Zdánlivě člověk může nabýt dojmu, že se jedná o dvě různé věci. Já se domnívám, že nikoliv. Reklama se týká snahy o prodej spotřebního zboží a služeb a propaganda prosazuje politické názory. Styl a prostředky v obou používané jsou si tudíž velice podobné.
Dnešní konzumní doba, kdy je svět globálně pokryt sdělovacími prostředky, jež má v rukou úzká skupina majitelů, nahrává obojímu. Nadnárodní koncerny si jsou schopny finančně podmanit reklamní trh a tím odrovnat konkurenci, tedy i rozmanitost v nabízeném zboží. Ne jinak je tomu v propagandě, kdy se nám tu stále více vytváří jeden unifikovaný světonázor. Reklama dokáže udělat tržní hit z nepotřebného a nekvalitního zboží, které se navleče do hezkého a výrazného hávu. Propaganda nám vnutí názory, kterým nerozumíme, nechceme je , ale pod tlakem sdělovacích prostředků jsou nakonec přijaty za vlastní.
Stejné jsou i prostředky reklamy a propagandy. Škaredý politik se stejně jako zboží v neatraktivní obalu prodává výrazně hůře. Hitem reklamy i propagandy jsou děti. Zboží je dobré pro děti a politik zajišťuje dětem růžovou budoucnost. Stačí dát do reklamy rozzářenou dětskou tvář, uvést ji šišlavým hláskem a je úspěch zaručen. Nejinak je tomu v propagandě, kdy se popálené cikáně stalo účinnou zbraní multi-kulti propagandy. Lidské neštěstí se tak stává žádaným tržním artiklem, na němž se lze snadno přiživit a zviditelnit. Podobných reklamních či propagandistických triků bychom samozřejmě mohli uvést více. Zpravodajství, teď už prakticky na všech programech, spíše než seznamování s událostmi prezentuje, co si o nich mají diváci myslet a náležitě to doprovází vybuzováním emocí, lhostejno zda kladných či záporných.
V těchto oborech je faleš něčím zcela normálním a při cestě za vytýčeným cílem jsou všechny prostředky dobré. Stal se z toho obrovský byznys, ve kterém jsou zaměstnávány kvanta dobře placených a tudíž loajálních pracovníků, zabývajících se snad všemi obory lidské činnosti. Ti si pak samozřejmě svůj honorář snaží zasloužit a pracují bez náznaku objektivity tak, jak zadavatel káže. Jsou objevovány stále další způsoby a příležitosti, kde nám co nejúčinněji něco vtloukat do hlavy, že již téměř není úniku. Nejhorší na tom všem je, že si to ještě navíc těžce zaplatíme, ať už v ceně zboží, služeb či koncesionářských poplatků.
Přesto vidíme, že se občas na lokální úrovni dovedou prosadit výrobky i bez masivní reklamy a udržet ty kvalitní tradiční. A to i přesto, že v dnešní striktně komerční době je zisk jediným měřítkem. ( To platí pro všechny oblasti – od průmyslu až po kulturu). Podobnou naději v prosazení kvality bych vkládal i do politiky. Těch případů je žalostně málo (zejména v ČR, ale např. v zahraničí se již objevují), ale lidé jsou již reklamou či propagandou přehlceni, znechuceni a z těchto důvodů snad dojde postupně ke stále většímu omezení její účinnosti. Už nyní můžeme být svědky minimálně lhostejnosti vůči obojímu.