Italští národovci si v těchto dnech připomínají výročí zavraždění nejúspěšnějšího italského pilota druhé světové války, majora A. Viscontiho.
Tento hrdina, který dosáhl 26 potvrzených vzdušných vítězství, zůstal věrný své vlasti, a když v roce 1943 král, monarchisté, katolická církev a kapitalisté zradili zbaběle vlastní zemi, bojoval za Italskou sociální republiku. Visconti zachoval věrnost Itálii a Ducemu až do samého konce války. Republikánské letectvo nebylo nijak moc velké, ale fašistům se podařilo i přes nedostatek paliva a špatnou kvalitu strojů znepříjemňovat nepříteli život.
Když jeho malé letce téměř na samém konci války na jednom severoitalském letišti došlo palivo a munice, promluvil ke svým kolegům a personálu: “Náš boj skončil. Jděte domů . Ale nezapomeňte, zač jsme bojovali…”
Letiště v té době už bylo obklíčeno komunistickými bandity. Komunisté měli samozřejmě zájem o letadla. Ty však fašisté odmítli vydat a zapálili je. Teprve po jejich zničení se major Visconti vydal do zajetí. Nikdy už ho nikdo z jeho přátel nespatřil… Komunističtí vrazi ho bez milosti zastřelili.
Major Visconti věděl, za co a za koho bojuje. Věděla to i spousta dalších vlastenců po celé Itálii. Nechtěli ve své vlasti ani komunismus, ani kapitalismus a ani vládu monarchistů a Církve. Chtěli svobodnou a velkou sociálně spravedlivou Itálii, za kterou bojovali už Garibaldi a Mazzini. Itálii, jež měla (a jednou snad zase bude mít) ve znaku Liktorské právo.