Události posledních dnů mne natolik rozhodily, že jsem začal sám nad sebou vážně přemýšlet, zda jsem zcela zdráv a normální. Mlčky a s otevřenou pusou pozoruji svoje spoluobčany, aniž bych rozuměl jejich chápání podstaty věci. Snažil jsem se proniknout na jejich myšlenkovou vlnu delší debatou a analýzou ovšem sám sebe nepochopen jsem došel k závěru, že jsem nemocen. Ano, nemocen a tou závažnou diagnozou je “NENORMÁLNOST”.
Už ráno, když nastupuji do MHD pociťuji první příznaky mé nemoci tím, že pohrdám zdravou většinou obyvatel, která si pročítá bulvární stoku jako je (Aha, Blesk atd.). Další nástup nemoci přichází v pracovním procesu při mé absenci v debatách o tom co se stalo v seriálech jako je (Ulice, Ordinace v růžové zahradě, Dr. Haus atp.). Bohužel ani po práci mne moje chmury neopouští, když jsem zhnusen ze stavu v jakém se nachází moje město a můj národ. Nemoc pomalu kulminuje při očním střetu s bezdomovci, narkomany, otylími studenty a ještě otylejšími dětmi. Ani u rodiny a známých nenacházím oporu jelikož všude přítomná normálnost je vrhla do druhého rohu ringu a v každém kole zápasu se mi nedaří alespoň na chvíli je infikovat virem nenormálnosti.
Není to snadné žít s touto nemocí ze které se mi nedaří vyléčit a stokráte se sám sebe ptám proč zrovna já? Musím sebekriticky uznat, že závidím normálním lidem jejich normální život v normálnosti a velice mne mrzí, že oni zdraví občané neberou ohled na moji nemoc a zoufalství. Všemožné sexuální odchylky či menšiny se tolerují, ale moji nemoc chtějí léčit nejlépe mojí smrtí!
Ptám se sám sebe kdybych mohl znovu nasadit roušku slepoty a nevidět ty co nám škodí, dokázal se radovat z ubohé zábavy na televizní obrazovce, znovu věřit tomu, že svobodně mohu říkat co chci, chtěl bych tuto roušku zpět?!
Není lepší žít ve sladké nevědomosti a věřit, že televize je jediný zdroj pravdy. Pravdy kterou již za mě jiní ověřili. Dokázat se smát nejnižší formě zábavy v podání sebe zvané celebrity. Prožívat uměle navozenou radost ze svátku vánočního konzumu nebo snad zažívat nefalšovanou Valentínskou lásku?
Musím říct, že je to jako v tom stupidním filmu Matrix, kde normálnost je Matrixem. Otázka se nabízí sama: “bylo lepší se probudit a spatřit pravdu nebo lépe je zůstat napojen?”.
John.Hornady