Mnozí si naivně namlouvali, že hořící pařížská předměstí jsou vzdálená. Jiní stále vidí problém pouze v muslimech. Naivita, nalhávání si je dnešní společnosti vlastní. To je daleko, to se mě netýká, a pak když přijde na věc, zmůžou se tihle přitroublí přizdisráči na pouhé nadávání u piva nebo zlostný výlev v diskusi pod článkem. Hlavně že nám v TV ještě dávají ty báječné telenovely či fotbal hemžící se exotickými hráči.
Ani u těch voleb, které stejně mnoho změnit nemohou, nenajdou dostatek odvahy. Raději volí kašpárky a zloděje v beránčím rouše, slibující lepší nezadlužené zítřky, hlavně proboha ne ty zlé extremisty. Levice si na potírání extremismu a preferování menšin přímo zakládá, státotvorná pravice rovněž, jen o tom tolik nemluví. Populisté se vyhoupnou do sedel sliby o zamezení zneužívání sociálních dávek, a nakonec se chovají, jako by asociály byli důchodci a rodiny s dětmi. Tam a u zaměstnanců se dobře a snadno bere, jinde by mohl zaznít pokřik o rasismu, a to si žádný uvědomělý politik nevezme na triko.
A stále dokola. Situace se zhoršuje, problémových míst a problém tvořících jedinců nezadržitelně přibývá. Oni nejsou zas tak hloupí, aby si nevšimli podpory, které se jim dostává od různých vládních a nevládních organizací. Když psa nedržíte zkrátka, tak vám prostě zvlčí. S jídlem roste chuť a médii předkládaná výjimečnost jistých budí u nich pocit beztrestnosti. Útoky jsou tudíž stále brutálnější a častější. Dostali jsme se do stádia zlomu strašlivého sociálního konstruktu. Neoliberální mýtus o rovnosti a stejnosti všech se nezadržitelně hroutí, to si začínají uvědomovat i někteří vrcholní politici.
Teď je jen otázkou, zda se vzmůžou na nějaké řešení. Nejspíše předvedou pouhá teatrální populistická gesta a oddalování nevyhnutelného, stejně jako ekonomové v případě hroutící se ekonomiky. Zlenivěli jsme, stáhli se do svých imaginárních ulit pofidérního blahobytu a pouze boj o přežití, který dříve či později nevyhnutelně nastane z nás může opět udělat hrdé příslušníky evropských národů.