I
RA, Fenian Brotherhood, vlastenectví, fenianismus, keltská krev, útlak a bezpráví atd. Pojmy známé i neznámé. Všechny spojuje jedna zem a jeden národ – Irsko a Irové. Jim se věnuje další díl evropského národopisu, který čerpá ze zeměpisné edice Evropa z roku 1912. Jen těžko může někdo mluvit o nutnosti evropské solidarity mezi národy, aniž by si přečetl něco z jejich historie. Následující více než sto let staré informace dokazují, jak málo toho dnes víme o smutných osudech jednoho z nejstarších kmenů Evropy.
Důležité upozornění:
Celý původní text bude vždy v uvozovkách a psán kurzívou a je přesně opsán jako v originálu. Není v něm žádná gramatická chyba nebo překlep. Je tak zachována originalita říšské češtiny. Moje vysvětlivky k textu budou vždy jen v hranatých [..] závorkách.
—
“Obyvatelstva irského ubylo od r.1900-1906 o 300.000 osob; od r. 1845 z 8¼ mill. kleslo na 4⅓ mill. osob. R. 1891 bylo v Irsku prázdných 70.000 domů. Čísla tato dojemně mluví o smutných poměrech hospodářských a sociálních v nešťastné zemi. Nejsou odůvodněna nutnými podmínkami přírody jako spíše truchlivými dějinami národními. Irové totiž nikdy nemohli se spřáteliti s myšlenkou poddanství, jakkoli již r. 1171 Angličany byli podmaněni, a země Irská byla v jejich moci. Vždy opět vznikala obrovská povstání lidu, ale národ marně krvácel, neboť přicházelo po potlačení vzpoury k novým dělbám pozemkův a strašným perzekucím. Po povstání r. 1691 přes 400.000 ha půdy Angličané rozdělili mezi sebe. Tak přešla ponenáhlu skoro všecka půda irská do rukou anglických lordův, a irský sedlák stal se nájemcem svého majetku vlastního. Nyní náleží osmi stům majitelů půdy přes polovici ostrova. Bezpříkladná a o pomstu volající byla bezpráví, jichž dopouštěli se majetníci půdy, kteří nebydleli v Irsku, nýbrž v Anglii a tu žili pohodlně z výtěžku pozemků, na nichž Irové pracují jako nájemníci. Jsou silni, urostlí, ale chudi, bydlíce v bídných chatách, v bezmezné nevědomosti a hrubosti [myšlena nevzdělanost a primitivnost; v jiné kapitole je uvedeno u Irska až 20% analfabetů], hotovi vždy opustiti rodnou zemi, když tíha okolností je k tomu nutí. A přece Irsko vyznačuje se přebytkem obyvatelstva, poněvadž nedostatek průmyslu a stálé dělení půdy v drobné usedlosti jim ani živobytí nezajišťuje. Poněvadž Angličané vždy pohlížejí na ostrov jako na zemi podrobenou a ujařmenou, ničeho nečiníce pro její rozvoj, také Irové nemají zájmu pro její zvelebu.”
“Rozhořčení a častá nouze pudily tedy Iry z vlasti, a vystěhovalectví dosahovalo v letech padesátých, šedesátých a sedmdesátých minulého století i 100.000 osob za rok. I v cizině zachovali si Irové lásku k vlasti a snahu odloučiti se od Anglie. Tak vznikl r. 1863 v Anglii tajný spolek Feniů (keltské slovo fenee znamená obra, válečníka)…” [z něj vznikl pojem “Fenianismus”, označující irský nacionalismus; popud k němu dal spolek založený r.1858 v USA – Fenian Brotherhood; tento spolek použil v americké občanské válce r.1866 poprvé akronym IRA]
“Irové jsou původu k e l t s k é h o; ale pouze keltsky mluví dnes již jen asi 100.000 osob v západní části země (700.000 až 800.000 obyvatelů mluví keltsky i anglicky). Liší se tudíž od Angličanů kmenovým příslušenstvím… Na severu a východu irském žijí germánští Angličané, usadivše se zde pevně a zatlačivše odtud původní obyvatelstvo na západ. Na východě převládá tudíž lidstvo krve anglické, protestantské, na západě krve irské, náboženství katolického. Jako u Keltův antických, tak i u Keltů moderních patrný jest enthusiasmus [“šílet nadšením”], jenž však brzy opět se uklidňuje. Pokud se týče vlastenectví, není na světě národa, jenž by byl nedůtklivější Ira.”
“Irsko jest na nižším stupni vzdělání nežli Skotsko, a zdá se, jakoby Britové na tomto ostrově chtěli ukázati, čeho lze dokázati vládou, jíž bližší jsou trpící v cizině, na př. Armeni v Asii, nežli obyvatelé ve vlastní zemi.”
Příště o Anglii…