Žena znázorňující spravedlnost má zavázané oči. Historicky se takto symbolizovalo, že spravedlnost měří všem rovně, nedívá se na jejich postavení či majetek. Toto zobrazení zaslepené dámy platí i pro dnešní dobu, jenže poněkud v převrácené a hlavně zvrácené podobě. Stále více mediálně sledovaných soudních kauz nás přesvědčuje, že spravedlnost je skutečně slepá. Nevidí, kde je právo, morálka a další lidské ctnosti. Slyší jen na diktát doby, cinkání zlaťáků a líbivá slova o nedotknutelnosti justice.
Slova o justiční mafii pronesl někdo jiný, ale já se k nim nebojím připojit. Jsem bezvýznamný člověk, tak se snad za ně nedočkám žaloby. Samozřejmě ne všichni soudci jsou uplatní, jenže zde lze použít institut odvolání, až případ dospěje k tomu správnému. Běžný člověk se při srážce s arogantním zbohatlíkem či institucí spravedlnosti jen tak nedočká. On si nemůže dovolit špičkové obhájce, co vždy záhadně vyštrachají patřičný důkaz nebo umí lobovat na správném místě. Soudnictví plně odpovídá dnešní zvrácené době, kdy měřítkem bezúhonnosti je neustále ve větší míře pouze stav peněz na kontě.
Přejděme k hlavě této justiční hydry, kterou je Ústavní soud. Instituce nejenže zbytečná, ale i přímo národu nepřátelská. Nad mnohými jejími rozsudky můžeme jen kroutit hlavou (zrušení předčasných voleb – TOP 09 neměla zřejmě patřičná procenta či zvýšení důchodů pro vysoce příjmové skupiny atd.). Když pomineme otázku: „Proč by o takových věcech měl rozhodovat soud?“, tak se nesmíme divit daným verdiktům, neboť tuto instituci zaplňují vysloužilí zkorumpovaní politici, a to ve zvýšené míře patřící k jedné skupinové evoluční strategii (nesprávně etniku). Výsledek rozhodování je tudíž více než jasný a stále méně zastíraný.
Co je „trendy“, jistě pochopí i kariéristé na nižších instancích. Duch tohoto jednání se tak táhne celým soudnictvím. Lidé jsou poté za své názory (lepení nálepek) odsuzování k trestům „natvrdo“, zatímco poblázněná ženská (Tauchenová) dostane za ozbrojené přepadení podmínku. Inu, je to Bleskem promílaný „hluboký lidský příběh“ a soudnictví chce občas ukázat svou lidskou tvář, i když v tomto případě poněkud zvrácenou. S masmédii se obecně musí v dnešní době umět pracovat. To nám i dokazuje monsterproces (kauza „Vítkov“), kdy mediální štvanice dosahuje úrovně případu komunisty souzené Milady Horákové.
Další soudní nespravedlnosti, podivné rozsudky bychom mohli počítat na tisíce. Krást se musí ve velkém, tak by mohlo znít poselství. Však ti nahoře si ten svůj bezcharakterní kapitalismus rozvracet nenechají. Jak by taky dopadli, kdyby kradl kde jaký ňouma.