Be happy

Na ulicích, v hospodách, ve škole či pracovním procesu potkáváme přerůzné lidičky. Mnozí z nich nasazují vytrvalou masku permanentního štěstí. Člověk neví u těchto bezbarvých individuí, zda se jedná o přetvářku, působení drog či křeč. Někdy dovednou pozvednout náladu, mnohdy jsou svou neustálou snahou o „přátelení se“ spíše otravní. Člověk pochybuje zda jsou opravdu šťastní tak, jak okázale dávají najevo nebo utíkají z reality či přímo tvrdě podlehli intoxikaci moderních „hippie“ ideologií.  Nicméně zde platí poznatek, že tito lidé jsou dost často v běžné společnosti oblíbeni.

Nevím,  jestli se tedy jedná o cílený záměr, jak propagovat „levičácký“ způsob života nebo jen duševní stav vyvolaný kdo ví čím. Každopádně nebude na škodu se nad tím zamyslet. Dnešní doba je změkčilá,  být razný a zásadový se prostě nenosí. Media nám do hlav tlučou vzory šťastných lidiček, řešících s hranou vážností podstatné věci, jako např. zda si na sebe vezmou světlý nebo tmavý svetr. Reklama je založena na tomtéž. Štěstí dosáhneme pojídáním sekané v housce a pitím předražené koly v rychlovýkrmně amerického stylu. Banky nás činí šťastnými, že nám za pomocí úvěru umožní si splnit sen. Všichni jsou tu jen kvůli našemu štěstí, zisky jsou vedlejší.

To musí zanechat následky. Hrané štěstí se stává synonymem úspěchu. Smějí se všichni kolem, musím taky, přeci nebudu vyčnívat z davu. Ten věčně smějící se, tedy určitě úspěšný člověk, musí mít správné názory. Usmívající se davy evokují pocit šťastné společnosti. Otupí nespokojence pocitem, že jsou ve své naštvanosti menšinou. Je jedno, jak se toho dosáhne. Zda snadnou dostupnosti a tolerancí skutečných drog, vymýváním mozků prostřednictvím TV a pokleslé kultury nebo jen umožněním nákupních orgií na úvěr. Metody ovládání davů a tvoření „virtuální“ reality jsou stále dokonalejší.

Jak s tímto bojovat? Rozhodně se člověk nesmí stát zatrpklým mrzoutem, který se straní společnosti. Na pořekadlu „s úsměvem jde všechno lépe“ určitě něco bude. Nelze být jen naštvaným a stále nadávajícím protivným jedincem. To však neznamená, že bych doporučoval tupě a odevzdaně s křečovitým úsměvem proplouvat světem.  Za své názory a práva musí být člověk připraven se bít. Zlost patří k životu stejně jako radost. Chce to prostě jako vždy najít nějaký ten zlatý střed.

Leave a comment