Dánsko a Island. První část pojednávající o národopisu Skandinávců. Společenství bývalých loupeživých námořníků, dobyvatelů a obchodníků, známých v dějinách nejčastěji jako Normané, Vikingové či Varjagové. Jejich národopis je pro našince mírně nepřehledný, jako národopis Slovanů pro mnohé Seveřany. Text čerpá z úvodního dílu zeměpisné edice Evropa, vydané v roce 1912.
Důležité upozornění:
Celý původní text je označen uvozovkami a kurzívou a je přesně opsán podle originálu. Není v něm žádná gramatická chyba nebo překlep. Je tak zachována originalita říšské češtiny. Vysvětlivky k původnímu textu jsou v hranatých [..] závorkách.
—
Dánsko:
“Dánsko zvláštní polohou svou stalo se národnostním mostem mezi Skandinávií, Německem a ostatní střední Evropou již v dobách nejdávnějších.”
“…Kulturní a politická důležitost království vyrostla pádem hansy a unií Kalmarskou. Leč hrdosti dánské nehodlali snášeti Švédové a v polovici XVII.stol. se odtrhli. Ještě r. 1658 nejjižnější Švédsko, jehož obyvatelé bližší jsou Dánům nežli Švédům, bylo částí země Dánské… R. 1807 Angličané dobyli Kodaně, zničili dánské loďstvo válečné i obchodní a tak připravili Dánům úplnou zkázu. R. 1814 osvobodili se Norové…”
“Jazykem, jímž do r. 1000 mluvili všichni Seveřané, byla norština r. 1000 po Kr. rozštěpená v norštinu západní (jíž hovořili Norové a Islanďané) a v norštinu východní (jíž hovořili Dánové a Švédové). V době tří století po tom vyvinul se zvláštní spisovný jazyk dánský, jejž přijali též nynější Norové.”
“Dánové nezapřou v zevnějšku svém původu germánského. Jsou vysoké postavy, silní, statní a pravidelně stavění, rusých vlasů, bílé pleti a očí jasně modrých. Jako hlavní znaky povahy jejich označují se: vytrvalost, udatnost, rozvážnost, praktičnost a touha po vědomostech. Vzdělání lidové dosahuje ideální výše. Nenajdeme totiž v zemi dospělého člověka, jenž by neuměl čísti a psáti.”
“Všeobecně považují se Dánové za lid živější a vnímavější, nežli jsou flegmatičtější Hollanďané. Kdysi nenasytní dobyvatelé stali se národem mírumilovným, málo podnikavým, ale v práci vytrvalým. Jsou pyšni a současně skromni, upřímní a veselí mezi rodáky, vážní a chladní ve styku s cizinci…”
“Jako všude i v Dánsku staré zvyky a kroje upadají v zapomenutí. Z venkovských slavností zachovává se dosud slavnost ‘ride sommer i by’, to jest uvádění jara do kraje…”
…
Island:
“Islanďané jsou potomci norských námořníků, kteří již v IX. stol. se usadili při západním pobřeží. Jakkoli jest jim krutě zápasiti s přírodou o živobytí, zachovali svůj národní ráz a jazyk a dodělali se vysokého stupně vzdělanostního. Staré pověsti a podání zachovaly se v živé paměti.” [než Norové upadli na významu a dostali se na dlouhá staletí pod kontrolu Dánska a Švédska, dokázali obsadit nejen Island, ale i Grónsko; tam s největší pravděpodobností připluli z Islandu koncem 10.století; poslední doložený záznam o norském osídlení v Grónsku je církevní zápis místní svatby z počátku 15.století; Norové jsou také zaznamenáni v kanadském Newfoundlandu, kde byly odkryty pozůstatky jejich sídel z 11.století]
“Islanďané jsou dosud nejčistší Germáni, a řeč jejich hlaholí právě tak čistě a neporušeně jako řeč prvních osadníků z r. 874 po Kristu. V malých změnách podobá se jazyk islandský nejvíce jazyku dánskému a švédskému, jenž se ve středověku z dánského vytvořil. Velikou příbuznost jeví též s angličtinou a němčinou.”
“Ostrované vyznačují se všeobecně vysokou a statnou postavou. Povahou jsou lidé mírumilovní, dobrosrdeční, pohostinští, proti cizincům zdrženliví a každému tykají… Jako Dánové vůbec, Islanďané s pýchou znají se k nehostinnému ostrovu jako k své mateři. A vystudují-li v cizině, dosahují-li nejvyššího vzdělání, rádi vracejí se na Island, rádi přicházejí do země ztrnulého sněhu a ledu umřít a dát se pohřbíti. Vábí je na Island nesmírná láska k domovině, jež drsná sic, přece svobodná a krásná jest ve své zamlklosti.”
“Obyvatelstvo nabylo všeobecného vzdělání, znalosti dějin národních a zdravého názoru pro život… Všeobecné vzdělání velice podporují islandské noviny. Poslové aspoň jednou za čtvrt roku donášejí je i do nejvzdálenějších končin a způsobují venkovanům velikou radost. Obsah novin lidé studují a seznamují se s kulturou ostatního světa. Dále lze nalézti v každém statečku několik svazků starých pověstí islandských, jež častým čtením skoro každý umí nazpaměť.”
“Starý kroj národní po většině vymizel. Lid šatí se dle toho, jak se šatí v Kodani.”
“Na omylu byl by ten, kdo by se domníval, že Islanďané podobají se Eskymákům, kteří bydlí po většině v zemních brlozích… Island je ve spojení se vším světem a není již zemí, kde ‘lidé pijí rybí tuk a odívají se v kůže sobí, tulení a mroží’…”
…
Příště: Desátý, závěrečný díl. Popisem Norů a Švédů uzavřeme výběr evropského národopisu ze zeměpisné edice Evropa z roku 1912.