Nebudu se v této úvaze zaplétat do filozofických kliček či hledat vyšší smysl bytí, nýbrž se pokusím o pohled běžného člověka, který se svou prací snaží o co nejlepší život své rodiny a je tím pravým a odvěkým základem státu.
Veškeré dění se v rámci konzumní pokleslosti zvrhlo v jediné měřítko, jímž se dnes posuzuje vše. Na hrůzné přepočítávání všeho na nějakou finanční hodnotu a šílenou adoraci materiálního bohatství. Ne jinak je tomu v případě státu. Stále slýcháváme o tom, že se vše musí podřídit hospodářskému růstu. Politici posuzují kvalitu života jen podle jakéhosi ukazatele, kterým je HDP státu. To je však směšný pohled nadutých tupců, duševních mrzáků nebojím se říci nemocných lidí. Viď Kalousku?
Je smutné, že jsme si nechali vnutit tento náhled, jenže moderní propaganda je zdrcující. Přesto lidé minimálně vnitřně touží i po něčem jiném. Obecně bych to nazval jistotou a bezpečím. Toho se jim dostává stále méně a je zřejmě jen otázkou, kdy se dostaneme na kritický bod zlomu, protože konzumních pozlátek ubývá a naopak nejistot a nebezpečí přibývá. Ulice jsou stále více zapleveleny všemožnou kriminalitou, justice se změnila v opravdovou mafii. Jistot a to nejen sociálních, se již nedostává a poslední zbytečky ve zdravotnictví a sociálním systému jsou stále rychleji demontovány.
Lidem snad začíná docházet, že vůbec nezáleží na nějakém HDP, které tvoří zahraniční společnosti či tuzemští tuneláři a defraudanti. Poskytne snad člověku spokojenost pohled na vilu darebáckého podnikatele či úplatného úředníka? Těžko. Lidé již začínají pomalu chápat, že nám neustále předhazovaný „americký sen“ je šílená chiméra, která pouze ničí charaktery lidí a způsobuje neštěstí při honbě za zlatým teletem. Vždyť k životu stačí přiměřené bydlení, běžné auto a dostatek potravin. Není lepší dát přednost jistotám a ve volném čase moci se věnovat rodině či společenským zájmům? Zde se může snad zapojit každý. Srovnat si to v hlavě, přehodnotit priority a jít ostatním příkladem hodným následování. Ukázat, že spokojenost je jinde než v nadité peněžence a ne každý se musí podřídit nám ordinované morální a společenské devastaci. Pak i jiní pochopí, kde je skutečné štěstí a i tak můžeme nahlodat Systém tvořený mamon vyznávajícím odpadem i s tou jejich mediální masáží a navést lidi na to co přirozeně potřebují.
Chceme-li uspět musíme se zaměřit na tyto věci. Dát lidem minimálně naději na poklidný vyrovnaný život v budoucnosti. Pro to jsou pak schopni udělat mnoho i vrhnout se do boje. Do nebezpečí v naději na bezpečí, do nejistot ve jménu jistot budoucích.