Nejprve nějaký vhodný hudební doprovod k tomuto příspěvku.
Tanz der Mänaden, autor Lenz Cornelis
Božstva a ettiny v nás ovlivňuje, posiluje či oslabuje světlo a zvuky, či jejich nedostatek, ale rovněž pohyb. Rytmické pohyby pomohou pomoci vytvořit v mysli harmonii, a proto je instinktivně používají např. autističtí jedinci, když přestoupí mez toho, jaké smyslové vjemy dokážou pojmout (jak se o tom hovoří zde). Pro odblokování a únik smyslovému chaosu a znovuobnovení rovnováhy mysli se mohou začít rytmicky pohybovat, jako by byli ztuhlí. Tuto techniku k utišení boesti rovněž instinktivně používají ženy v porodních bolestech; rytmické dýchání a pohyb.
V dějinách známe nejlépe důležitost náboženského tance ze starověkého Řecka, kde Bakchantky a Maenády používaly tance k dosažení “náboženského vytržení”; aby se staly jedno s božstvem – Bakchusem (alias Dionýsem), známým ze Skandinávice jako Freyr, z Albionu jako Aengus, ze Skythie jako Shiebog či Veles a z Itálie jako Bacchus, Dionýsus či Liber. Ačkoliv je nejznámější ze starověkého Řecka, nebyl o nic méně běžný ve zbytku Evropy, jak nám nepřímo sdělují všechna pronásledování čarodějnic ve středověku, kdy byly ženy obviňovány z “tanců s ďábleml” a tence na (pohanských) posvátných horách. Není žádným překvapením, že evropské božstvo se popisovalo jako “Satan” a tyto evorpské ženy byly mučeny, vězněny a popravovány kryptožidy, zcela ovládajícími v té době Církev (jak se navrhuje rovněž zde [česky]), a jejich křesťanskými lokaji.
Dnes děláme podobné věci ze stejného důvodu (protože to potřebujeme) a pravděpodobně neméně často, ačkoliv o tom možná tak aktivně nepřemýšlíme tímto způsobem; např. se věnujeme joggingu nebo běhu dle rytmu, často s hudbou v uších ; rytmicky zvedáme činky, často do rytmu hudby. A samozřejmě někteří z nás i tancují, přirozeně za zvuku hudby. Každý rytmický pohyb stačí, ale přirozeně tanec je jediný prostředek, který naši předkové znali a k za tímto účelem používali; nejběžněji kombinace hudby, světla (či jeho nedostatku) a rytmického tance, často také zahrnujícího rytmické dýchání. Jediný aspekt, který dnes postrádá, jediný chybějící prvek, je nánožensko-duchovní. Chybí božstvo; jen nás, tak říkajíc, sleduje z povzdálí, čeká a douvá, že bude zase vpuštěno – jak by mělo.
Proč bychom se měli vrátit k posvátnému tanci? Protože moderní Evropan zápasí; není mu umožněn žádný směr, žádný bod původu, žádná cesta důstojnosti, protože žije nejen v protipřírodním světě, ale v první řadě světě protievropském. Naše božstva (a to, co představují) jsou aktivně potlačována tímto moderním, Židy ovládaném světem; jsou znásilňována, vražděna a poplivána každičký den v médiích, vzdělávacím systému, reklamách, zábavě, umění a všude jinde. Jen ettinům je umožněno prospívat, jen ettinská moc je pěstována, všude; včetně drogami prostoupené rave subkultury, v přesexualizovaném tanci míšenských pop “hvězd”, v slepém mácháním hlavou nihilistické death a black metalové subkultury atd. Zmocnili se (také) nábožensko-duchovního tance a používají ho k šíření svého židovského jedu do myslí naší mládeže.
Tanec by měl mýt něčím, co aktivně používáme k tomu, stát se lepšími. Měli bychom dělat jogging či chodit běhat nejen proto, abychom zlepšili svou výdrž a celkovou tělesnou konctituci; měli bychom cvičit s činkami (či spíše tvrdě pracovat) nejen proto, abychom zesílili; měli bychom tancovat při obřadech nejen proto, že by to mohlo být zábava či společensky obohacující. Vždy bychom měli rovněž mít na mysli božské, také zdokonalení ducha.
Sexuální tanec, kdy mladík a dívka tančili spolu, byl rovněž nábožensko-duchovní tanec; smyslem bylo, aby mladí muži a ženy zjistili, zda se k sobě hodí. Fungovalo to mezi nimi, jiskřilo to? Průběh společného tance jim to pomohlo zjistit a takto spolu nemuseli spávat, jak to činí moderní zmatení mladíci a dívky, aby zjistili, zda to mezi nimi funguje či ne. Náboženský sexuální tanec jim to umožnil zjistit, aniž by se museli potřísnit.
Ängsälvor, autor Nild Blommér (1850)
Tanec je nábožensko-duchovní záležitost. Křesťané vysedávají ve svých “krypto-synagogách” (kostelech) a zpívají jen židovské písně, aby ještě více ochromili svého pohanského ducha a zbavili ho kontaktu s nimi samotnými a jejich vlastní podstatou. Židokřesťané označili veškerý tanec jako “satanský”, nejen kvůli renesanci, kdy viděli, že Evropa procitá z židovské psychózy. Později, když selhalo jejich potlačování evropského ducha, se také pokusili – jak to předtím učinili se všemi pohanskými svátky, když se jim nepodařilo je potlačit – ukrást posvátný tanec, překroutit ho a zničit, v čemž uspěli jen částečně.
Kouzla našich božstev jsou úplná pouze se světlem, hudbou a tancem našich předků. Sešlete kouzla našich bohů a bohyň a probuďte svého evropského ducha! Steňte se skutečný Evropanem, krví i duchem! HailaR WôðanaR!
Výroky Vysokého 159
“Þat kann ek it fjögurtánda:
ef ek skal fyrða liði
telja tíva fyrir,
ása ok alfa
ek kann allra skil;
fár kann ósnotr svá.”
“(Čtrnáctou znám píseň,
mám-li přednést
o bozích lidem báje.
Ásů a álfů znám
osudy všechny,
co ostatním jsou utajeny.)”
Ženy z Amfissu
Varg Vikernes
6. února 2013
přeloženo z: www.thuleanperspective.com