Obecně platí, že existují tři základní lidské rasy.
- Europoidní ( Běloši, ale i Arabové a Indové ) cca 45 % lidstva
- Mongoloidní ( Asiaté + původní obyvatelstvo Ameriky ) cca 40 % lidstva
- Negroidní cca 11 % lidstva
Zbylá 4 % tvoří smíšené rasové skupiny.
Rozdělení do tří ras je samozřejmě značně zjednodušující a nelze s ním souhlasit. Někteří taxonomové rozlišují 60 ( i více ) ras. Toto zjednodušení bylo použito pouze pro větší přehlednost.
Pseudohumanisty vykonstruovaný názor, že rasy jsou pouze sociálním konstruktem, v žádném případě neobstojí. Rasy jsou jasně odlišitelné nejen barvou pleti, ale i krevními bílkovinami, DNA, stavbou lebky atd. Rasy se mezi sebou liší ve více než 60 proměnných, přičemž mongoloidní a negroidní tvoří konce spektra, europoidní je uprostřed.
Podle genetických nálezů se moderní člověk vyvinul v Africe před 200 000 lety. K prvnímu rozdělení došlo před 113 000 lety ( mezi negroidní a mongoloidní/europoidní skupinu ). K rozdělení na větev mongoloidní a europoidní pak došlo před 41 000 lety.
Základem rozdílnosti ras je, že jiná prostředí, ve kterých se rasy vyvíjely, kladla různé nároky na přežití, a tudíž na selekci genů, které se podílejí na jejich odlišnosti. Ti, kteří migrovali z Afriky do Euroasie, se setkali s náročnějším prostředím , včetně poslední doby ledové, která skončila před 12 000 lety. U těchto skupin byly větší selekční tlaky na inteligenci, plánování, sexuální a osobní omezení. Genetické mutace, které se objevily, byly vyselektovány na základě podmínek, v nichž ta daná populační skupina žila, tak aby se maximalizovala její šance na přežití.
Při popisu vlivu prostředí na evoluci vycházíme z tzv. klimatické hypotézy. Poněvadž tato hypotéza se nám jeví jako nejpřijatelnější k vysvětlení rozdílnosti ras.
Kolonizace mírných a studených zeměpisných šířek vedla k větším požadavkům na inteligenci.
Hlavní roli hrálo :
– obtížnější obstarávání obživy
– nutnost budování obydlí
– přežití v zimě
Rozdílné prostředí kladlo odlišné nároky na selekci genů podmiňujících kooperaci, plánování, altruismus a schopnost odložit uspokojení. V Euroasii se lidé museli více spoléhat na lov než na potravu získanou sběrem. A při lovu je samozřejmě spolupráce mnohem důležitější než při sběračství. Nutnost spolupracovat při lovu a následné dělení kořisti selektovalo geny pro sociální chování.
Nutnost lovit přispěla k :
– utváření koalic mezi muži
– rozvoji recipročního altruismu, sociální výměně ( úspěšný lovec se podělil s méně úspěšnými, v případě jeho neúspěchu při dalším lovu dostal zase od nich )
– dělbě práce
– rozvoji nástrojů
Jedinec zvýšil svoji zdatnost tím, že byl poctivý a kooperativní. Rovněž schopnost plánovat do budoucnosti je v teplých krajích, kde je potrava dostupnější a rychleji se kazí, pod mnohem menším selekčním tlakem, než v chladnějších klimatech.
Myšlenka, že se evoluce zastavila u barvy kůže, je zcestná. Téměř každý anatomický, fyziologický a biochemický systém, který byl zkoumán vykazuje rasové rozdíly. A proto se zde vynořuje otázka, proč by měl být mozek výjimkou?
Zatímco výše zmíněné biologické rozdíly mezi rasami jsou ještě částečně akceptovány. Poukazování na rozdíly v osobnosti a sociální chování je zcela tabuizováno.
zdroj: Tabu v sociálních vědách, Petr Bakalář, Votobia s.r.o. 2003