Léto je ve znamení hudebních festivalů. A opravdu těch festivalů máme stále více, jenže jakých. I zde začíná naplno působit „multi“ trend. Festival je minimálně pojat, jako multižánrový, ještě lépe, jako multikulturní, kdy jsou dovezeni všemožní exotičtí umělci. Akce hudebních směrů mimo „hlavní proud“ jsou pak na úbytě. Jim se nedostane propagace, sponzorů, kulturních grantů a tím pádem i stále méně i fanoušků. Neboť jedno souvisí s druhým, kdy se přes monopol masmedií „nesprávné“ okrajové styly k mládeži ani nedostanou. A relativně „svobodný“ internet již pak jen zpomaluje nevyhnutelné, tedy téměř 100 % dominanci multikulturních sraček a la MTV. Co je „trendy“ určuje diktát amerických hudebních společností a tomu se dnešní „ulice“ ráda přizpůsobí. To se pak i „rebelové“ vrhnou na poslouchání drsně nagelovaných punk-rockerů nebo přímo ukrutné Lady Gaga.
Tomuto odolávat je převelice těžké. Záleží jen na obětavosti pořadatelů a hudebníků. Nemohou očekávat žádné zisky ani slávu, pouze pot, ztráty a nasranost z malé účasti. Je to ale i na nás, co nemáme hudební sluch, nenašli jsme dost odhodlání, abychom něco uspořádali. My musíme minimálně hudební akce podpořit svou účastí, koupit CD skupin, trička a třeba i neváhat vyslovit uznání. Bez tohoto to nepůjde, bez naší podpory těch pár, co je ještě ochotno se na něčem podílet, prostě sami dlouho nevydrží.
Až i tihle obětavci se svou aktivitou praští, dočkáme se nejen kulturní prázdnoty. Společnost se změní v bezduchý shluk entit, jež budou poslouchat stejnou hudbu, stejně se oblékat, konzumovat stejné euro—nápoje a jídlo z fast foodů. Stane se tupým a lehce ovladatelným stádem. A to snad nechceme?