Prvně musím říci, že homosexualitu nepovažuji za závažný společenský problém. Byla zde vždy a vždy i bude. Je mi těchto lidí i líto, myslím těch, co mají homosexualitu vrozenou, rozhodně ne homo-aktivistů, pro které je to „trendy“ záležitost. A zde se dostáváme k meritu věci, z homosexuální úchylky se nám stává tak trochu módní věc a v některých příkladech i prostředek k cestě vzhůru.
Multikulturalisté se této příležitosti na štěpení společnosti opět výtečně chopili. Ústa mají plná tolerance k sexuálním menšinám, zatímco zastánce klasické rodiny pasují s nenávistí v srdci na krutého homofóba. Podílí se na propagování společnosti neprospěšných svazků, chtějí ničit nevinné duše děti dilematem z adopce rodinou skládající se ze dvou tatínků. Pořádají různé pochody tolerance a v lidech se snaží zbudit pocit studu za svou preferenci heterosexuálních vztahů. Klasický a stejný postup, který lze pozorovat i ohledně jiných menšin. Dochází k autocenzuře, lidé se bojí škaredě podívat na kapsáře jiné národnosti či úchylného prznitele dětí.
Máme zde i různé homolobby. Odborář Dušek nám přiblížil tu u Českých drah a hned se musel poroučet do ústraní. Jak je činnost ČD ztrátová a nevyhovující, je na bílední. Hošánky však nelze zřejmě odvolat, byla by to přeci homofóbie. Dalším příkladem podobné lobby je případ „kamarádů“ Moravce (pořad Otázky Václava Moravce v ČT) a Pospíšila (ex ministra spravedlnosti). O nezaujatosti tohoto diskusního pořadu v multi-kulti žumpě, jako je ČT, nemusí být pochyb. Nejen v těchto případech nejsou lidé vybírání dle svých schopností, nýbrž možná preferování na základě své sexuální orientace. Opět téměř totožný model jako u dnešního rasismu naruby. Nebojím se říci, že z růžové lobby se stala pomalu další úspěšná vývojová strategie.
Neodsuzujme lidi za jejich sexuální orientaci, pokud se chovají slušně. Postavme se však rozhodně těm, kteří této odchylky využívají k prosazování národu nepřátelských myšlenek či k vlastnímu obohacování.