 176 – 198.
Stavr & Veleslav 2005: Russkoe Rodnoverie. Moscow: Beye Al’vy.
Trekhlebov, Aleksei 2004: Koshchuny Finsta Yasnogo Sokola Rossii. Perm’.
Turunen, Maija 2005: Faith in the Heart of Russia. Helsinki: Kikimora Publications.
Vereya (Zobnina Svetlana) 2006: Russkaya vera – Rodnoverie. Moscow: Ladoga- 100.
Zubkova, Elena & Kuprianov, Aleksandr 1999: Vozvrashchenie k “Russkoi idée”: krizis identichnosti i natsional’naya istoriya. In: Natsional’nye istorii v sovetskom i postsovetskikh gosudarstvakh. (Eds.) Aikhmerkhamer K. & Bordunov, G. Moscow: Airo-XX, 299 – 328.
Yashin, V. B. 1999: “Tserkov’ pravoslavnykh staroverov-inglingov” kak primer neyazycheskogo kul’ta. In: Neoyazychestvo na prostarakh Evrazii. (Ed.) Shnirel’man, V. Moscow: Bibleysko-bogoslovkiy institute sv. Apostola Andreya, 56 – 67.