Musím se přiznat, že podobné odpovědi mě dovedou pořádně nazdvihnout ze židle. Obzvláště v poslední době, kdy se s nimi člověk setkává na každém kroku. Nesnáším totiž odevzdanost, která mnohdy hraničí s leností či přímo zbabělostí.
Společností se táhne „blbá nálada“, lidé jsou stále více nespokojení, a to zcela oprávněně. „Elity“ se chovají jak z řetězu utržené, nic jim není svaté a jejich jediným cílem je co nejvíce nahrabat. Jsou si jisty beztrestností a ví, že když se náhodou budou muset poroučet ze svého zlatého doupěte, tak se pouze přesunou do jiného. Spousta lidí si tohle uvědomuje, ale to je vše. Když už někdo zorganizuje nějakou demonstraci, tak si většina najde spoustu „důvodů“ proč se jí nezúčastnit. (Tím nemyslím jen „extremistické“, kde hrozí nějaká újma, ale i např. odborářské atd.). Jednou je moc horko, podruhé zase zima, a marasmus nás obklopující se prohlubuje dále. Jak by ne, lidé drží hubu, tak si mocní myslí, že mohou vše.
Už i v té hospodě se dost často nějak tak méně nadává. Na jednu stranu to chápu, tím pouhým nadáváním se opravdu nic nevyřeší. Jenže i v té hospodě se může domluvit „nějaká“ ta akce či lidé se strhnout k „nějakému“ činu. Pokud sklouzneme i zde pouze k neutrálnímu kecání o „honění se za mičudou“ či probírání jistě „důležitých kauz“ z Blesku, tak se posouváme k ještě většímu apatii. Měníme se v bezduché stroje, co si svoje odpracují, a pak tupě žerou jimi naservírovanou „zábavu“. Dnešní doba je o ubohosti a přetvářce. Trendy je nasadit neutrální happy úsměv – držet hubu a krok. Za komunistů to bylo povinné, dnes to mnozí činí dobrovolně, jen na základě všudy přítomné propagandy nebo touhy po kariérním postupu.
Další taktikou mocných je nespokojenost tak nějak rozmělnit. Obyvatelstvo prostě zahltit informacemi. Těch všemožných korupčních kauz je již tolik, že nám přijdou, jako něco běžného a už si ani nevšimneme, že nejsou dotaženy k potrestání. Jsou neurčitě všude kolem, lidé si na ně zvykají a berou je za nutnou daň, kterou je třeba přinést na oltář konzumu. Těch pár, co by přešlo k akci se pak zlomí bezmocí. Jsou udupáni stádem ženoucím se do nákupních center.
Otázka: „Proč se lidstvo dostalo tam, kde je?“ musí být směřována na filosofy či sociology. Já bych chtěl jen apelovat do pléna otázkou: Nestojí i přes výše uvedené, za to prožít život se ctí a mít nějaký vyšší smysl bytí? Příležitostí k boji je mnoho a kdo má vůli, ten si své bitevní pole jistě najde.