Pojem „blbá nálada“, zavedený svého času jednou z nejhumanitnějších osobností, V. Havlem, je v současné době velmi aktuální. Znechucení a zklamání z politického a společenského vývoje posledních třiadvaceti let začíná sílit u značné části veřejnosti. A není se čemu divit. Divokost, s jakou současná vláda dojí, tuneluje, rozkrádá a devastuje tuto zemi, skutečně nemá obdoby. Jako by se řídili heslem „po nás potopa“. Samozřejmě, že vše se děje naprosto legálně a za bílého dne pod rouškou demokratického systému. Z čehož také vyplývá, že zpětně nikdo za nic nenese zodpovědnost. Aféra se solární elektřinou je vhodným příkladem. Zodpovědnost tak zůstává na občanech, kteří vše zaplatí ve zvýšených daních a dalších poplatcích, které následně mizí v černých dírách systému. Za toho stavu, jakoby státní zřízení sloužilo pouze k obohacování se vybraných jedinců. Má takovéto zřízení vůbec smysl? Má vůbec smysl a cenu chodit k „demokratickým“ volbám, když předvolební sliby jsou pouhým lákadlem a vějičkou na ty, kteří ještě doufají a věří v nějakou změnu? Řeči o demokracii a humanitě pouze maskují kapitalismus toho nejdivočejšího ražení, touhu po majetku a moci a pokrytectví vládnoucích vrstev. Ostatně není se čemu divit, současná garnitura se považuje za dobré katolíky, a tudíž pouze naplňují program církve svaté. Lži, krádeže a falešná morálka nám vládnou v našem Kocourkově. A punker Karel s chemikem Mirkem se večer modlí za papeže. Není to krásné? A také jsou všichni velmi korektní a politicky uvědomělí. Někteří z nich se nechávají slyšet, že neonacistické bojůvky z našich ulic zmizí a jejich řádění se učiní přítrž. Knihy typu Mein Kampf či Hitlerovy projevy je třeba zakázat a vydavatele nejlépe pozavírat! Vždyť tato beletrie dozajista „potěší extrémisty“, jak varují znalci této scény. Z bývalých aktivních a kariérních komunistů máme najednou horlivé a nadšené bojovníky proti této ideologii, kteří jako honicí psi pravé demokracie s pěnou u huby vyhledávají i pouhý stín komunistického strašidla. Často tito ideologičtí znalci nacházejí uplatnění v nepotřebných ústavech typu USTR, kde se pak zabývají idiociemi typu: „chtěli Mašínové zavraždit Gottwalda“? Zdroje se samozřejmě neověřují a národu se to zjevuje jako velká pravda o hrdinech.
Nakonec současný tanec okolo USTR, nám ukazuje skutečnou podstatu tohoto rádoby váženého ústavu. Nejúsměvnější na této instituci je, že zde údajně pracuje pouze jeden docent a žádný profesor. Jde tedy spíše o takovou větší trafiku pro různé znalce ideologií. Za současného stavu se zde jedná o pouhé plýtvání státních peněz. Ale jsme stále doma v Kocourkově a je tady možné i to nemožné. No hlavně, že občan Duka, který se také rád vyjadřuje k dění v USTR, se podílel na volbě „papeže chudých“ a tudíž to s těmi restitucemi myslí skutečně upřímně. Konečně bude zlo a bezpráví po zásluze potrestáno. Chvalme Hospodina, chce se mi volat s většinou národa! Ano chvalme ho a vzývejme, protože pouze pravá církev svatá a naše vláda, je schopna nás lůzu a dav bezejmenných dovést k lepšímu zítřku. Jedině oni vědí jak na to a myslí to s námi opravdu upřímně. Dlouho jsme si žili nad poměry a prožírali svou budoucnost a nyní nastal čas splatit dluh. Mirek dobře ví co činí, Vy chudí duchem a majetkem! Budete ještě chudší!!
Velký humanista Václav Havel měl s blbou náladou skutečně pravdu. Co mu už ovšem jaksi unikalo, bylo to, že se na vytváření této nálady velkou měrou podílel. Ostatně prezidentské volby a v nich kandidát Karel, který sám sebe označil za pokračovatele ideálů Havla, nám neskrytě ukázali pravou tvář „pravdoláskařů“. Byli schopni rozdělit a rozeštvat společnost na dvě poloviny. Oni samozřejmě byli v té lepší, vzdělanější a pravdivější. Vymývání mozků gradovalo na nejvyšší možnou úroveň, a kdo nevolil Karla, jakoby nebyl. Zbytek byl lůza, bolševici, neonacisti, komunisti atd.
Z tohoto státu je mi již delší dobu velmi špatně od žaludku. Ale tuhle zemi mám stále rád a tudíž nepodléhám apatii a nechci rezignovat. Jako mnoho z nás stále doufám a čekám. Ne na to, že bude lépe, ale spíš na to až se tento národ opět trochu stmelí, a to nikoliv u hokeje či fotbalu. Začněme u spolků, klanů a kmenů a tyto pak v časech nejhorších a v případě potřeby vytvoří národ. Jak tomu bývalo v dávných dobách. Začněme každý u sebe a ve svém okolí hledat lidi podobného smýšlení a vytvářejme spolky. Neboť jedinec, ten nezmůže nic!
Nebuďme apatičtí a nerezignujme. Neboť nás čas jednou přijde…