Jak jsme si již řekli, křesťanství sice dokázalo pohanství eliminovat, ale stopy dávných evropských náboženství zůstaly uchovány v lidových zvycích, slovesnosti, léčitelství a lidové magii – čarodějnictví. V Evropě však nejsou tyto prvky zakonzervované v kultuře prostého lidu výslovně chápány jako součást konkrétního náboženského systému a někdy tak nejsou reflektovány vůbec. Skutečný a promyšlený návrat k pohanství tedy přišel až s romantismem. I z tohoto důvodu musíme tradici novopohanství chápat jako návrat k předkřesťanským evropským náboženským systémům a nejen jako touhu oživit lidové zvyky a obyčeje. Novopohanství se věrně navrací buďto k jedné evropské náboženské tradici (např. keltské), nebo různé prvky ze všech tradic přebírá a spojuje je v jeden celek, a to třeba i s prvky z antických kultů.49
Ovšem novopohanství není dnes pouhou cestou do minulosti, ale zároveň objevuje i hodnoty mimoevropských nekřesťanských náboženství na předliterárním stupni vývoje. Jak jsme již poznamenali, jde zejména o roli šamana. Vědomé přihlášení k novopohanské tradici zcela mění i význam slova pohan. Toto označení zcela ztrácí svou negativní konotaci. Novopohané se ke své víře hrdě hlásí a výraz pohan pro ně tedy vyjadřuje i protest proti většinové a historicky křesťanské společnosti spojený s prožitkem osvobození od formujícího vlivu křesťanské civilizace. Snad i proto novopohané nehledají svou podstatu v pevných organizacích a typickým útvarem jsou pro ně naopak volná bratrstva, klany, rody, háje či krby. Pevné náboženské organizace jsou tedy v očích novopohanů zbytečností. Centrem náboženského života se u nich stávají slavnosti, při kterých se zmíněná volná bratrstva zpravidla sjíždějí. Tomuto stupni svobodomyslnosti zcela vyhovuje internet, z něhož se stalo typické medium novopohanské komunikace.50
Součástí obrody evropských předkřesťanských náboženských tradic je i magie. Magií se dnes zabývá mnoho společenství, prakticky všechna však vycházejí z novopohanství. Novopohanství nepřipouští krvavé oběti a modifikace dávných pohanských kultů se odráží i ve skutečnosti, že by se magie neměla používat proti jiným lidem a objektům. Má sloužit pouze ke konání dobra. Ovšem názory na tuto otázku se různí. Někteří novopohané zastávají názor, že na toho, kdo nám vědomě ubližuje, můžeme jeho vlastní zlobu odmrštit zpět. Stejně tak není možné spojovat magii novopohanů se satanismem. Novopohané nevěří v křesťanského boha a logicky tedy nemohou věřit ani v jeho biblický protějšek. Novopohanství se snaží navázat na indoevropské náboženské dědictví ve všech jeho tradicích,
avšak nezatracuje ostatní náboženství, ani nehlásá svou jedinečnost. Novopohanství usiluje o splynutí člověka s přírodou a pomáhá mu ji poznat stejně tak, jako dávnou víru jeho předků.51
Jestliže mluvíme o návratu k indoevropskému dědictví, je jasné, že na něj navazovalo hned několik tradic. Pro Evropu byly nejdůležitější tradice tři a to keltská, germánská a samozřejmě slovanská čili baltoslovanská, které je věnována celá tato práce. Každá z výše uvedených tradic je spojována s určitým územím. Keltská tradice se nejdéle udržela v Irsku a vlastně na celých britských ostrovech. Germánská tradice je specifikem Německa a severských zemí, kdežto tradice baltoslovanská má své kořeny v severovýchodní a východní Evropě. Česká republika leží na rozhraní a tedy na území, kde byly v minulosti zastoupeny všechny tři jmenované náboženské tradice. Není tomu jinak ani dnes, a přestože u nás zcela převládlo slovanské etnikum, tři zmíněné tradice v České republice zastupuje přibližně stejný počet několika desítek novopohanů.
V kulturním ohlase širší společnosti u nás jednoznačně vyniká keltská tradice52, a právě proto se zaměříme nejprve na ní. Keltské pohanství zažilo svou renesanci na britských ostrovech během osmnáctého a devatenáctého století, kdy vzniklo několik organizací příznivců keltského náboženství a těch, kteří sami sebe označili za druidy a bardy, tedy kněžskou vrstvu dávného kultu. Největší zakladatelskou osobností je lékař William Stukeley (1687-1765), druhý představený Starobylého druidského řádu, který byl údajně založen roku 1717. Později v čele řádu stanul známý anglický básník William Blake (1757-1827). Albionská lóže tohoto řádu v Oxfordu do svých řad přijala i pozdějšího ministerského předsedu Winstona Churchilla (1874-1965). Další významné druidské uskupení je Řád bardů, ovatů a druidů (OBOD) spadající právě pod Starobylý druidský řád. Ze známých osobností měl blízko k druidům koneckonců i Gerald Gardner, zakladatel hnutí Wicca, který se stal inspirátorem pro mnoho druidů i keltských společenstev. Patnáct z nich roku 1989 vytvořilo společný orgán nazvaný Rada britských druidských řádů. Od počátku sdíleli s Brity zájem o keltskou tradici také bretaňští Francouzi a od šedesátých let dvacátého století se pak hnutí šířila díky nápadité keltské kultuře a hudbě i do dalších západních zemí.
U nás působí od roku 1994 Bratrstvo Keltů53, jehož vůdčím duchem je Tomáš Křivánek. Ten se však orientuje spíše na keltskou kulturu s prvotním zájmem o Bretaň. Avšak Bratrstvo Keltů se nebrání ani obnově náboženských ritů. Působení bratrstva spočívá v klubových
večerech, přednáškách, hudební produkci i v kulturních akcích, o kterých informuje zpravodaj Bratrstvo Keltů. Nejvýznamnější z akcí je festival keltské kultury a svátek Beltaine konaný v poslední dubnovou noc. Dalším významným svátkem je Samhain často považovaný za předchůdce křesťanské památky zesnulých. Ovšem keltské řády a bratrstva po celém světě slaví každoročně osm základních svátků. Kromě zmíněného Beltainu a Samhainu se jedná i o Imbolg, Lugnasad, slunovraty a rovnodennosti. Pro popularizaci keltské kultury je však nejpodstatnější hudební produkce. K oblíbeným českým hudebníkům patří např. skupiny Asonance, Irish Dew a Jan Hrubý a Kukulín. Keltská tradice však staví i na výtvarném umění, skupinách historických bojovníků, taneční produkci, ukázkách keltských řemesel a způsobu života i léčebném a cvičebním systému WYDA.
Obdivu u široké veřejnosti Keltové dosáhli zejména díky údajnému ekologickému způsobu života, mystickým zkušenostem a magickým schopnostem, na které se snaží navázat novodobí druidové, k nimž patří např. Roman Procházka, jehož internetová prezentace přilákala další zájemce o náboženské prožívání, které považují za typicky keltské. Otázkou však zůstává, co je v keltské tradici skutečně keltského a co pouhou projekcí současného světa, který svůj mnohdy přehnaný obdiv ke Keltům nikterak neskrývá. To dokazuje i populární literatura u nás i v zahraničí a bulvární tisk, pro které je mimo jiné typické také spojování megalitických památek jako menhirů s daleko mladší keltskou civilizací.
Ve zkratce můžeme tedy říci, že se příznivci keltského hnutí snaží navázat na dávnou
keltskou tradici nebo alespoň na to, co je z ní známo. Důraz kladou na harmonický vztah
s přírodou a na sílu písně a mluveného slova. Významné je pro ně také tajemné učení druidů,
o kterých je ovšem známo, že své znalosti neradi šířili mezi nezasvěcené a tedy neměli ani
oblibu zachycovat dávnou moudrost na papír. Některé z organizací jsou spíše kulturního nežli
náboženského rázu, což platí především pro bretaňské a cornwallské druidy. Mnoho
z novodobých druidů je také ovlivněno šamanismem. Z vlastní zkušenosti mohu podotknout,
že jsou někteří z novodobých českých Keltů přesvědčeni o svém genetickém keltském
původu, což je samozřejmě zcela nepodložená domněnka. Zkrátka, přání bývá často otcem myšlenky.54
Stejně tak jako keltská byla i germánská tradice obnovena v období romantismu, ovšem o více než sto let později ve spojení s posilováním německého národního sebevědomí. Roku 1887 byla v Berlíně založena okultní společnost Vrilly, která však na pozadí severské mytologie propagovala rasistické a antisemitistické ideje. Germánská mytologie byla také
původcem snah o vytvoření německého národního náboženství v první třetině dvacátého
století, což prosazoval např. Germánský řád založený roku 1912 nebo Německé společenství
víry, které vzniklo o rok později. Roku 1918 byla založena významná okultistická společnost
Thule, kde působili i pozdější vůdčí osobnosti německého nacismu. Společnost se orientovala
na magické využití germánského náboženského dědictví a pěstovala i magii runového písma.
Své jméno odvozovala tato společnost od mýtické pravlasti Árijců, země Thule. Samozřejmě,
že nacistický režim z této okultisticko-nacionalistické atmosféry těžil a pomocí ní
ospravedlňoval i svou ideologii. Vědecký rozměr těmto snahám ve společnosti dodávala
nacistická instituce Dědictví předků (Ahnenerbe) zaměřená na studium historie a mytologie Germánů.55
Germánské novopohanství je dnes známé také jako ódinismus podle hlavního germánského boha Ódina čili Wotana. Rozšířenější formou označení je však Ásatrú,57 jelikož mezi stoupenci germánského novopohanství existuje i mnoho uctívačů dalších bohů z rodu Ásů, který tvoří největší část germánského panteonu. Pod označením Ásatrú jsou známi i ti novopohané, kteří uctívají božský rod Vanů. Novodobí germánští pohané jsou známi také jako Forn Sidhr, což znamená ve staré gótštině považované mezi příznivci těchto skupin všeobecně za posvátný jazyk Dávný obyčej. V České republice existuje několik novogermánských klanů. V Českých Budějovicích působí klan Gabreta, v Teplicích Managarm a v Holešově Karpatští vlci. Klany i jednotlivci se scházejí na oslavách
náboženských svátků, které jsou většinou organizovány klanem Managarm. Pro účel těchto slavností je v jižních Čechách vybudován přírodní severský monument.
Svou činnost prezentují na internetu, kde je umístěn také jejich ústřední časopis Managarm, ale i texty o severském náboženství, na rozdíl od keltské tradice zpravidla podloženými dobrými historickými zdroji. Germánští novopohané mají kromě severské náboženské tradice zájem také o runy, s jejíchž pomocí věští. Existují mezi nimi i skupiny historického boje jako je např. Bratrstvo Valhaly. Provozují i germánskou hudbu a zpěv, ovšem v mnohem menší míře nežli novodobí Keltové. Snad i pro tuto skutečnost mají v Čechách zastánci germánské tradice jen několik desítek příznivců, kdežto u Keltů můžeme mluvit snad i o stovkách. V obnoveném polyteistickém nordickém náboženství existuje množství různorodých proudů a organizací působících v mnoha zemích světa. Jejich příznivci kladou mimo jiné důraz na osobní kvality každého člověka a k jejich základní etice patří čest, odvaha, pravdivost a sebeovládání. Základním principem je úcta k životu a celé přírodě jakožto ostatně u všech novopohanských hnutí. Jejich působení je bohužel zastíněno nacistickým smýšlením, které na jejich náboženské a kulturní zanícení až příliš často vrhá špatné světlo.58
Je nepochopitelné, že baltoslovanská tradice, která by měla u Čechů jako západoslovanského etnika výrazně převládat, je jednou z nejméně známých novopohanských tradic u nás. Tak tomu ovšem není na východ od našich hranic. Jak jsme již uvedli, slovanské novopohanství kvete především na Ukrajině, ale silným proudem je také v sousedním Rusku, Polsku a méně i na Slovensku. Slovanské jazyčnické organizace však fungují i v Bělorusku, Bulharsku, Srbsku a trochu překvapivě i v Estonsku. Slovanské náboženství bývá někdy využíváno k ospravedlnění a prosazování politických idejí, pod čímž rozumíme národní sebeurčení a sjednocení veškerého Slovanstva. Tato ideologie však není ničím novým. Zrodila se v dobách, kdy většina slovanských národů úpěla pod cizím útlakem a v romantickém duchu viděla svou spásu pouze ve slovanské vzájemnosti.
Prvním pokusem o oživení slovanského pohanství u nás bylo založení Bratrstva věrníků nového náboženství slávského roku 1839. Zakladatelem Bratrstva byl lékař a pedagog Karel Slavoj Amerling (1807-1884), který byl jednou z nejvýraznějších postav národního obrození v českých zemích. Bratrstvo věrníků mělo ambiciózní plány, ale tato skupina stálců jak se její příznivci rádi označovali měla jen krátké trvání. Její činnost byla roku 1840 úředně
zakázána.59 Dnes se slovanští novopohané označují jako jazyčníci a na území České republiky sledují prozatím spíše náboženské cíle. U nás působí od přelomu let 2000/2001 skupina známá jako Rodná víra tvořena rody pojmenovanými podle různých slovanských bohů. Rodná víra je sice občanským sdružením, ale podléhá neformální autoritě stařešiny. Tím byl donedávna vysokoškolský učitel slavistiky v Praze, Ital z Neapole Giuseppe Maiello známý jako Dervan. Dnes je za vůdčí osobnost všeobecně pokládaný mladý slavista z Jihlavy Štefan Pilát alias Vítězslav (Vitoslav). Čeští rodnověrci se pravidelně setkávají na společných oslavách svátků. Těch dnes existuje několik, ale svátkem s nejdelší tradicí jsou u nás jarní Jarovitovy slavnosti a také podzimní uctění matky Mokoše.
49 Reportáž o současném pohanství na území Řecka je uvedena v příloze.
50 Barrett, D.V.: c. d., s. 273-305.
51 Kromě publikace D. Barretta jsem čerpal i z knihy Z. Vojtíška: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha 2005, a nemálo i ze svých terénních výzkumů.
52 Historické podklady ke keltské tradici: A. Bauerová: Keltové v Čechách (Praha 1996) a C. Matthews: Keltská duchovní tradice (Praha 1995) a Keltské rituály (Praha 1997).
53 Veškeré informace o Bratrstvu Keltů pocházejí z internetových stránek: http://www.beltine.cz (23. XI. 06); http://druid.eu.cz (23. XI. 06) a http://taxoft.cz/nemeton (23. XI. 06).
54 Zde odkazuji na jednoho znojemského člena Bratrstva Keltů, který si však nepřál být jmenován.
55 O roli germánského náboženství při vzniku nacismu: N. Goodrick-Clarke: Okultní kořeny nacismu. Praha 1998.
57 Naprostá většina informací o Ásatrú je přejata z internetových stránek: http://heathenhearts.hyperlink.cz (23. XI. 06) a elektronického představení časopisu Managarm na stránkách: http://www.geocities.com/vienna/Choir/5272 (23. XI. 06).
58 O germánské tradici a její historii čerpáno z: Kadečková, H.: Soumrak bohů, Severské mýty a báje. Praha 1998.
59 O historii slovanského pohanství u nás: Vojtíšek, Z.: Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha 2005.
Jedná se o výtah z Magisterské diplomové práce Jiřího Atweriho – SLOVANSKÉ POHANSTVÍ DNES – Vlivy novopohanství na společnost i jednotlivce