Nedávno opatrně do tisku pronikly informace o soudním procesu s předáky Dělnické strany. Jednalo se pouze o krátké a neurčité komentáře. Režim pochopil, že pro opozici je informační embargo více drtící než negativní kampaň a pomluvy. O čem se neinformuje v masmédiích, to jako by v dnešní době neexistovalo, to si uvědomují i všechny ty potrhlé „celebrity“, a tak v rámci reklamy způsobují před bulvárem nahrané „skandály“.
Je opravdu deprimující za co se dnes člověk může dostat k soudu. Výroky, za něž jsou souzeni předáci DSSS, mi připadají vcelku umírněné. Systém prostě utahuje šrouby. Někdo může namítnout, že tresty jsou oproti podobným procesům za komunistů mírné. Ano, dnešní mocní pochopili, že nemusí člověka přímo zavřít. Jednodušší, méně pobuřující a mnohdy účelnější je ho profesně a společensky zlikvidovat, utahat a ekonomicky zruinovat. Proto se třeba soudy odbývají dále od bydliště dotyčného (není časově a finančně žádná slast muset dojet několikrát k soudu do vzdáleného města). Proto se sezení soudu neustále odročují, předvolávají další a další svědci. Z těchto důvodů se i udělují stále častěji vyšší finanční pokuty a náhrady. Cílem je člověka či organizaci finančně a duševně vyčerpat.
Stáváme se svědky stále více sofistikované diktatury. Média nám vnucují pokřivené styly života a jimi tvářená společnost nás nutí, ať chceme nebo nechceme, se částečně přizpůsobovat. Běžní lidé se dobrovolně za jásotu dostávají do pozlacené klece bezbřehého konzumu, neustálého beznadějného shonu za předkládanými sny. Těch pár, co odolává, je vyřazováno na okraj společnosti do osamění, a když do ústraní a mlčení neodcházejí dobrovolně, jsou špiněni či ničeni společensky, ekonomicky nebo trestáni i drastičtěji. Vítejme v demokratůře!
Situace však není beznadějná. Nic netrvá věčně. Už dnes jsou vidět prvé ekonomické problémy, které se daří řešit pouze pomocí finančních a účetních machinací a nezměrným zadlužováním jednotlivých státu. Tohle je však pouhé oddalování něčeho nevyhnutelného. Do doby, než dojde v důsledku krachu ekonomiky ke změnám, musíme pracovat na tom, aby zůstaly naše myšlenky co nejvíce ve společnosti zachovány.