Při mnoha příležitostech jsem byl požádán, abych napsal o hlubších významech a duchovních učeních, obsažených v našich árijských náboženstvích – zvláště v ódinismu, protože v těchto zoufalých časech je symbolismus našeho germánského náboženství patřičný a nezbytný. Pokusím se co nejstručněji vysvětlit strukturu a učení našich starých náboženství. K tomu je však nutno ujasnit některé body:
Za prvé, jen proto, že náboženství, jazyk, abeceda či lidé pocházeli z Asie, nečiní je to orientálními. Před třemi tisíci lety Árijci obývali území přinejmenším od severní Indie přes současný Irák a Írán, Turecko a dál na západ k Atlantskému oceánu. Dále musíme pochopit, jak se slovo “mystérium” týká starověké moudrosti. Existuje souhrn vědění, jež je staré mnoho tisíc let, protože je zakódováno ve Velké pyramidě, jakož i ve Stonehenge a dalších trvalých stavbách. Toto vědění zachovali zasvěcenci ve starých školách mystérií a po temné časy církevní persekuce jej udržovali při životě tajná společenství, včetně Templářských rytířů a raných zednářských řádů. Všechna naše stará náboženství vytvořili adepti ve školách mystérií, a proto se vhodně nazývají mysterijní náboženství. Řadí se k nim zoroastrismus, mithraismus, duidství a ódinismus. Prvotní, či gnostické křesťanství bylo téměř přesnou parodií mithraismu zvrhlíci v rozkládající se římské říši jej však překroutili a zneužili, až se s něj nakonec stalo nepopsatelné zlo, jež známe jako žido-křesťanství.
Legenda má zato, že před nějakými dvěma tisící lety významný árijský vůdce jménem Sigge spolu s velkým kmenem, který se nazýval Ásové, opustil Kavkaz. Putovali Evropou a nakonec se Sigge usadil ve Švédsku nedaleko Uppsaly. Během cesty si Sigge změnil jméno na Ódin a učinil z několika svých synů krále nad provinciemi v Evropě. U Uppsaly Sigge (nyní Ódin) zřídil školu mystérií a zasvětil do dávné moudrosti dvanáct vládců [drottar] (kněží Ódina). Jak staletí plynula, Ódin, jenž byl moudrý a dobrotivý vládce, se stal synonymem Otcem veškerenstva, nejvyššího Boha. Jak se často stává v případech, kdy se zavádí nové náboženství, byli začleněni také předchozí Bohové. Tudíž se Tór, skandinávský Bůh hromu, stal synem Ódina.
Hermetičtí učenci vědí, že studiem jakéhokoliv mysterijního náboženství mohou objevit tatáž poselství, jež jsou ukryta v jiných. Tedy navzdory pronásledování a zničení starověkého vědění církví i jinými, jsme stále schopni vynést na světlo učení našich praotců. Struktura byla vždy stejná. Masy lidí neměly nikdy vyzrálou mysl, jež by dokázala pochopit esoterická učení. Pro ně vitální funkce vesmíru ztělesňovali Bohové a Bohyně starovékých mytologií. Nejzásadnějším učením ódinismu je, že Příroda a přírodní zákony jsou dílem Otce veškerenstva, a proto jsou přírodní zákony zákony Bohů – “Svatou knihou”, kterou nemohou lidé vymyslet ani překroutit.
Budoucí zasvěcenci do kněžství postupovali po stupních, jak činí dnes adepti hermetických společností. Snaživý ódinistický kněz postupoval devíti stupni, symbolizovanými devíti světy. Stupně světa byly známy jako:
- Ásgard, svět Bohů:
- Vanaheim, svět Vanů;
- Álfheim, svět světa a ducha;
- Midgard, svět lidí;
- Jotunheim, svět obrů;
- Svartalfheim, svět temných, podzemních álfů;
- Muspelheim, svět ohně;
- Niflheim, svět chladu a temnoty;
- Helheim, příbytek mrtvých.
Devět světů či stupňů odpovídá devíti pláním či stupňům eleusinských mystérií. Zasvěcenci se nazývali:
- Vznešení
- Rovni Vznešeným;
- Nejvyšší.
Odpovídají zednářským hodnostem ctihodného mistra, staršího strážce a mladšího strážce. Při ukončení studia zasvěcenec skládal služební přísahu na obnaženou čepel meče a před rostlinou se sedmi květy, představujícími sedm hvězd.
Antičtí autři tvrdili, že mohou existenci oné tvořivé inteligence a síly, které zveme Bohem, prokázat pozorováním přírody a jejím vztahem k inteligentně navrženým číselným vzorům. Toto se stále odráží v rosikruciánských a zednářských řádech, které odkazují na Boha jakožto velkého geometra či matematika vesmíru. Nikdo nedokáže pochopit hermetickou filosofii či tzv. okultno, dokud tyto věci neprostuduje. Po starověké moudrosti tyrani prahli a pronásledovali ji tisíce let. Avšak hermetičtí filosofové skryli a zašifrovali vědění v mýtech, podobenstvích, číslu rituálních symbolů a geometrii. Před tisíci let znali to, co profesor Carl Jung nazval archetypy a kolektivním podvědomím. Jak řekl Jung: “Archetypy Ódina/Wodena/Wotana se vynořují v kolektivním podvědomí árijského lidu.”
RAGNAROK SE BLÍŽÍ.
Stručně k metafyzickému učení ódinismu: když ódinisté diskutují o ‘Víře’, praktikují nekompromisní intelektuální upřímnost. Víra je hypotéza založená na jistém druhu důkazu, pro něž však není dostatek důkazů, které by podporovaly konstatování skutečnosti. Mysterijní náboženství vyučovala o převtělování. Důkaz pro tuto ‘víru ‘ pochází z formy filosofické logiky, jež takovou víru může podnítit, ale nezaručuje konstatování skutečnosti. Antičtí autoři např. objevili, že ačkoliv děti mohou mít tytéž rodiče a podobnou výchovu, stále měly vyzrálou, vyrovnanou, introspektivní či altruistickou povahu, zatímco jiní méně žádoucí vlastnosti. Tato anomálie se přisuzovala vyzrálosti nahromaděné z minulých vtělení a astrologickým vlivům ze zvěrokruhu. Otevírá to však dveře tématům, která jsou pro tento krátký článek příliš komplexní. Odrazoval bych většinu od zkoumání do hloubky. Ódin visel na stromě devět dní a obětoval oko, aby získal moudrost. Jedná se o hermetické poselství, jež podrobně líčí oběti nutné k získáni pravého vědění a bolest spojenou s “ztrátou nevinnosti”.
O runách psali jiní. Nebudu zde tedy toto téma tedy donekonečna hovořit. Postačí, řeknu-li, že runy, stejně jako starověké hieroglyfy, abecedy a další posvátné symboly, byly navrženy, aby hovořily k našemu podvědomí, jakož i zajistily prostředek pro přímou komunikaci. Jejich fonetika v přesné konstrukci zamýšlí vibrační efekty, což lze pochopit jen ve světle zachovaného gnostického verše, jenž říká: ‘Bůh je Slovo’. To nás přivádí k vhodnému jménu pro Otce veškerenstva. Árijci by měli nejvhodněji nazývat Boha Woden, kdy jej používají jako mantru (mystické slovo či posvátná zvuková slabika, jež může otevřít vědomí k vyšší úrovni).
Zní jako Woooooodennnn . Při konverzaci je W tak jemné, že se zaměňuje za Oden či Odin. V německy mluvících zemích se W vyslovuje jako měkké v, což dává Voden či Votan. Avšak správnou výslovnost, jak ji rozluštili zasvěcenci do ódinských mystérií, zní Woden. Zjistíte, že jméno Woden, použité jako mantra spolu s dalšími dechovými cviky, se zaměřuje na mysl, uvolňuje tělo a osvěžuje ducha. Mělo by se používat ve chvílích stresu; před bitvou; a při uctívání. Studenti Junga a kolektivního podvědomí také vědí, že Woden přibývá na síle, protože fyzično vládne úměrně s naší oddaností. Jinými slovy, sloužíme Wodenovi a Woden zase slouží našemu Lidu.
Poté, co jsem tou nejskrovnější zmínkou snad vyvolal zájem mnohých o starou moudrost, musím nicméně zakončit varováním. Civilizace a kultury mají cykly. V tomto věku potřebujeme lidi činu, jiné doby volají po filozofech. Pokud si čtenář přeje zabývat se mystérii, nepoužívejte prosím tuto snahu jako omluvu pro nečinnost. V citátu z výroků Vysokého Woden říká: “správně konejte a ničeho se nebojte.” Je to vhodná filosofie pro tento zoufalý věk.
Přeloženo z: http://www.geocities.ws/ odinistlibrary/OLArticles/ Articles/TheOdinicMysteries. htm