Nejprve něco vhodné hudby.
Jak už někteří z vás možná pochopilli, schází mi Norsko. Ne to dnešní Norsko. Ani ne to, v němž jsem vyrostl. Schází mi Norsko, které bývalo dávno, než jsem se narodil.
Říkáte si, jak mi může scházet něco, co jsem nikdy nepoznal? Dobrá, z čeho usuzujete, že jsem starověké Norsko nepoznal? Já tam byl [česky], a vzpomínka je uchována v mé krvi a duchu. Moji předkové byli po tisíce let všichni Skandinávci.
Ano, schází mi rovněž starověké Dánsko a starověké Švédsko. Rovněž tam jsem byl. Nemám pouze norské, ale i dánské a švédské předky. Skandinávie (*Skanþin-awjo; “Skanþeho země u moře”) je má domovina, má kolébka, má naděje, má láska a má pýcha. Rovněž můj hrob, doufám.
Skandinávie a Evropa, jíž je součástí, je jediná motivace mých hlasitých útoků proti internacionalismu a zvráceným internacionalistům. Nikoho nenávidím. Pouze miluji, co je mé vlastní, a když je to nutné, za cenu toho, co není. Pokud někdy zajdu do agresivity a neslušnosti, tvrdosti a snad až krutosti, víte proč. Mějte se mnou strpení; bojuji za kořeny stromu, jenž mne živí a udržuje naživu. Díky za vaši pozornost.
HailaR Skanþe!
Varg Vikernes
6. září 2013
přeloženo z: http://www.thuleanperspective.com
