Skuteční teroristé = lidskoprávní nadace

S Klausem se v mnohém neshodnu, ale plný souhlas mohu dát jeho staršímu varování, že různé nadace, kterým nedal nikdo žádný mandát, nikdo je nikdy nezvolil, si uzurpují stále více moci. Stačí, aby nějaká lidskoprávní organizace prohlásila, že diskriminujeme Rómy a všichni, včetně politiků, se z toho mohou zjančit. Nikdo už nezkoumá, jak k tomu daná organizace došla a co je vůbec zač. Skupině, kterou tvoří pár pomatených neoliberálů, se tímto za případné podpory spřízněného novináře podaří značně ovlivnit výkon státní správy.

Levicově-liberální tvůrci lepších zítřků tuto možnost vydírání zbylé společnosti pochopili převelice dobře a s postupem času se jim to daří více a více. Těchto různých nadací vzniká jak hub po dešti, některé se staly už i všeobecně známými. Možná z počátku tu byl i nějaký aktivismus a idealismus, ale postupně to přerostlo v pouhou honbu za ziskem a v zaměstnávání těchto jinak neupotřebitelných opruzů a flákačů. Prosazování zvrácených myšlenek spojit s dobrými bydly je zřejmě nejen pro ně ideál. Poslední dobou však již vzniká tak trochu přetlak. Evropské a státní fondy, dary naivních nebo prospěchářských sponzorů již nestačí tuto armádu darmožroutů uživit. Nastává konkurenční boj. V rámci zviditelnění se musí zacházet stále do větších absurdností a dělat více povyku.

Ekoteroristé haraší zbraněmi pomalu kvůli každému pokácenému stromu, lidskoprávní extremisté řvou za každé škaredé podívání se na cikána či homosexuála. Kola nadačního průmyslu se roztáčí do stále větších obrátek a k jejich pohonu je tudíž  třeba více a více paliva. Možná nám zde vzniká i tzv. „šedá ekonomika“. Zaplať a my se budeme dívat na druhou stranu, mnohé případy by tomu nasvědčovaly. Jak to, že jednou něco do očí bijící  projde a podruhé se spustí kvůli drobnosti děsivý pokřik?

V kapitalistické konzumní společnosti je na zisku a osobním prospěchu založeno vše. Musím se tedy usmívat, když členové všemožných nadací mluví o svých vznešených cílech. Jde jen o vytvoření pocitu viny a přinucení lidí k platbám. Stejný princip, jak za křesťanů fungovaly odpustky. Mnoho radostně platí, a i když se tomu vzpíráme zaplatí za nás stát z našich daní. To už bych snad dal raději peníze přímo cikánům, a ne těm co jich mají plnou hubu a přitom si na nich pouze založili živnost.

Napsat komentář

Zjistěte více z WhiteRenaissance.org

Přihlaste se k odběru a pokračujte ve čtení. Získáte přístup k úplnému archivu.

Pokračovat ve čtení