Propaganda, které se zpracované davy přizpůsobují, drtí i národní hnutí. Přidáme-li k tomu vliv stupňující se represe, tak se mnohé pronárodní směry a skupiny dostávají na úroveň běžného multikulturně korektního mainstreamu.
Začínáme tvrdit, že jsme si všichni rovni a musíme pouze podporovat zachování odlišnosti! Někteří jdou ještě dále a přistupují na žvásty, jak i někteří mimoevropští přistěhovalci mohou být přínosní. Odtud již není daleko ke směšné smyšlence, že stačí evropská města rozdělit na jednotlivé etnické samosprávné enklávy. Jestli tohle není anarchismus a defétismus jak vyšitý, tak už nevím. Ano, ke všemu tomu nás tlačí multi-kulti propagandou zpracované okolí a snaha v něm přežít. Má to však význam, když tak popíráme své já a historické zásady?
Podobně je tomu ve stylu oblékání, hudby a trapné snahy o pronikání do různých módních subkultur. Zažil jsem to už kdysi s SKA, kdy si někteří „skins“ přečetli ve stylu SHARP laděné články o jamajském původu skinheadské hudby a stylu. S hrůzou jsem pak poslouchal jednoho „anarchistu“, jak mi popisoval skiny na koncertě vážně sledující dreadaři vyluzovanou černošskou hudbu. Tenkrát se to naštěstí příliš neujalo a zřejmě se neujme ani kroucení se v negerském stylu po nákupních centrech. Anebo, že by tohle byl způsob jak položit Systém? 🙂
Občas mi totiž připadá, že národní hnutí nemá vůbec dlouhodobě vytýčený směr. Jako topící se neustále chytáme stébla a zoufale se upínáme na kdejaké třpytivé pozlátko. Zatímco se opíjíme nadšením z toho, že se nějakého poskakování ve stylu elektronické hudby zúčastnilo i pár vyhulených puberťáků s dlouhými kšilty, tak si nevšímáme, že se nám odcizují běžní lidé. Lid, který potřebujeme k prosazení našich myšlenek, nezískáme čmáráním po zdech, směšným oblékáním a extravagantními styly. My se nesmíme vyčleňovat ze společnosti, ale naopak se do ní včleňovat a stát se její nedílnou součástí a přitom si zachovat své smýšlení a zásady.
Nebojím se tedy říci všem těm trendy stylařům. Polibte mi … .