Jako příklad „buržousta“ jsem si vybral výkonného ředitele British Petrolueum. Tento člověk vedl firmu BP v době, kdy kvůli zásadním zanedbáním bezpečnosti došlo k ropné katastrofě v Mexickém zálivu. V důsledku nejen toho se firma v druhém čtvrtletí propadla do ztráty 23,3 miliardy dolarů (nesmíme opomenout i 11 mrtvých). Přesto tento člověk neodchází v poutech, nýbrž s nehorázným odstupným ve výši minimálně 11,8 miliónu liber. Navíc zde trvalo několik měsíců než se o jeho propuštění začalo vůbec uvažovat. Porovnejme si to prostým zaměstnancem, kdy stačí drobnější zaváhání, nadbytečnost, škaredé podívání se na nadřízeného a člověk mizí okamžitě a je rád za drobné odstupné (které bude novou vládou ještě více ostrouháno).
Nemám problém s tím, když je někdo 2x šikovnější či 2x pilnější, že bere dvojnásobný plat. Je to naprosto správné, člověk musí být motivován a výše platu je k tomu nejjednodušším a univerzálním prostředkem. Jenže všeho s mírou, za socialismu byla tato motivace malá a nyní se ženeme do opačného extrému, který může mít kupodivu stejné vyústění. Dostáváme se do situace, kdy jsou vrcholoví pracovníci (ale třeba i umělci a sportovci) nehorázně přepláceni, zatímco prostý lid naopak sklouzává do šedého podprůměru. Nevěřím tomu, že je nějaký manažer stokrát, tisíckrát schopnější než běžný člověk. To je holý nesmysl založený na idealismu, že se v demokracii vzhůru dostávají lidé pouze na základě svých schopností.
Je to stejně naivní jako ten utopický socialismus. Všichni vidíme kolem sebe, že cesta „vzhůru“ je dosti často spíše lemována známostmi, řiťolezectvím nebo přinejmenším vyskytnutím se na správném místě ve správnou dobu. Nechci zde moralizovat, bylo tomu tak vždy a vždy bude. Jen v současné době jsou elity zbohatlíků nějak přespříliš ohodnocovány a zbožňovány. Dostáváme se do situace, kdy jediným měřítkem kvalit člověka je jeho bohatství. Mnozí to zjednodušují až do té míry, že bohatým přisuzují automaticky ty nejlepší vlastnosti a chudým pouze neschopnost a lenost.
Vliv na to má bezmezná propaganda. Ovlivnění prosťáčci strkají s úsměvem hlavu do oprátky úrokového otroctví a jásají nad rozevíráním sociálních nůžek. K zvýšení sociálního statusu a povznesení vlastní malosti jim poté stačí deklarovat podporu straně zastupující zájmy zbohatlíků či nákup „značkových“ hader ve vietnamském stánku. Necháme se koupit za bezcennou cetku či zdání povznesení do lepší společnosti, a to není vůbec dobré, prodat svou duši a svobodu za takové nicotnosti.