Nedávno nás jedna čtenářka upozornila na článek, v němž se píše o připravovaném českém vydání pohádkové knížky s názvem Princ a princ. Roku 2002 ji napsala nizozemská spisovatelka Linda de Haan a již na ni navázala pokračováním Princ a princ a rodina. Tyto pohádky, velebící vztah gayů, jsou údajně určeny už pro tří až čtyřleté děti. Kniha je již přeložena do češtiny a čeká na své vydání. Celá zpráva zde
Dnešní doba, příznačná tím, že o co více je civilizovaná, o to více se vzdaluje přírodě a přirozenosti, projevuje svou zhovadilost mj. tím, že se snaží duhový pohled na svět vnutit již nejmenším dětem. Cílem není za pomocí homosexuálních pohádek upozornit, že některé rodiny tvoří dvě maminky či dva tatínci, ale dát takové vztahy na roveň klasické rodině, tvořené matkou a otcem. Nejedná se tedy o snahu, aby takové páry byly pouze tolerovány, ale aby jim byl plně přiznán status, který je svou výjimečností a nenahraditelností určen pouze vztahům heterosexuálním. Argumentuje se tím, že dvě maminky či dva otcové jsou pro výchovu dítěte lepší, než když je dítě vychováváno jen jedním rodičem či v nefungujícím heterosexuální rodině. Zcela se tím však opomíjí základní dualistický princip přírody, kdy se živý tvor (pokud se např. nerozmnožuje dělením) vzniká spojením buněk samčích a samičích a kdy muž a žena v rodině ztělesňují dva rozdílné, přitom navzájem se doplňující aspekty bytí. Homosexuální pár, z něhož nemůže vzejít nový život, tedy nikdy nebude roven byť i neplodnému manželství muže a ženy, protože ten svou pohlavní diverzitou přirozeně tyto duality ztělesňuje. Tyto dva zcela fundamentální póly nemohou být nikdy nahrazeny dvěma matkami, ani dvěma otci, byť by se jeden z nich snažil sebevíc plnit úlohu „mamky“ – bude se vždy jednat jen o parodii na pohlaví, které mu nebylo přírodou dáno, zatímco plného ztotožnění se svým pohlavím není schopen. Je tak jako nepovedený produkt přírody nenávratně chycen někde „mezi“.
Právě děti, jejichž mozky ještě nejsou dotčeny pokleslou působením dnešního světa, vnímají muže a ženu „sexisticky“, tedy přirozeně. Muž a žena jsou nositeli rozdílných aspektů a děti jejich různou funkci velmi dobře rozeznávají. Matka jim poskytuje především citové naplnění, péči a lásku, otec zase zábavu, sport a rozvíjení dovedností. U dětí samotných se již od raného dětství projevují tyto vrozené mužské či ženské principy – chlapci (většinou) instinktivně tíhnou k autíčkům a divočejším hrám, dívky (většinou) zase k panenkám a jemnosti. Takto se narodily a jen přirozeně následují svůj instinkt, zatímco působení mužského a ženského pólu jejich rodičů či pěstounů jim dává základy pro budoucí život a formuje jejich osobnost. Tato pohlavní dualita v rámci rodiny úspěšně existuje a funguje od úsvitu lidských dějin. Možná proto je jakožto základní hodnota trnem v oku některým jedincům, kteří se snaží vnést rozklad do všech přirozených lidských vazeb.
Popularizace homosexuálních pohádek, které se věnují i autoři u nás (např. Markéta Pilátová a její příběh Jura a lama, o chlapci se dvěma maminkami ) pochází ze stejného ideového zdroje jako jsou např. snahy o to, aby bylo slovo Bůh nahrazeno jiným, které nebude mužského rodu, aby se z pohádek odstranily klasické mužské a ženské role, či dokonce aby se zcela zrušil statut monogamního manželství. Všechno jsou to tytéž moderní a proti přírodě a zdravému rozumu stojící snahy o rozbití přírodou ustavených principů, od nichž se odvíjí samotný život a evropská civilizace, a jejich nahrazení globalizovaným a bezpohlavním vnímáním světa. Ať chceme či ne, stejně jako jiní tvorové jsme vzešli z přírody, a z protivení se jejím zákonům ani pro nás nic dobrého nevzejde.
Ať už jde o politiku, ekonomiku či náboženství, globalizace VŽDY znamená ničení rozdílů, které svět činí různorodějším a vzácnějším. Lidé, kteří se takové „osvětové“ činnosti věnují, jsou často sami postiženi homosexualitou či jinou „jinakostí“, a jako by si vědomi své odchylky od normálu, o to více ve své zahořklosti brojí proti těm, co jsou průměrní a tvoří většinu. Je to stejně pokřivený názor, který můžeme slýchat i v případě národnostních otázek, aby se většina přizpůsobila a připodobnila určité menšině. Všechny tyto požadavky pak zastřešuje globální deštník politické korektnosti. Těmto proudům v naší společnosti se již podařilo prosadit institut registrovaného partnerství, a jakkoliv se jejich představitelé zaštiťovali tím, že nebudou požadovat schválení práva na adopcí dětí, nyní se lze takové požadavky již zaznamenat. Schválením registrovaného partnerství byl překročen Rubikon – statut homosexuálních rodin se tak pomalu blíží statutu rodin heterosexuálních, jejichž funkce však je, jak jsem již předeslal, svou stukturou nenahraditelná. Schválení adopcí pro homosexuálními páry tedy bude jen otázkou času. Autoři gay pohádek pak svou tvorbou snaží ve společnosti vytvářet vhodnou atmosféru k tomu, aby byly takové požadavky menšin akceptovatelné i pro majoritu.
Každý z nás svým životem – myšlením a konáním – ztělesňuje určité hodnoty. Je na každém z nás, jaký příklad tak dává svému okolí. Do jaké míry je pro druhé inspirující či podnětný, nebo naopak ničivý a rozkladný v poměru k přirozenosti, dané nám Matkou přírodou. Budiž tedy váš život naplněn přirozenými hodnotami a vzorem všem těm, kteří chtějí kráčet po téže stezce!