Vytváření nových elit

Hned v úvodu se chci zmínit, že zde nebudu rozebírat vyšší či světové elity. Těmito se neurčitě zaobírá spousta jiných serverů a s jediným výsledkem, že vlastně ani pořádně nic určitého nevíme. I když, všímavý člověk vytuší i tak až mnoho. 😦 V tomto článku se mi jedná o místní elity. O lidi, kteří určují chod společenstva na úrovni obcí, úřadů, firem (max. menších územních celků), a vlastně tak tvoří spojovací článek mezi těmi tajemnými v pozadí a námi prostými lidmi.

Nejprve bych začal minulostí. Ne zas tak dávnou, kdy se člověk mohl dostat na výsluní v naprosté většině pouze díky svému šlechtickému původu. (K něčemu podobnému by se ostatně tvůrci NWO možná rádi vrátili.) Začnu tedy až revolučními změnami 19. století, kdy začaly být svrhávány mnohdy nadnárodní monarchie a počaly se vytvářet státy a společnost na národním principu. Tehdy se radikálně uvolnily i vzdělávací a společenské poměry a přístup ke vzdělání a k vyšším místům získalo mnohem více obyvatel. Prostě o zastávání vyšších postů nerozhodoval již jen původ či bohatství, ale i prokázání patřičných schopností.

Vývoj šel dále a okruh osob, které v případě svých schopnosti a píle mohli vystoupat výše, se neustále zvětšoval. K určitému omezení u nás došlo za komunismu, kdy byl potřeba i patřičný dělnický původ nebo raději rudá knížka, takže ke kariérnímu postupu bylo nutno přidat trochu přetvářky a silnější žaludek, ale stále to nějak s ohnutým hřbetem šlo. Po pádu komunismu postupně dochází k změně, mocným v pozadí zmizel vlastně jediný konkurent, a tak stále zřetelněji vystrkují svoje růžky.

Sociální rozdíly se neustále více a rychleji zvětšují a vytváří se zde nová elita. Na začátku 20. století byli elitou doktoři, učitelé, vyšší úředníci atd. Tedy lidé, kteří museli disponovat určitou inteligencí, a společnost po nich požadovala zachovávání jistého morálního kreditu. Kdo však tvoří dnešní elitu? Kdo jiný než „kšeftmani a podnikatelé“, povětšinou to lidé mdlého rozumu, kteří necítí žádnou odpovědnost, morální zábrany a tudíž se nebojí do toho jít. Jejich kvalifikací je kolikrát, jak nadneseně říkám, to, že „udrží v ruce kladivo, a nebojí se s ním co největší silou, do čehokoliv třísknout.“ O dodržování nějakých morálních zásad, slušném chování k těm níže postaveným a ohleduplném vystavování svého většího bohatství (kolikrát ne příliš poctivě získaného) na obdiv ostatním, u většiny z nich nelze vůbec mluvit. Většina dnešních etablovaných stran je nositelem těchto snah, kdy je klasická střední třída minulosti (nejen inteligence) odsouvána neustále více do pozadí. Zde k žádnému snižování daní nedochází a spíše jsou odebírány klasické jistoty a výhody, které této nosné třídě státu zaručovaly její existenci. Naopak, všehoschopní „rádoby podnikatelé“ jsou zvýhodňování nižšími daněmi, možností větších odpisů a třeba i tím, že „finančák“ i další úřady po nepoctivých jdou nějak tak s menším úsilím.

Dle mého úsudku k této výměně „elit“ dochází z prostého důvodu. Kdo bude vykonávat příkazy mocných v pozadí horlivěji? Inteligentní a zásadový člověk, nebo hochštapler, který došel ke svému majetku díky své pokřivené osobnosti? Svědomitý a rozumný člověk si bude nad dalším vývojem klást otázky a hrozí zde, že se vzhledem ke svým morálním zásadám vzepře něčemu, o čem usoudí, že společnosti škodí. Zato bezcharakterní a bezduchý jedinec nad příkazy nepřemýšlí a je schopen aktivně vyjádřit vděk těm, kteří mu k bohatství dopomohli. Strach ze spravedlivé odplaty od okrádané většiny ho totiž činí více než loajálním.

Světová elita, aby mohla realizovat své plány, potřebuje roztříštěnou společnost a oddané pomocníky. A k tomu jsou tito nemyslící zbohatlíci s ostrými lokty a bez zásad ideální.

Leave a comment