Při přemýšlení nad budoucností a směřováním dnešní společnosti si neustále kladu otázku, zda by skutečně návrat ke kmenovým a klanovým společenstvím nebyl opravdu tou nejlepší volbou? Byl by to samozřejmě svým způsobem návrat do minulosti. Je ovšem otázkou, zda je člověk schopen něco lepšího vymyslet? Mnoho filozofů už v dřívějších časech považovalo kmenová společenství za ideál lidské společnosti, který v člověku udržuje jeho pravého ducha a ušlechtilost, což naopak dnešní uspořádání potlačuje a vymycuje. Když se zamyslíme nad způsobem dnešního společenského života v tzv. demokracii, musíme jednoznačně dospět k závěru, že systém zcela nepokrytě a záměrně v lidech pěstuje sobecký egoismus ve smyslu každý jedinec sám za sebe. Převládá tak nechuť k nějakému většímu sdružování do aktivních skupin, pomineme-li tedy nejrůznější občanské spolky s pseudohumanistickým zaměřením, kterým jde v podstatě stejně jen o čerpání státních finančních prostředků a o pokryteckou všeobjímající lásku. V mnoha rádoby demokratických tiskovinách jsem se již setkal s plamennými prohlášeními o obrovském nebezpečí hnědnutí společnosti. O velmi nebezpečném posunu k fašistickým tendencím, kdy jsou příznivci návratu ke kmenovým spolkům přirovnáváni k neonacistům a totalitním ideologům. Samotné kmenové uspořádání je označováno za návrat na stromy, návrat do století opic. Za návrat k primitivismu a za nastolení diktatury ve stylu nacistické 3. říše.
Když se blíže podíváme na pisatele těchto článků je většinou jasné, že tito lidé by v kmenové společnosti žít nemohli a ani nechtěli. Poněvadž jde o nejrůznější ochránce lidských práv a menšin, až o parazity, kteří jsou víceméně na systému závislí a své zemi nejsou jinak nijak prospěšní. Kmenové společenství ve většině lidí samozřejmě vyvolává asociace o nějakém primitivním uspořádání ve stylu “práva silnějšího”, což je samozřejmě nesmysl, protože taková společnost by zřejmě neměla dlouhého trvání. Ten nebo ti, kteří vedou, nemusí a ani nejsou zákonitě vždy ti nejsilnější. Naopak, většinou se jedná o jedince, kteří v sobě spojují sílu, inteligenci a moudrost, přičemž pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí se např. podívat na uspořádání vlčích smeček. Tam rovněž neplatí, že pouze jedinec disponující brutální silou se stává vůdcem. I u vlků zde hraje roli více faktorů.
Kmenový spolek také ani zdaleka není o odstraňování slabých, nemocných či starých, což by zřejmě mohla spousta pseudohumanistů tvrdit. Právě naopak povinností kmene či klanu je se o tyto členy starat a nikoliv jak je zvykem v dnešní společnosti je odkládat do ústavů či domovů pro seniory. Hodně starých lidí umírá mimo svůj rodinný kruh, protože jejich děti na ně už neměli čas či nervy. Hodně postižených dětí končí v ústavech, protože se jejich rodiče zhrozili představy života s takovýmto úvazkem. Samozřejmě vím, že to teď poněkud zjednodušuji, že jsou případy, kdy to jinak nejde. Ale stejně je to také o odpovědnosti lidí, kdy např. lidé s nějakým fyzickým či psychickým handicapem by měli skutečně zvážit, zda musí mít děti. Dalo by se namítnout, že tato péče se děje právě touto formou, kde se na péči o tyto lidi podílí národ svými daněmi, ovšem zde právě dochází k onomu zřeknutí se odpovědnosti, protože volba je jednoduchá a lákavá. Přijde mi to hodně odosobněné a až nelidské vhledem k tomu, že spousta těchto lidí má rodiny a příbuzné.
Národ bych zde neviděl jako kmen. Národ je spíše něco jako svazek kmenů, sdružený za určitým účelem, ať již jde o obranu země či něco jiného jako například u starých germánských kmenů, které se sdružovali do religiózních a sakrálních svazků za účelem uctívání hlavního kultu. Časem tyto svazky nabývaly více politický charakter. Např. kmeny Marsů, Upiserů, Bruktererů a Tubantů měly společné centrum a svatyni bohyně Tanfany z něhož se později stalo centrum uctívání Wotana. Na Seelandu mělo jiných 7 kmenů posvátný háj, jenž byl zasvěcen bohyni Nerthus. Karel Veliký tedy při svém tažení proti Sasům zcela záměrně zvolil jako cíl dobytí a zničení saské národní svatyně, která se nacházela u Engern v posvátném háji Irminsäule. Zničil vlastně srdce a centrum saských kmenů. Kmeny tedy tvořily svazky, ze kterých se v pozdějších dobách vytvářely národy.
Myslím, že dnešní běžný prototyp člověka ztratil úctu. Úctu ke svému okolí, k přírodě, k bohům a konec konců i sám k sobě. Člověk také ztratil smysl pro odpovědnost za své činy. Právě v návratu ke klanům vidím ono naleznutí skutečné lidské svobody a podstaty která spočívá v tom, že člověk v potu a krvi nalézá sám sebe a svou duchovní podstatu. Člověk byl stvořen k lovu a k boji, byl stvořen k překonávání sebe sama a nikoliv k apatickému ležení u televizorů, kterým se vytváří masy jedinců s atrofovaným svalstvem a vymytým mozkem. Je třeba znovu obnovit posvátný princip ,”půda a krev” (Pozor! Tohle nemá nic společného s nacismem), neboť současné dění vede pouze k všeobecné šedi, kdy za chvíli celý svět bude stejný a nepoznáte, kde se vlastně nacházíte. Samozřejmě, že současný stav velmi vyhovuje hlavně politikům. Lidé si sice občas zademonstrují, zanadávají, ale dohromady národy stále tvoří jen stádní masu, která se chová jako dobytek na pastvě. Dokud je co žrát, tak se nic moc neřeší a chodí se k volbám, kde se stále dokola hází hlasy politikům, kteří před pár lety tvrdili, že braním si hypoték a úvěrů podporujeme státní hospodářství (ti samí teď káží o nutnosti se uskromnit). Pro mě osobně pojem “národ” v dnešní době už nic neznamená. Význam tohoto slova se kamsi vytratil. Stačí se rozhlédnout kolem sebe otevřenýma očima. Národ totiž tvoří buď silní jedinci či silné kmeny a ani jedno se v současnosti v tomto celku či národě ve větším množství nevyskytuje. Nebo se mýlím?
Mnoho lidí se může domnívat, že některá pohanská sdružení mají fašizoidní tendence. Zde dochází k obrovskému pomýlení – má totiž příroda sama o sobě tyto tendence a sklony? Někteří se mohou domnívat, že ano. Člověk byl až děsivým způsobem odtržen od přírody a jejího chápání, přitom z jejího lůna vyšel. Buďto se k Matce navrátíme a opět se jí budeme snažit porozumět anebo Jí budeme zničeni…