Myšlenka sjednoceného světa není ani nová ani hloupá. Ze širokého spektra pokusů si z historie dovolím pro ilustraci vypíchnout Římskou říši, která ve svém zlatém věku sahala od Afriky po Anglii a tzv. Třetí říši.
Pokud jde o příčiny zániku, lze u Římské říše uvést tyto důvody. Byla vytvořena násilně pomocí systematické agrese dobře organizovaných a vycvičených legií. Cílem byl blahobyt římských občanů, s tím související přísun otroků, surovin apod. V závěru byla říše již tak rozlehlá, že ji nebylo možno vojensky udržet. K tomu lze připočíst i boj o politickou moc mezi senátory a degeneraci římské aristokracie. Navíc v Římské říši zapustilo kořeny křesťanství, které (na rozdíl od křižáckých výprav, kdy zabít muslima nebyl dle pokynů papeže hřích) římské násilně-koloniální politice, založené na tvrdosti a nelítostné krutosti legií, příliš nepřálo. Existuje i názor, že Římská říše funguje nadále, jen se přejmenovala na Katolickou církev (Svatá říše římská). Co se týče Třetí říše, ta byla samozřejmě budována v zcela odlišných podmínkách. Ovšem jsou zde určité paralely. Na počátku stojí skupinky frustrovaných vojáků (jejich původní jednota se později rozplynula v boji o koryta a mocenský vliv), tíživá sociální situace pod Verssailleským diktátem a skupina Thule. Po upevnění moci dochází k vojenské expanzi, která byla od počátku plánována, už vzhledem k počáteční obnově hospodářství na dluh, založené na budování pozemních komunikací a zejména masivní zbrojní výrobě. Po počátečních úspěchů této koloniální agrese, dochází ke kolapsu z následujících příčin – otevření více front, bez řádného zabezpečení, svěření velení jednomu fanatickému sebestřenému jedinci, prosazování německého šovinismu a krutostí na dobytých územích,. Autor této úvahy se domnívá, že i tato říše by dřív nebo později zkolabovala. Proč? Nikdo netvrdí, že život na kmenové bázi v období předkřesťanského rodnověří nebyl krutý, při válkách mezi kmeny se brali zajatci, kteří následně sloužili jako otroci. Toto však bylo dáno především krutostí tehdejší doby, nikoliv podstatou rodnověří. Vedení Třetí říše však i zneužilo pozitva rodnověří (její symboly a některé principy) k dobyvačné agresi vraždění a týrání lidí jen z důvodu rasové odlišnosti. Spousty lidských otroků se podílelo na budování této říše, přičemž získání k statusu otroka stačilo jen být válečný zajatec, rasově odlišný jedinec nebo mít jiný politický názor. Stěžejní myšlenkou rodnověří by měla být ochrana a rozvoj svého rodu (či většího celku – národa), nikoliv však na úkor jiných společenstev s cílem celkové harmonie universa (čili snaha o řád proti chaosu a destrukci). Klíčová snaha je optimalizace v universu, ne destrukce a chaos (viz miliony mrtvých, destrukce a znečištění přírody těžkou technikou,.). Není ani cílem ušlechtilá myšlenka (u Třetí říše nelze ani o tomto hovořit, poněvadž od začátku šlo primárně o agresivní německý šovinismus, tzn. egocentrický zájem německého národa a německou koloniální politiku pod záminkou obranného boje proti “židovské plutokracii”), při realizaci které by se prolévala krev nevinných a vyvolávala destrukce. Toto je třeba nesměšovat např. s nutnou obranou vlastních altruistických hodnot (u již fungujícího řádu postaveného na idealismu) v případě vnějšího či vnitřního napadení (tzn. bez expanze) a aktivní ochranou idealistického řádu (viz níže) a se stavěním aktivní bariery proti negativní energii (nihilismu, egocentrismu, poživačnosti, konzumu, destrukční činnosti, zneužívání cizích produktů-obecně).
Spirála negativní energie, vytvořená destrukcí (agresivitou, nečestným jednáním,.), se dříve či později vrátí k původci. To platí principiálně i o využití životního času k vlastnímu komplexnímu seberozvoji za účelem altruismu a harmonie universa. I dnes můžeme vidět snahu o budování říše. Ovšem jinou, sofistikovanější, ale o to účinnější metodou. Tvorba není viditelně lemována miliony mrtvých, což je jistě pozitivní. Je však třeba vědět jakou formu by tato říše měla mít a kdo bude určovat její pravidla. Každý, kdo je schopen, se kriticky podívat na svět, musí vidět metodu, s jakou se postupuje. Ekonomický základ současného světa je postaven na liberální formě kapitalismu, což znamená na krátkodobém materiálním zisku nadnárodních společností (bez ohledu na lidské zdroje a přírodu), které jsou tím reálným činitelem, který určuje běh světa (vládnoucím činitelem v pozadí). Díky důkladné mediální masáži (o dnešních možnostech si Dr. Goebbels mohl nechat jen zdát), degeneraci všudypřítomným konzumem (na úkor sebekázně, jen pro větší požitkářství), strašení terorismem, nezaměstnaností, krizemi (tyto se bohužel jeví reálně), odváděním pozornosti různými rádoby napínavými seriály, soutěžemi, srdceryvnými příběhy, volebním divadlem, vhodnou úpravou školského systému se postupně z lidí dostávají poslední zbytky zájmu o vlastní základní soběstačnost, identitu, kořeny a rodnou zem. Logickým vyústěním je, že ten, kdo neví čí je, nemá jediný opěrný bod, je závislý na konzumu a systému, bude poslušný a ovladatelný jak ovce. Druhou věcí je, že liberální kapitalismus, který ve své touze bude chtít stále větší a větší materiální zisk, levnější a levnější a pracovní sílu, zároveň více a více nadšených konzumentů a bude pokračovat v drancování přírody, nemůže fungovat do nekonečna. Závěrem je třeba dodat, že cílem by měl být jasný řád, který je založen na idealismu, poctivosti, odpovědnosti, sebekázni a vůli lidí odvážných, čestných, neagresivních, emočně stabilních, praktických, schopných účinně řešit problémy denního života, usilujících o svůj komplexní seberozvoj, vyznávajících kolektivní životní strategii s podporou řádných a odpovědných rodin a se zohledněním rodových (národních) vztahů, kterými se utužuje kladný vztah k životnímu prostředí, rodné půdě (zdroji obživy), rozvíjí se vlastní svébytná kultura (tato však musí splňovat podmínky neagresivity a absence snahy o expandování na úkor jiné svébytné kultury) s klíčovým jednotným cílem vzájemné všestranné spolupráce jednotlivých svébytných národů (etnik) a optimálního neagresivního začlenění lidstva jako celku v rámci universa. S vybudováním tohoto řádu, vzhledem k dosažené harmonii, lze očekávat i další pozitivní efekty (toto lze chápat i jako alternativní víru). Tento řád musí být svobodným rozhodnutím alespoň většiny (čili převýšení počtů nad egoisty a poživačnými konzumenty), což lze docílit jen (pokud uvažujeme o trvalé platnosti) neagresivně, vlivem šíření idealismu vlastním vzorem (sem lze zařadit odpor k zahálce, k dekadentní pseudokultuře-toto většinou není těžké rozlišit, ke konzumní zábavě, přehnanému materialismu a činnostem, které odvádějí pozornost od tohoto klíčového problému a naopak afinitu ke všem činnostem, které mohou problematiku podpořit, např. neziskové činnosti s altruistickým cílem, výběr slušného zaměstnání a jeho poctivé vykonávání, snaha o založení rodiny a výchova odpovědných potomků, vlastní komplexní seberozvoj bez egoistického pozadí, snaha o dosažení co nejvyššího společenského postavení s altruistickým cílem, férové, čestné a vstřícné jednání-samozřejmě k primárně férovým a čestným, nenásilné poskytování vhodných informací, týkajících se výše uvedených aspektů, tzn. jiný úhel pohledu na věc než je běžně mediálně předkládán,.). Za zmínku a zamyšlení stojí i cyklická teorie, kterou prakticky dokazují dějiny a dle které se postupně vytváří větší celky, aby se pak znovu rozpadly na menší a tak znovu a znovu (taktéž střídání volnějších poměrů s tzv. diktaturou). Tento circulus vitiosus by mohl, vyjma úplného vyhlazení lidstva přírodní či lidmi vyvolanou katastrofou, narušit řád s hodnotami výše popsanými. Jiných cest není.