Král šibaL

Za devíti horami a devíti řekami byla jedna země, kde vládl král šibaL. Původně pracoval jako sedlák, a tak v království vládl jako na statku. Rád se ukazoval před poddanými a rád jim vykládal, co všechno pro ně dělá. Mnozí ho proto neměli rádi, on neměl rád zase je, protože už ze statku byl zvyklý, že se mu dobytek podřizoval.

Jednoho dne se nad zemí objevil zlý mrak, který ulétl z daleké alchymistické laboratoře chána Wu. Z mraku občas zapršelo a na koho kapky dopadly, ten někdy více či méně zežloutl, někdo však dokonce zcepeněl. V zemi zavládl strach. Král šibaL vyšel na balkón a všem slíbil, že pro ně má na ochranu své kouzelné deštníky. Když zjistil, že vlastně žádné nemá, nařídil, ať lidé chodí jen z domu do roboty a zpět, aby se co nejvíce předešlo zmoknutí a případnému zežloutnutí. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Druhého dne král z balkonu nařídil, aby všichni nosili na hlavě pytel s dírami pro oči, aby tolik nemokli. Pytlů v zemi ovšem měli málo, tak si lidé šili vlastní z čehokoliv, ačkoliv nebyly nepromokavé. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Třetího dne král z balkonu nařídil, aby všichni narození v sudý rok vycházeli ven jen v liché dny a ti narození v lichý rok pouze ve dnech sudých, čímž jich zmokne ještě méně. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Čtvrtého dne král z balkonu nařídil, aby si všichni našili na pytel rolničku, aby se sobě již z dálky vyhýbali a navzájem se neomezovali v pohybu, přičemž z důvodu bezpečnosti měli cinkat i tam, kde kromě nich nikdo nebyl. Rolniček v zemi však měli málo, tak si lidé vyráběli různá cinkátka sami. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Pátého dne král z balkonu nařídil, aby si všichni na pytle zřetelně uvedli rok narození, aby se snáze rozlišilo, zda náhodou není venku někdo v nesprávnou dobu, což odpovědní poddaní aktivně nahlašovali na určená místa. K veselému cinkotu rolniček tak venku přibyla směsice popsaných pytlů. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Šestého dne král z balkonu nařídil, aby si ženy na pytel připsali velké O a muži velké I, aby v případě kontrol bylo jasnější, jak dotyčného v pytli oslovit. Protože se žloutnutí zcela překvapivě týkalo jen pohlaví dvou, byla ta zbývající z onoho nařízení vyjmuta, což si vysloužilo ostré výtky BFLMPSVZ komunity. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Sedmého dne král z balkonu ohlásil, že s platostí od půlnoci všechna nařízení ruší jakožto nedostatečná a že zítra vyhlásí jiná, lepší a účinnější. A poddaní byli rádi, protože měli pocit, že je o ně postaráno.

Každý další den přicházel král na balkon s novým nařízením a liboval si, jak se poddaní ochotně podřizují jeho vůli. Zároveň se s každým dalším nařízením zvyšoval počet pochopů a drábů, kteří dbali o to, aby se králova nařízení správně dodržovala. Nikoho už nenapadlo pohlédnout vzhůru k obloze, zda tam zlý mrak ještě visí. Všichni bez rozmyslu plnili nařízení, až se zcela vytratil smysl toho, proč tak konají. A dobytek byl rád, protože měl pocit, že je o něj postaráno.

Našlo se však pár chytrých Honzů a Jan, kteří vzali rozum do hrsti, do uzlíčku pár buchet a raději se vydali na kraj světa, než aby se dali ohlupovat. A až na ten kraj světa došli, tak z něho spadli, milé děti. Nepadali však dolů, ale svobodně stoupali stále výš a výš, protože pod sebou neměli hroudu, jež nohy víže, a jejich mysl nesvazovala žádná nesmyslná nařízení. A jestli neumřeli, míří stále výš dodnes.

A král šibaL? Ten žil spokojeně až do smrti. V pekle mu jméno zkrátili na Bael, a že se jednalo o bývalého krále, udělali z něho aspoň prince, vládnoucího 66 legiím démonů.

Ale teď už, děti, běžte hezky spát, abyste si zítra svěží vyslechly, jaké šibalství si pro nás vymyslel ten náš král.

Dobrou noc.

 

Louis Le Breton – Bael (Dictionnaire Infernal, 1863)

 

Leave a comment